Termodielektrický jev je obecně nastávající efekt, který spočívá ve vzniku elektrického proudu v dielektriku při změně fyzikálního stavu (skupenství). Poprvé byl pozorován během tání a tuhnutí karnaubské pryskyřice, která byla rovněž použita při výrobě prvních termoelektretů.

Schematicky si situaci můžeme představit jako nádobu se dvěma elektrodami, mezi kterými je dielektrikum ve dvou fázích – pevné a kapalné. Toho docílíme například tak, že pevné dielektrikum umístíme do nádoby a následně jednu z elektrod začneme zahřívat. Během průchodu fázového rozhraní materiálem můžeme na elektrodách měřit elektrický proud. Velikost proudu je závislá na rychlosti průchodu fázového rozhraní a na druhu použitého materiálu. Při tuhnutí se mění směr proudu.

Řádová velikost uvolněného náboje činí přibližně 10⁻¹² C na gram u karnaubské pryskyřice. U látek s nepolárními molekulami je efekt výraznější. Pro naftalín je řádová velikost uvolněného náboje přibližně čtyřikrát větší než u karnaubské pryskyřice.

Tento jev objevil roku 1944 Joaquim da Costa Ribeiro. Efekt dodnes nebyl definitivně vysvětlen.

• Stránky o termodielektrickém jevu Archivováno 3. 4. 2010 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.