Táňa Fischerová se narodila 6. června1947 v Prazežidovským rodičům. Otec Jan Fischer (Fišer) byl divadelní režisér, za války vězněný v Terezíně a Osvětimi.[4] Matka byla baletkou a stejně tak jako její otec byla za války vězněná v Terezíně a Osvětimi. Táňa měla mladšího bratra Jana.
Odešla do Divadla Jiřího Wolkera, kde strávila čtyři roky. Divadlo opustila po narození syna Kryštofa, jehož otcem byl Petr Skoumal. Poté působila na volné noze. Po dobu 70. a 80. let však byla prakticky vytěsněna z uměleckého života.
Hrála například společně s Petrem Čepkem ve filmu Hotel pro cizince (režie Antonín Máša, 1966), v komedii Prodloužený čas s Milošem Kopeckým (Jaromil Jireš, 1984), Hanele (Karel Kachyňa, 1999) i v televizních seriálech, jako např. Lékař umírajícího času či Konec velkých prázdnin.
Společně s Martou Kubišovou a Janem Kačerem řadu let moderovala televizní adventní koncerty, získávající nemalé prostředky na charitativní činnost. Po listopadu 1989 vystupovala rovněž v podvečerech v divadle Kolowrat, které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí.
Veřejné působení
Podepsala petici Několik vět. Poté působila jako občanská aktivistka a politička.
Ve volbách v roce 2002 byla zvolena do Poslanecké sněmovny (volební obvod Praha) jako nezávislá za stranu Unie svobody-DEU.[6] Do sněmovny se dostala zásluhou velkého počtu preferenčních hlasů.[7] Byla členkou Petičního výboru a Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Ve sněmovně setrvala do voleb v roce 2006.[8][2][9] Spolupředkládala neúspěšný návrh změny ústavy, který si kladl za cíl zavést volbu prezidenta přímo občany.[10] Spolu s dalšími předkládala i zákon o registrovaném partnerství (a o změně některých souvisejících zákonů).[11]
Měla vysokou účast při hlasování (přes 94 %)[12] a též často vystupovala (na 27 z 55 schůzí sněmovny).[13] Ve statistikách organizace Zelený kruh se umístila ve svém funkčním období jako nejlepší v tabulce hlasování pro ekologické zákony.[14]
Taťana Fischerová se podílela na práci řady neziskových organizací, nadací a občanských sdružení. Byla členkou správní rady nadace Vize 97, členkou rady patronů přátel Hnutí DUHA (veřejně podpořila např. Velkou výzvu[17]), čestnou předsedkyní občanského sdružení Remedium (pro duševní zdraví), prezidentkou ITI (české středisko mezinárodního divadelního institutu), členkou poradního sboru občanského sdružení pro integraci mentálně postižených Máme otevřeno?, patronkou domu Šance, členkou Amnesty International, čestnou předsedkyní Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ),[18] několikrát též podpořila činnost hnutí Arnika.[19][20]
Vyslovila se proti umístění radaru v Brdech.[21] Byla signatářkou Iniciativy pro kritiku reforem a na podporu alternativ (ProAlt). Publikovala komentáře a sloupky v Deníku Referendum.[22]
V červenci 2012 vyslyšela výzvy svých blízkých a rozhodla se kandidovat na prezidentku České republiky. Jejím navrhujícím občanem pro kandidaturu na prezidentku byl Robin Čumpelík. Sbírání podpisů hodlala nechat na svých příznivcích, do kampaně nechtěla investovat, respektive cíleně nesbírala finanční prostřednky na svou podporu.[23][24] Podporu jí veřejně na svém blogu vyjádřil třeba lékař Jan Hnízdil.[25] Na veřejných akcích na její podporu vystoupil např. Jan Konfršt, nebo také spisovatelka Bohumila Truhlářová. Nakonec se jí podařilo získat více než 72 000 podpisů a byla zaregistrována jako oficiální kandidátka na post prezidenta České republiky.[26] V prezidentských volbách pak získala 3,23 % hlasů a nepostoupila do 2. kola.[27]
Koncem března 2013 se stala předsedkyní Českého helsinského výboru a nahradila tak Annu Šabatovou, která v čele výboru působila pět let.[28] Na podzim roku 2014 byla Radou postižených zvolena jejich místopředsedkyní, kdy ve volbě dostala 49 z 50 hlasů.[zdroj?!]
