Stavba je osmiboká, zakončená dřevěnou stříškou ve tvaru jehlanu s věžičkou. Uvnitř jsou ve dvou řadách lavice spolu s jednoduchou kazatelnou a po obvodu se nachází dřevěná empora. Kolem objektu je hřbitov, na který se od roku 1913 pohřbívá. Během léta, od června do září, se v kapli každou neděli konají pravidelné ekumenické bohoslužby.
Roku 1917 se farář Pommer stal kazatelem ve sboru v rakouské obci Dornbirn. Rovněž zde plánoval vybudovat kapli a využil pro ni mírně upravený Bartningův projekt z Tesařova. Stavět se začalo v květnu 1930 a následující rok během dubna se kostel Spasitele otevíral.
Místní věřící se ke svým náboženským shromážděním scházeli jednou za měsíc v hostinci turistické chaty Zvonice (Glockensteinbaude).[2] Z iniciativy některých členů vznikl nápad vybudovat si vlastní kostel.[3] Dne 16. listopadu 1903 vznikl Německý evangelický spolek pro postavení kostela v Kořenově–Tesařově (v německém originále Deutsch-evangelischer Kirchenbauverein Wurzelsdorf–Schenkenhahn),[4] k jehož členům patřili například exportér Konrad Neumann, sklář Johann Fischer, brusiči skla Erwin Friedrich a Robert Nitsche, truhlář Josef Zelinka nebo pekař Kamil Neumann.[5] Novostavba měla být v novogotickém stylu, ale ukázalo se, že místní přecenili své finanční možnosti, a od stavby v původním rozsahu tak museli ustoupit,[6] k čemuž přispělo i úmrtí hlavního iniciátora stavby Konrada Neumanna 17. dubna 1907.[5]
Roku 1908 se kazatelem ve Smržovce stal Helmuth Pommer, který se během svých cest po Německu v Berlíně seznámil s tehdy mladým architektem Otto Bartningem. Farář ho oslovil se žádostí, zda by pro Tesařov navrhl sakrální objekt. Bartning souhlasil a naplánoval osmibokou kapli s dřevěnými prvky, typickými však spíše pro oblast Frýdlantska.[5]Základní kámen byl položen 20. května 1909,[7] v den nanebevstoupení Páně,[8] a promluvil při tom i Franz Wilhelm Dibelius, drážďanský rada spolku Gustava Adolfa (GAV/W). Německý spolek totiž na stavbu přispěl finančními prostředky a další peníze získal farář Pommer svými přednáškovými cestami především po německém Slezsku.[3]
Budování kaple probíhalo svépomocí.[9] Její slavnostní vysvěcení se konalo pět měsíců po zahájení stavby,[6] a to ve středu 20. října 1909.[10] Protože se aktu účastnilo mnoho lidí, kteří by se do kaple najednou nevešli, konala se slavnost venku před objektem. Kázáním posloužil drážďanský farář Franz Blanckmeister.[8] Promluvil rovněž superintendent Albert Gummi z Ústí nad Labem. Akci pak zakončil rodinný večer s průvodem.[11] Na pravidelné bohoslužby sem poté chodili i věřící z Mýtiny.[9]
V těsné blízkosti kaple vznikl roku 1911 hřbitov, avšak rakouskouherské úřady na něm nedovolily pohřbívat. V roce 1913 ale místnímu truhláři Ullmannovi zemřely dvě dcery a on je svévolně vedle modlitebny pochoval. Teprve pak úřady zdejší pohřbívání povolily.[11]
Kaple (vpravo) spolu s márnicí
Po druhé světové válce a vysídlení původního německého obyvatelstva spravovala kapli Jednota bratrská.[11] Pravděpodobně roku 1956 prošla stavba rekonstrukcí a o tři roky později (1959) se stala majetkem církve.[3] O kapli pečoval především sbor z Tanvaldu.[11] Roku 1968 prošel objekt generální opravou.[8] V roce 2000 byly na hřbitově vykáceny vzrostlé stromy, a kaple je tak zdaleka viditelná.[7] Stavba v tu dobu ale chátrala.[9] Obec Kořenov nabízela Jednotě bratrské odkoupení objektu nebo alespoň minimálně desetiletý pronájem s tím, že obec na své náklady provede renovaci kaple.[9] Nakonec dne 4. února 2009 kapli od Jednoty bratrské odkoupil Ochranovský seniorát Českobratrské církve evangelické.[3] Na začátku září téhož roku sponzorský dar umožnil opravu fasády a výměnu okapů. Práce skončily 18. září 2009 a hned následující den se konala oslava u příležitosti stého výroční otevření objektu.[9] Kázáním posloužil farář Jiří Polma, Jana Uhlířová pohovořila o historii kaple a na elektrofonické varhany zahrál Viktor Kalista.[8] Při slavnosti rovněž zazpíval dětský pěvecký sbor Řetízek ze Železného Brodu, zahráli trubači z Německa a s projevy vystoupili někdejší tanvaldský kazatel Rudolf Borski, tehdejší synodní kurátorka Českobratrské církve evangelické Mahulena Čejková, kurátor dornbinského sboru Uwe Bergmeister či kořenovský starosta Luboš Marek.[9] Mezi roky 2013 a 2016 prošla kaple rekonstrukcí jak exteriéru, tak rovněž interiéru.[3] Od června do září se tu pravidelně v neděli o desáté hodině konají ekumenické bohoslužby.[12]
