Třída Parchim

Třída Parchim / Projekt 133.1
Ruská fregata varianty Parchim II
Ruská fregata varianty Parchim II
Obecné informace
UživateléSovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Volksmarine
Německé námořnictvo
Indonéské námořnictvo
Typfregata
Lodě28
Osudaktivní (2023)
Technické údaje třída Parchim I
Výtlak792 t (standardní)
820 t (plný)
Délka75 m
Šířka9,8 m
Ponor4,6 m
Pohon3 diesely
Rychlost24 uzlů (44 km/h)
Dosah2 200 nám. mil (4 070 km) při 14 uzlech (26 km/h)
Posádka59 důstojníků a námořníků
Výzbroj2× AK-725 (1×2)
2× AK-230 (1×2)
8× Strela 2M (2×4)
2× RBU-6000 (2×1)
4× 406mm torpédomet (1hl.)
RadarMR-302 Rubka[1]
SonarMG-322
MG-329
MG-16
Technické údaje třída Parchim II
Výtlak865 t (standardní)
935 t (plný)[1]
Délka72,5 m
Šířka9,78 m
Ponor2,65 m
Pohon3 diesely
Rychlost24,5 uzlu (45 km/h)
Dosah2 500 nám. mil (4 630 km) při 12 uzlech (22 km/h)[1]
Posádka80 důstojníků a námořníků[2][1]
Výzbroj1× AK-176
1× AK-630
8× Strela 2M (2×4)
2× RBU-6000 (2×1)
2× 533mm torpédomet (2hl.)
2× vrhač hlubinných pum
RadarMR-352 Pozitiv
SonarMGK-335MS Platina-MS
MG-349 Už
Ostatníautonomie 10 dní

Třída Parchim je třída protiponorkových fregat vyvinutých v Německé demokratické republice v době studené války. Sovětská kategorizace je malá protiponorková loď.[1] Plavidla jsou navržena především k hlídkování v mělkých vodách Baltského moře.[3] Byly to největší válečné lodě zkonstruované a postavené v NDR.

Kromě 16 jednotek projektu 133.1 (třída Parchim I) pro německé lidové námořnictvo bylo postaveno dalších 12 modifikovaných jednotek projektu 133.1M (třída Parchim II) pro sovětské námořnictvo. SSSR plavidla patrně objednal především s ohledem na podporu východoněmeckého průmyslu, neboť v některých ohledech zaostávala za sovětskými fregatami projektu 1124 (v kódu NATO třída Grisha). Na druhé straně složitější pohonný systém třídy Grisha vedl k jejímu dřívějšímu vyřazení, zatímco diesely poháněná třída Parchim II je k roku 2015 stále ve službě.[3]

Po sjednocení Německa čtyři východoněmecké fregaty krátce provozovalo německé námořnictvo (Bundesmarine). Spolková republika Německo však v červenci 1992 všechny své fregaty jako nadbytečné prodala do Indonésie. Tam slouží jako hlídkové lodě.[1] Všechny sovětské fregaty převzalo ruské námořnictvo, přičemž jejich počet ve službě postupně klesá.

Stavba

Celou třídu postavily východoněmecké loděnice VEB Peenewerft ve Wolgastu. V letech 1981–1985 bylo postaveno celkem 16 jednotek varianty Parchim I. V letech 1986–1990 pak bylo dodáno dalších 12 jednotek verze Parchim II.[4] Sovětský svaz celou třídu zařadil do Baltského loďstva.[1]

Jednotky třídy Parchim:

