Třída Tchedžo Veliký Třída KD-III
Tchedžo Veliký (DDG-991)
Obecné informace
Uživatel	Námořnictvo Korejské republiky
Typ	torpédoborec
Lodě	6
Osud	4 aktivní 2 ve stavbě (2024)
Předchůdce	třída Čchungmukong I Sun-sin
Nástupce	třída KDDX
Technické údaje první skupiny (Batch I)
Výtlak	7 700 t (standardní) 10 000 t (plný)
Délka	165 m
Šířka	21 m
Ponor	6 m
Pohon	COGAG
Rychlost	30 uzlů
Dosah	5500 nám. mil při 20 uzlech
Posádka	300 důstojníků a námořníků
Výzbroj	1× 127mm kanón 80× Standard SM-2 Block IIIB (48+32 VLS) 32× Hyunmoo III (32 VLS) 16× Hong Sang Eo (16 VLS) 16× SSM-700K Hae Song (4×4) 21× RIM-116 Rolling Airframe Missile 1× 30mm Goalkeeper CIWS 6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla	2× Super Lynx
Radar	SPY-1D
Technické údaje druhé skupiny (Batch II)
Výtlak	8200 t (standardní) 11 000 t (plný)
Délka	170 m
Šířka	21 m

Třída Tchedžo Veliký či třída KD-III je třída protiletadlových raketových torpédoborců jihokorejského námořnictva, postavených v rámci programu Korean Destroyer eXperimental (KDX-III). Třídu tvoří celkem šest jednotek. První tři do služby vstoupily v letech 2008–2012, přičemž protyp druhé série byl do služby přijat roku 2024 a obě jeho sesterské lodě mají být dokončeny do roku 2027. Plavidla jsou vybavena americkým pokročilým zbraňovým systémem Aegis a jsou schopna boje proti hladinovým, pozemním, vzdušným cílům i proti ponorkám. Svou konstrukcí představují největší a nejsilněji vyzbrojenou verzi torpédoborců.^[1]

Pro operace této třídy torpédoborců byla vystavěna nová základna na strategicky umístěném ostrově Čedžu. Základna zahájila provoz na konci roku 2015.^[2]

Nejprve byly postaveny tři jednotky první této třídy (Batch I). Do služby byly zařazeny v letech 2008–2012. Jihokorejská loděnice Hyundai Heavy Industries (později HD Hyundai Heavy Industries) v Ulsanu postavila první a třetí, přičemž druhý postavila loděnice Daewoo Shipbuilding & Marine Engineering (DSME) v Okpo.^[3]

V prosinci 2013 padlo rozhodnutí na zvýšení počtu torpédoborců se systémem Aegis ze tří na šest, a to do roku 2027. Důvodem jsou zejména napjaté vztahy s KLDR a potřeba zesílení protiraketové obrany. Kontrakt na vývoj druhé skupiny třídy KDX-III (Batch II) a zároveň stavbu prototypové jednotky získala loděnice HHI. Kýl plavidla má být založen roku 2020 a trup má být na vodu spuštěn roku 2021.^[4] Přijetí prototypu do služby bylo naplánováno na rok 2024.^[5]

Slavnostní první řezání oceli na prototypový torpédoborec druhé série proběhlo 16. ledna 2021.^[6] Na vodu byl spuštěn 28. července 2022.^[7] Do služby byl přijat 27. listopadu 2024. První řezání oceli na druhou jednotku druhé série proběhlo 4. července 2023.

Jednotky třídy Tchedžo Veliký:

Torpédoborce nesou zbraňový systém Aegis s radarem SPY-1D. Jádrem jejich protiletadlové výzbroje jsou dvě skupiny vertikálních odpalovacích zařízení Mk 41, mající celkem 80 buněk, rozdělených do skupin po 48 a 32. Z nich jsou odpalovány řízené střely Standard SM-2 Block IIIB. Další vertikálně odpalovaná výzbroj je nesena v silech domácího typu K-VLS. Tato třída nese celkem 48 buněk K-VLS pro 16 raketových torpéd Hong Sang Eo a 32 protizemních střel Hyunmoo III.

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón KMK45 Mod 4 (licenční výrobek zbrojovky Mk 45 Mod 4) s délkou hlavně 62 ráží a jeden hlavní systém blízké obrany Goalkeeper CIWS s 30mm rotačním kanónem. Blízkou obranu doplňuje jeden systém RIM-116 Rolling Airframe Missile, nesoucí 21 protiletadlových řízených střel krátkého dosahu. K ničení lodí slouží 16 protilodních střel SSM-700K Hae Song. Raketová torpéda doplňují dva trojhlavňové 324mm torpédomety pro domácí lehká protiponorková torpéda K745 Chung Sang Eo. Na palubě je rovněž přistávací plošina a hangár uzmožňující operace dvou protiponorkových vrtulníků Super Lynx.

Pohonný systém je koncepce COGAG. Tvoří jej čtyři plynové turbíny General Electric LM2500, každý o výkonu 29 100 hp, pohánějící dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Lodě dosahují rychlosti 30 uzlů. Dosah činí 5500 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.

Do konstrukce druhé skupiny bude zapracována řada vylepšení. Bude použit hybridní elektrický pohon Hybrid-Electric Drive (HED), zdokonalená verze bojového řídícího systému Aegis Baseline 9.C2 a nadstavby BMD 5.1 (umožňuje integraci protiraketových řízených střel SM-3 Block IB), vylepšené senzory včetně radaru AN/SPY-1D(V), systémy elektronického boje Sonata Next Generation, domácí sonary a zdokonalené technologie stealth.^[4] Torpédoborec bude mít také o čtyři metry prodloužený trup.

Ponese celkem 88 vertikálních vypouštěcích sil, z toho 48 amerických Mk.41, šestnáct K-VLS a 24 zvětšených sil K-VLS II (šest modulů po čtyřech buňkách). Do sil Mk.41 budou ukládány řízené střely Standard SM-2 Block IIIB, SM-3 Block IB a SM-6. Torpdoborce první série přitom využívají pouze první z nich. V silech K-VLS budou uloženy korejské střely K-SAAM (Korean Surface-to-Air Anti-Missile, nahradí systém RAM), raketová torpéda Hong Sang Eo (jinak též Korean Anti-Submarine Rocket, K-ASROC) a střely s plochou dráhou letu TSLM (Haeseong Tactical Surface Launch Missile).^[9] Vertikální sila K-VLS II mají z počátku nést korejské proraketové střely L-SAM (Long-range Surface-to-Air Missile). Plánováno je rovněž možné využití těchto sil pro perspektivní balistické rakety.^[10] Protilodních střel SSM-700K bude neseno pouze osm kusů.^[9]

Korejské námořnictvo plánuje rozšířit výzbroj torpédoborců první série o řízené střely SM-3 a SM-6. S tím je spojena také modernizace jejich systému Aegis na novější verzi.^[11]

• Seznam jihokorejských torpédoborců
• Námořnictvo Korejské republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Tchedžo Veliký na Wikimedia Commons
• (anglicky) Profil na serveru Naval-technology.com