Tchang Šun-č’

Tchang Šun-č’
Posmrtné jménoSiang-wen
PseudonymŤing-čchuan
Jiná jménaTchang Jing-te, Tchang I-siou
Narození1507[1]
Úmrtí1560[1]
Umělecká činnost
Znám jakospisovatel, polyhistor
Školaosm talentů éry Ťia-ťing
Významná dílaŤing-čchuan ťi (荊川集) nebo Ťing-čchuan sien-šeng wen-ťi (荊川先生文集)
Národnostchanská
Zeměříše Ming
BydlištěWu-ťin, Ťiang-su
Vzděláníťin-š’ (1529)
Vyznáníkonfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tchang Šun-č’ je čínské jméno, v němž Tchang je příjmení.

Tchang Šun-č’ (čínsky pchin-jinem Táng Shùnzhī, znaky zjednodušené 唐顺之, tradiční 唐順之, 1507–1560) byl čínský politik a prozaik mingského období, jeden z osmi talentů éry Ťia-ťing.

Jména

Tchang Šun-č’ používal zdvořilostní jména Jing-te (čínsky pchin-jinem Yìngdé, znaky tradiční 應德) a I-siou (čínsky pchin-jinem Yìxiū, znaky tradiční 義修) a literární pseudonym Ťing-čchuan (čínsky pchin-jinem Jīngchuān, znaky tradiční 荊川). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Siang-wen (čínsky pchin-jinem Xiāngwén, znaky tradiční 襄文).

Život

Tchang Šun-č’ pocházel z okresu Wu-ťin (v moderní provincii Ťiang-su) ležícím na východě mingské Číny.[2] Mládí zasvětil studiu konfuciánských klasiků, přihlásil se k úřednickým zkouškám, složil jejich nižší stupně a roku 1529 i nejvyšší – palácové zkoušky – a získal titul ťin-š’,[2] v palácových zkouškách byl mimořádně úspěšný, když získal čtvrté místo. Poté nastoupil úřední kariéru.

Začínal v akademii Chan-lin.[3] Ve státní službě byl úspěšný, naposledy působil jako velký koordinátor sün-fu ve Feng-jangu a současně pomocník zprava vedoucího kontrolního úřadu (jou čchien-tu jü-š’) v Nankingu.[2] v politice mimo jiné podporoval převod daní vybíraných v zrnu na stříbro.[4] Od roku 1558 se přidal k soukromému sekretariátu Chu Cung-siena, který z pozice vrchního velitele cung-tu v Nan č’-li, Če-ťiangu a Fu-ťienu řídil boj s piráty wo-kchou.[3]

Ve filozofii se řadil mezi stoupence neokonfuciánského učení Wang Jang-minga v interpretaci Wang Ťiho, počítán je mezi členy takzvané Nančungské Wangovy školy.[5] Patřil k významným představitelům kultury mingské říše. Od prvotního obdivu k Li Tung-jangovi a sedmi dřívějším mingským mistrům, kteří nejvýše hodnotili chanské a starší prozaiky a tchangské a starší básníky, ustoupil, když mu jejich zásady přišly příliš svazující.[3] Je proto řazen mezi osm talentů éry Ťia-ťing, kteří si za literární vzor brali autory tchangského a sungského období.[2]

Podobně jako u dalších z „osmi talentů“ Wang Šen-čunga byla vysoce oceňována jeho próza. Kromě literatury se věnoval i astronomii, geografii, hudbě a aritmetice,[2] zbraním a vojenské strategii. Slovy amerického historika Johna W. Dardesse to byl „polyhistor a aktivista, který se zajímal o vše pod sluncem“.[3]

Jeho sebrané spisy vyšly pod názvem Ťing-čchuan ťi (荊川集) nebo Ťing-čchuan sien-šeng wen-ťi (荊川先生文集), vydání z roku 1924 má název Tchang Ťing-čchuan ťi (唐荊川集).[2]

Reference

  1. ↑ a b CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62, na s. 56. (anglicky)
  2. ↑ a b c d e f THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2015-12-17 [cit. 2017-02-10]. Kapitola Persons in Chinese History - The Eight Talents of the Jiajing Reign Period ( (Jiajing ba caizi 嘉靖八才子). Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d DARDESS, John W. Ming China, 1368-1644: A Concise History of a Resilient Empire. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2012. 155 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4422-0490-4. S. 105. (anglicky) 
  4. ↑ LI, Kangying. The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2010. 211 s. ISBN 978-3-447-06172-8. S. 69. (anglicky) 
  5. ↑ LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 365. [Dále jen Liščák]. 

Externí odkazy