Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Křižníky Pisa a Georgios Averof postavila loděnice Cantiere navale fratelli Orlando v Livornu.[1][2] Zbývající Amalfi postavila loděnice Cantieri navali Odero v Janově.[1] Řecký křižník Georgios Averof byl pojmenován na památku podnikatele Jorgose Averoffa (1815–1899), jehož potomci uhradili plnou čtvrtinu nákladů na jeho pořízení.[2]
Vyřazen 1952, cvičný hulk, od roku 1986 muzejní loď.[2]
Konstrukce
Základní uspořádání
Hlavní výzbroj tvořily čtyři 254mm kanóny ve dvouhlavňových věžích (Georgios Averof nesl ráži 234 mm), které doplňovalo dalších osm těžkých děl ráže 190 mm v dvoudělových věžích na bocích trupu. Lodě dále nesly šestnáct 76mm kanónů, dva 47mm kanóny a tři 450mm torpédomety.[3] Pohon obstarávaly dva parní stroje s trojnásobnou expanzí, kterým páru dodávalo 22 kotlů typu Belleville. Komíny byly tři. Lodě dosahovaly rychlosti až 23,5 uzlů. Dosah byl 2500 námořních mil při 12 uzlech.[1]
V roce 1912 vypukla první balkánská válka, ve které se Řecko střetlo s Osmanskou říši. Pod vedením kontradmirála Kountouriotise, jehož vlajkovou lodí byl Georgios Averof, Řekové zvítězili v bitvách u Elii a u Lemnosu.
Všechny tři jednotky byly na počátku první světové války v aktivní službě. Itálie do války vstoupila v roce 1915 a Řecko ještě později. Zatímco Pisa a Georgios Averof válku přečkaly, Amalfi byl potopen 7. července 1915 poblíž Benátek německou ponorkou UB-14.
Georgios Averof byl dále nasazen v řecko-turecké válce v letech (1919–1922). Nasazen byl také ve druhé světové válce. Po německé invazi do Řecka se lodi podařilo uniknout do Alexandrie. V dalších válečných letech sloužila zejména při doprovodu konvojů. V roce 1952 byl křižník vyřazen, byl využíván k výcviku a jako plovoucí kasárna. Od roku 1986 je přístupný jako plovoucí muzeum. Zůstal jediným dochovaným pancéřovým křižníkem.[4]
_crowned.svg){kind=small}
