Třebovice v Čechách (do roku 1922 Třebovice, německy Triebitz) je železniční stanice v obci Třebovice v okrese Ústí nad Orlicí.[1]
Popis
Stanice se nachází v nadmořské výšce 420 m na železniční trati Česká Třebová – Přerov, v km 6,232. Ze stanice odbočuje železniční trať do Chornic.[1] V rámci železničního uzlu Česká Třebová jsou též mezi Českou Třebovou a Třebovicí dvě další krátké (veřejné) železniční tratě bez pravidelné osobní dopravy: trať Třebovice v Čechách – Česká Třebová odj. sk. (7,8 km) a trať Třebovice v Čechách – Česká Třebová vj. sk. (2,2 km).
Historie
Železniční stanice Třebovice byla postavena na olomoucko–pražské dráze společností Severní státní dráha. Stanice se třemi kolejemi byla zařazena do IV. třídy a postavena před západní ústí Třebovického tunelu v roce 1844. Architekt Anton Jüngling navrhl výpravní budovu jako stavbu s vyšší střední části a přízemními postranními křídly. Střední část tvořila vodárenská věž. Střechy byly sedlové. V roce 1864 bylo rozhodnuto tunel opustit, postavit přeložku vedenou na povrchu a železniční stanici přiblížit do blízkosti Třebovice. Původní staniční budova byla upravena na obytný dům, k tomuto účelu slouží dodnes (Třebovice č. p. 197).[2][3]
Na novém místě byla postavena přízemní hrázděná staniční budova. V roce 1889 společnost Moravská západní dráha postavila novou drážní budovu, dva obytné domy, skladiště, kruhovou točnu a vodárnu. Projekt staveb vypracovalo c. k. generální ředitelství státních drah. Výpravní budova byla patrová stavba se středním dvouosým rizalitem s trojúhelníkovým štítem. Objekt byl zastřešen sedlovou střechou.[3] V padesátých letech 20. století byla provedena nadstavba pro získání obytného půdního prostoru a přistavěna přízemní část určená pro veřejnost.[4]
Ve stanici se dochovala patrová vodárenská věž s bedněným pláštěm v patře a s přistavěným přízemním křídlem k západní straně. V křídle byl byt pro strážníka, který měl i venkovní zděnou pec.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Železniční stanice Třebovice v Čechách | České dráhy. www.cd.cz [online]. [cit. 2019-07-25]. Dostupné online.
- ↑ BOROVCOVÁ, Alena. Z Vídně na sever : dvě páteřní železniční tratě České republiky. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017. 208 s. ISBN 9788085034974, ISBN 8085034972. OCLC 1035451828 S. 27 a 33.
- ↑ a b c BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví severní státní dráhy. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2016. 271, [1] s. s. ISBN 9788085034912, ISBN 8085034913. OCLC 1010898392 S. 91, 98, 100.
- ↑ KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží : (architektura a stavební vývoj). 1. vyd. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2005. 6 sv. s. ISBN 8090270670, ISBN 9788090270671. OCLC 53860685 S. 85.
Externí odkazy
.jpg)
