Třída Regina Maria Pia

Třída Regina Maria Pia
Regina Maria Pia
Regina Maria Pia
Obecné informace
UživatelRegia Marina
Typobrněná loď
Lodě4
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Re d'Italia
Nástupcetřída Roma
Technické údaje Regina Maria Pia[1]
Výtlak4201 t (standardní)
4527 t (plný)
Délka81,2 m
Šířka15,24 m
Ponor6,35 m
Pohon6 kotlů, 1 parní stroj
2924 hp
Palivouhlí
Rychlost12,96 uzlu
Dosah2600 nám. mil při 10 uzlech
Posádka480–185
Výzbroj4× 203mm kanón
22× 164mm kanón
Pancíř121mm boky
109mm baterie
Technické údaje Castelfidardo
Výtlak4192 t (standardní)
4527 t (plný)
Délka81,8 m
Šířka15,16 m
Ponor6,35 m
Výzbroj4× 203mm kanón
22× 164mm kanón
Pancíř121mm boky
121mm baterie

Třída Regina Maria Pia byla třída obrněných lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1864–1910.[1]

Stavba

Čtyři obrněné lodě této třídy italská vláda objednala u francouzských loděnic. Konstrukce prvního a druhého páru se mírně lišila. Stavba proběhla v letech 1862–1866 v loděnici v La Seyne, v loděnici Gouin et Guibert v St. Nazaire a v loděnici Arman v Bordeaux.[1]

Jednotky třídy Regina Maria Pia:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Regina Maria Pia La Seyne 22. července 1862 28. dubna 1863 17. dubna 1864 Vyřazena 1904.
San Martino La Seyne 22. července 1862 21. září 1863 9. listopadu 1864 Vyřazena 1903.
Castelfidardo Gouin et Guibert 22. července 1862 1. srpna 1863 květen 1864 Vyřazena 1910.
Ancona Arman 11. srpna 1862 17. října 1864 duben 1866 Vyřazena 1903.

Konstrukce

Základní uspořádání třídy po vytvoření pancéřové kasematy
Castelfidardo

Plavidla měla dřevěné trupy chráněné pancéřováním. Jejich výzbroj čtyř 203mm kanónů a dvaceti dvou 164mm kanónů byla soustředěna do dvou bočních baterií. Pohonný systém tvořilo šest kotlů (skupina Castelfidardo osm kotlů) a parní stroj o výkonu 2924 hp (Ancona 2548 hp), pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 12,96 uzlu (Ancona 13,74 uzlu). Dosah byl 2600 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Pomocnou roli hrály plachty. Plavidla dostala takeláž trojstěžňového škuneru.[1]

Modifikace

Po roce 1866 byla plavidla upravena na kasematové obrněné lodě, přičemž dva jejich kanóny mohly střílet dopředu a jeden dozadu. Původní škunerové oplachtění bylo během služby nahrazeno takeláží barku. V letech 1888–1890 byla plavidla vybavena dvěma bojovými stěžni, na kterých byly lehké zbraně. Měnilo se rovněž složení ostatní výzbroje. Například Ancona nesla ke konci služby osm 152mm kanónů, šest 120mm kanónů, čtyři rychlopalné 57mm kanóny, dva revolverové 37mm kanóny a tři torpédomety.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 339. (anglicky) 

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. 

Související články

Externí odkazy