Pro zájemce je k dispozici jak turistická známka s tematikou kaple,[13] tak rovněž turistická vizitka.[14]
Popis stavby
Interiér kaple
Kaple je zbudována na osmibokém půdorysu. Zakončena je střechou ve tvaru jehlanu, v jejímž středu je situována věžička,[1] ve které se nachází jeden ze zvonů zaniklého kostela v Dolní Smržovce.[3] Střecha kaple je zhotovena z dřevěných šindelů.[15] Na bocích stavby se nacházejí dvě apsidy,[1] dle jiných zdrojů tři.[16] Fasádu stavby tvoří hrázdění spolu s bíle natřenou hladkou omítkou. Po obvodu modlitebny, kůru i věžičky se nacházejí úzká okna. Do objektu se vstupuje po kamenných stupních, které před nepřízní počasí zakrývá zaoblená střecha, jejíž tvar je inspirován podobou zastřešení apsid kaple.[15] V interiéru jsou v úrovni vstupu ve dvou řadách dřevěné lavice a v čele jednoduchá dřevěná kazatelna.[12] Nad nimi je po obvodu ochozová tribuna ze dřeva.[16]
V jihovýchodním rohu hřbitova stojí na obdélníkovém půdorysu márnice. K ní z jihozápadní strany přiléhá toaleta. Fasáda márnice je zjednodušenou verzí fasády užité na kapli. Márnice je zakryta plechovou polovalbovou střechou. Na jihozápadní straně střecha překračuje půdorys stavby, a zakrývá tak zádveří.[15]
Kaple v Dornbirnu
Roku 1917 odešel kazatel Pommer z Jizerských hor do rakouského města Dornbirn. I zde plánoval pro tamní sbor vybudovat novou kapli, pro niž použil mírně upravený Bartningův projekt tesařovského svatostánku. V něm pozměnil především prvky interiéru stavby, když zjednodušil stavební detaily a více využil dřevěné prvky.[17] Finance na stavbu vybírali místní věřící mezi sebou. V době, kdy na nároží dorbinských ulic Rosenstraße a Bockackerstraße plánovali stavbu zahájit, vypukla první světová válka, během níž se nashromážděné prostředky ztratily nebo byla jejich hodnota devalvována, a po válce se zas země potýkala s chudobou neumožňující stavbu kostela.[12]
Až na konci dvacátých let 20. století se opětovně začalo o výstavbě uvažovat. Základní kámen byl položen 11. května 1930 a otevření dokončené stavby kostela Spasitele (Heilandskirche) se uskutečnilo 19. dubna 1931 za přítomnosti četných místních i zahraničních hostů.[12]
Roku 2009 obec Kořenov navázala styky s rakouskou obcí Dornbirn. Do té doby se pouze vědělo, že kopie tesařovské kaple kdesi existuje, ale nevědělo se kde.[9]
Odkazy
Reference
↑ abcNEŠPOR, Zdeněk R.Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. 1. vyd. Praha: Kalich, 2009. 561 s. ISBN978-80-7017-129-5. Heslo Kořenov, s. 230.
↑HORÁČEK, Bohumil. Tesařovská kaple slaví 110. narozeniny. Patron. 2019, roč. 30, čís. 2, s. 5. [Dále jen Horáček]. Dostupné online.
↑ abcdefTesařovská kaple v Kořenově [online]. Tanvald: Kazatelská stanice Tanvaldského sboru Ochranovského seniorátu Českobratrské církve evangelické [cit. 2022-07-30]. Kapitola Historie. Dostupné online.
↑ abŘEHÁČEK, Marek. Tesařov. Místo s kouzelnou atmosférou a výhledem do Krkonoš [online]. Liberec: Český rozhlas, 2017-10-16 [cit. 2022-07-30]. Dostupné online.
↑CZ-175 Tesařovská kaple v Kořenově [online]. Liberec: Wander Book [cit. 2022-08-27]. Dostupné online.
↑ abcEvangelická modlitebna – Tesařovská kaple [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-08-11]. Dostupné online.
↑ abPOCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Díl 3. P–Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. Kapitola Příchovice (Jablonec nad Nisou), Bratrský sbor, s. 186.
.jpg)
.jpg)
