T-64
T-64AK
Typ vozidla	hlavní bojový tank
Země původu	SSSR
Historie
Výrobce	Malyšev
Návrh	1951–62
Období výroby	1963–87
Vyrobeno kusů	~13 000
Ve službě	1967-dosud
Základní charakteristika
Posádka	3 (velitel, střelec, řidič)
Délka	6,54m
Šířka	3,60 m
Výška	2,17 m
Hmotnost	42,4 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	Pancéřování je vrstvené ocel křemík
Hlavní zbraň	125mm kanón 2A46
Sekundární zbraně	1× 7,62mm spřažený kulomet PKT 1× 12,7mm protiletadlový kulomet NSVT
Pohon a pohyb
Motor	5válcový diesel s protiběžnými písty
Výkon	515 kW (700 k)
Odpružení	torzní tyče
Max. rychlost	60 km/h
Poměr výkon/hmotnost	16,2 hp/tunu
Dojezd	500 km, 700 km s přídavnými nádržemi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

T-64 je sovětský hlavní bojový tank druhé generace. Byl vyvíjen současně s typem T-72, ale na rozdíl od něj se nikdy nevyvážel. Vyvinut byl 60. letech 20. století a sériově se vyráběl od roku 1969 nadále s spolu s tanky T-55 a T-62. Konstrukce typu T-64 je oproti T-72 složitější. Ve své době představoval novou revoluční konstrukci (nabíjecí automat, laserový dálkoměr, kompozitní pancíř, rakety odpalované skrz hlaveň kanónu apod.).

Počátkem 60. let byl odpovědí na nové západní konstrukce tanků sovětský typ T-62 se 115mm kanónem s hladkým vývrtem. Tato konstrukce odvozená z tanku T-55 však nebyla považována za perspektivní. Vývojem nového tanku se v polovině 60. let 20. století zabýval kolektiv Charkovské konstrukční kanceláře závodu č. 75 pod vedením Alexandra Morozova.^[1]

Předchůdci budoucího T-64 byly prototypy Objekt 430 a 432. Prototyp T-64 byl testován v polovině 60. let 20. století. Stroj měl hmotnost 36,5 t a byl vybaven novým 115mm kanónem a vznětovým motorem o síle 700 k. Hlavní zbraň představoval kanón 2A21 (D-68) ráže 115 mm a spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm. Kanón měl efektivní dostřel do 2 km a jeho protipancéřové střely průbojnost 450 mm. V roce 1969 byl T-64 poprvé modernizován. Vznikla verze T-64A se 125mm kanónem a novým motorem. V roce 1976 se začala vyrábět novější verze T-64B s modernějším systémem řízení palby, zvýšenou ochranou a zadýmovacím zařízením. Modernizovaná verze T-64B je schopna z kanónu odpalovat protitankové střely AT-8. Po roce 1979 byl použit nový 125mm kanón 2А46.

Tank představuje významnou pokrokovou konstrukci ve výrobě tanků. Jako první sériově vyráběný tank v dějinách měl instalován automatický nabíječ, který zcela nahradil jednoho člena osádky, takže tank mohli obsluhovat pouze 3 členové osádky (řidič, velitel, střelec). Automatický nabíječ zvýšil kadenci palby až na 10 ran za minutu. Představoval také první sovětskou konstrukci tanku s instalovaným laserovým dálkoměrem a jako první sériově vyráběný tank měl kompozitní (vícevrstvý) pancíř.

Do výzbroje sovětských ozbrojených sil byl oficiálně zařazen 20. května 1968. Přestože nikdy nebyly spolehlivě vyřešeny problémy s novým motorem (pětiválcový dvoudobý vícepalivový boxer), samonabíjecím systémem a zavěšením podvozku, bylo jich vyrobeno přes 10 tisíc. Vyzbrojeny jím byly nejdůležitější divize (např. skupiny v NDR). Výroba T-64 byla ukončena v roce 1987.

Poslední modernizace byla vyvinuta v 90. letech pro tanky T-64 B/BV a B1/B1V. Jedná se o použití PTŘS 9M119 Refleks a vylepšený systém palby u modernizace označené T-64BM2. Druhá modernizace, označená T-64U, používá Refleksy a systém palby z T-80UD a T-84.

Ukrajina modernizovala i pohonnou jednotku. Naftový dvoutaktní boxermotor byl nahrazen spalovací turbínou.

Přestože nebyl příliš spolehlivý, je T-64 považován za velký pokrok v konstrukci tanků.

T-64 byl nasazen do bojů za rusko-ukrajinské války na obou stranách. Dle nezávislého webu Oryx ztratila Ukrajina k listopadu 2024 dle volně dostupné fotodokumentace nejméně jeden T-64A, dva T-64B, 239 T-64BV, 68 T-64BV/2017, tři T-64B1M, 15 T-64BM Bulat, čtyři T-64BM2 Bulat a dva T-64 neznámé verze.^[2] Velké množství tanků všech verzí bylo také poškozeno nebo zajato.^[2] Rusko ztratilo dva T-64A, 72 T-64BV a dva T-64BVK.^[3]

• Konžská demokratická republika Konžská demokratická republika – 25 tanků T-64BV-1 získáno v roce 2016 z Ukrajiny.^[4][5]
• Doněcká LR Doněcká LR – vícero T-64B, T-64BV a T-64BM ve službě v roce 2017.^[6]
• Luhanská LR Luhanská LR – vícero T-64B, T-64BV a T-64BM ve službě v roce 2017.^[6]
• Podněstří – 18 ks T-64BV ve službě.
• Ukrajina Ukrajina – 2 345 ks 1995 ve službě, 2 277 v roce 2000 a 2 215 v roce 2005.^[7] V současné době okolo 600 ks ve službě, přes 900 v rezervě a 100 z nich modernizováno na verzi T-64BM Bulat.
• Uzbekistán Uzbekistán – 100 ks ve službě v roce 2017.^[8]

• Bělorusko Bělorusko – neznámý počet v 90. letech. Všechny vyřazeny.
• Kazachstán Kazachstán – cca 50 ks v roce 2011.^[9] Všechny vyřazeny.
• Rusko Rusko – cca 4 000 ks v roce 1995. V roce 2014 mělo Rusko asi 2 000 ks, které byly vyřazeny z provozu a určeny k likvidaci podle NATO^[10] a amerického ministerstva zahraničí.^[11]
• Sovětský svaz Sovětský svaz – ve službě u nástupnických zemí.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu T-64 na Wikimedia Commons
• T-64: revoluční tank