Byla odnaučená kuřačka, jedla velmi málo maso a celý život žila v Praze.[29] Hlásila se ke křesťanství, nebyla však členkou žádné z denominací.[30]
Hlásila se k antroposofii a od počátku v roce 2008 byla předsedkyní a lídryní Klíčového hnutí, založeného na principech sociální trojčlennosti rakouského filozofa a humanisty Rudolfa Steinera. Podpořila též iniciativu ProAlt.[31][32]
Taťana Fischerová zemřela 25. prosince 2019 ve věku 72 let na následky onkologického onemocnění.[33]
Knihy
FISCHEROVÁ, Táňa. Bílý den… a jiné příběhy. Vyd. 1. Praha: Troja, 1999, 119 s. ISBN80-902428-2-0.
FISCHEROVÁ, Táňa. Jeden čas seje, jeden plody sbírá. Vyd. 1. Ilustrace Ivan Svatoš. Praha: Svatošovo nakladatelství, 2002, 35 s. ISBN80-238-9785-3. (kniha s CD, autorské ilustrace)[34]
FISCHEROVÁ, Táňa a Daniela BRŮHOVÁ. Táňa Fischerová: nežít jen pro sebe. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 133 p. ISBN978-80-7178-654-2. (kniha rozhovorů)
FISCHEROVÁ, Táňa a Radomil HRADIL. Láska nevládne, láska tvoří: hledání cest k proměně společnosti. Vyd. 1. Hranice: Fabula, 2012, 177 s. ISBN978-80-87635-02-5.
FISCHEROVÁ, Táňa, Ludvík PROCHÁZKA a Karel FUNK. Světliny 2: putování k polednám. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2006, 144 s. ISBN80-86183-52-1.
↑Pověz mi, kdo je nejkrásnější VII - Přehled hlasování Poslanecké sněmovny v letech 2002 – 2006 o životním prostředí [online]. poslední strana: Zelený kruh, 2006 [cit. 2012-08-20]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
↑Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 20.10. – 21.10.2006 [online]. volby.cz [cit. 2013-01-04]. Dostupné online.
↑Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 28.05. – 29.05.2010 [online]. volby.cz [cit. 2013-01-04]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.velkavyzva.cz [online]. [cit. 2012-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29.
↑ Čestné předsednictvo. stuz.cz [online]. [cit. 2019-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
↑ Budoucnost bez jedů svým podpisem podpořili Táňa Fischerová, Vlado Milunić, Zuzana Dřízhalová a Václav Koubek. Arnika [online]. [cit. 2019-12-25]. Dostupné online.
↑ Parku v Thákurově se zastala Táňa Fischerová. Arnika [online]. [cit. 2019-12-25]. Dostupné online.
↑ dole na stránce: [cit. 2012-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-03.
Literatura
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN80-7008-107-4. S. 33, 34, 92, 236, 256, 473, 474.
FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN978-80-7277-332-9. S. 274–275.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN80-902586-9-7. S. 144.
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 162.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 321.
Svobodní a sobě rovní: 33 let boje za lidská práva: historie, současnost a poslání Českého helsinského výboru. Příprava vydání Vymětal, Mikuláš, ed. a Rybová, Lucie, ed. 1. vyd. Praha: EMAN, 2021. 383 s. ISBN978-80-88060-26-0. Vydáno pro Český helsinský výbor. Věnováno Táně Fischerové, předsedkyni Českého helsinského výboru (6. 6.1947 – 25. 12. 2019).
Externí odkazy
Tento seznam externích odkazů potřebuje upravit.
Můžete pomoci Wikipedii tím, že doplníte relevantní vnější odkazy, rozepíšete stávající, případně odstraníte nevyhovující. Inspiraci k vylepšení může přinést stránka Wikipedie:Externí odkazy.
Konkrétní problémy: Redukovat počet externích odkazů, např. informace z odkázaných stránek doplnit do článku a odkázané stránky uvést jako reference.