Takuja Óniši pochází z obvodu Nerima japonské metropole Tokia, vystudoval letecké a kosmické strojírenství na Tokijské univerzitě, po čtyřletém studiu absolvoval roku 1998 s titulem bakaláře.[1]
Po škole nastoupil k aeroliniím All Nippon Airways (ANA), zprvu pracoval na letišti Haneda u obsluhy pasažérů, později se přihlásil do pilotních kursů. Absolvoval dvouletý letecký výcvik v Bakersfieldu v Kalifornii a roční v Tokiu.[2] Poté, v letech 2003–2009, létal jako druhý pilot Boeingu 767.[1]
Roku 2008 se přihlásil do 5. náboru japonské kosmické agentury JAXA, úspěšně prošel všemi koly výběru a 25. února 2009 JAXA oznámila jeho budoucí zařazení mezi japonské astronauty (společně s Kimijou Jui). Od 1. dubna 2009 nastoupil v JAXA na místo astronauta-kandidáta. V dubnu 2009 – červenci 2011 absolvoval kosmonautický výcvik ve středisku JAXA v Cukubě a Johnsonovu vesmírném střediskuNASA v Houstonu, po jeho ukončení mu 25. července 2011 JAXA přiznala kvalifikaci astronauta.[2]
V létě 2012 se účastnil mise NEEMO 15 v podvodní laboratoři NASA Aquarius,[1] během níž osazenstvo laboratoře žilo třináct dní pod vodou.
1. kosmický let
V listopadu 2013 JAXA oznámila začlenění Ónišiho do Expedice 48/49 na Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).[3] Jeho půlroční let na ISS byl plánován na červen – listopad 2016. Do vesmíru měl letět v kosmické lodi Sojuz MS-01 společně s Anatolijem Ivanišinem a Kathleen Rubinsovou. Trojice byla současně záložní pro Sojuz TMA-19M, který odstartoval k ISS v polovině prosince 2015.[2] Sojuz MS-01 s Ónišim a jeho druhy odstartoval z kosmodromu Bajkonur 7. července 2016, o dva dny později se spojili se stanicí.[4] Na stanici pracoval téměř čtyři měsíce ve funkci palubního inženýra. Dne 30. října 2016 se s Ivanišinem a Rubinsovou ve stejné lodi vrátili na Zem po letu trvajícím 115 dní, 2 hodiny, 21 minut a 19 sekund.[2]
2. kosmický let
Počátkem srpna 2024 NASA oznámila zařazení Ónišiho na jeho druhý let na ISS v roli letového specialisty mise SpaceX Crew-10 s plánovaným startem na jaře 2025.[5]
.jpg)