Jméno Verze Spuštěna Vstup do služby Status
Wismar (241) projekt 133.1 1979 9. července 1981 převzata německým námořnictvem, prodána Indonésii jako Sutanto (377), aktivní.[5]
Parchim (242) projekt 133.1 1979 9. dubna 1981 Prodána Indonésii jako Sutedi Senpoputra (378), aktivní.[5]
Perleberg (243) projekt 133.1 1980 19. září 1981 Prodána Indonésii jako Wiranto (379), aktivní.[5]
Bützow (244) projekt 133.1 1980 30. prosince 1981 Prodána Indonésii jako Memet Sastrawiria (380).[5] Roku 2008 byla fregata poškozena požárem a následně vyřazena.[6]
Lübz (221) projekt 133.1 1980 12. února 1982 převzata německým námořnictvem, prodána Indonésii jako Tjut Nya Dhien (375), aktivní.[5]
Bad Doberan (222) projekt 133.1 1980 30. června 1982 Prodána Indonésii jako Sultan Thaha Syaifuddin (376), aktivní.[5]
Güstrow (223) projekt 133.1 1980 10. listopadu 1982 Prodána Indonésii jako Hasan Basry (382), aktivní.[5]
Waren (224) projekt 133.1 1981 23. listopadu 1982 Prodána Indonésii jako Nuku (373), aktivní.[5]
Prenzlau (231) projekt 133.1 1981 11. května 1983 Prodána Indonésii jako Kapitan Patimura (371), aktivní.[5]
Ludwigslust (232) projekt 133.1 1981 4. července 1983 Prodána Indonésii jako Pati Unus (384).[5] Dne 13. května 2016 byla fregata při plavbě Malackým průlivem do přístavu Belawan vážně poškozena kolizí s podpořskou překážkou.[6] Vyřazena.
Ribnitz-Damgarten (233) projekt 133.1 29. října 1983 Prodána Indonésii jako Untung Suropati (372), aktivní.[5]
Teterow (234) projekt 133.1 1982 27. ledna 1984 převzata německým námořnictvem, prodána Indonésii jako Iman Bonjol (383), aktivní.[5]
Gadebusch (211) projekt 133.1 1982 27. ledna 1984 převzata německým námořnictvem, prodána Indonésii jako Silas Papare (386), aktivní.[5]
Grevesmühlen (212) projekt 133.1 1982 21. září 1984 Převzata německým námořnictvem.[1] Prodána Indonésii jako Teuku Umar (385), aktivní.[5]
Bergen (213) projekt 133.1 1. února 1985 Prodána Indonésii jako Tjiptadi (381), aktivní.[5]
Angemünde (214) projekt 133.1 26. července 1985 Prodána Indonésii jako Lambung Mangkurat (374), aktivní.[5]
MRK-67 (301, ex 242, 233, 03) projekt 133.1M 1986 30. června 1987 Vyřazena 2005, sešrotována.[2]
MRK-99 (308, ex 255, 04) projekt 133.1M 1986 28. prosince 1987 Přejmenována na Zelenodolsk. Aktivní.[2]
MRK-105 (245, 05) projekt 133.1M 1986 16. března 1988 Vyřazena 2014.[1]
MRK-192 (304, ex 247, 262, 01) projekt 133.1M 1985 19. prosince 1986[1] Roku 2011 přejmenován na Urengoj. Aktivní.[2]
MRK-205 (311, ex 223, 02) projekt 133.1M 1985 28. dubna 1986 Roku 1998 přejmenován na Kazaněc. Aktivní.[2]
MRK-213 (226, ex 222, 06) projekt 133.1M 1987 29. července 1988 Vyřazena 2004, sešrotována.[2]
MRK-216 (258, ex 07) projekt 133.1M 1987 30. září 1988 Vyřazena 2005, sešrotována.[2]
MRK-219 (209, ex 08) projekt 133.1M 1987 23. prosince 1988 Vyřazena 2002, sešrotována.[2]
MRK-224 (218, ex 09) projekt 133.1M 1988 31. března 1989 Roku 2005 přejmenován na Alexin. Aktivní.[2]
MRK-227 (243, ex 10) projekt 133.1M 1988 29. června 1989[1] Roku 2015 přejmenován na Kabardino-Balkaria. Aktivní.[2]
MRK-228 (244, ex 11) projekt 133.1M 1988 26. září 1989[1] Roku 1999 přejmenován na Bashkortostan.[2] Vyřazena 2010.[1]
MRK-229 (232, ex 12) projekt 133.1M 1989 6. dubna 1990[1] Roku 1996 přejmenován na Kalmykiya. Aktivní.[2]

Konstrukce

Východoněmecké fregaty třídy Parchim I
Ruská fregata Urengoj verze Parchim II

Parchim I

Výzbroj tvoří dělová věž se dvěma 57mm kanóny AK-725 na zádi, dva 30mm kanóny AK-230, dva vrhače raketových hlubinných pum RBU-6000 a čtyři jednohlavňové 406mm torpédomety. Na palubě jsou dále dva čtyřnásobné protiletadlové raketové komplety Strela 2M. Pohonný systém tvoří tři dieselové motory o výkonu 14 250 BHP, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 24 uzlů. Dosah je 2 200 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[5] V roce 2015 byl 30mm dvojkanón AK-230 indonéských fregat nahrazen jedním 30mm kanónem.[1]

Parchim II

Pro sovětský svaz postavené fregaty mají odlišnou výzbroj a výstroj. Dostaly námořní a vzdušný vyhledávací radar MR-352 Pozitiv, sonary MGK-335MS Platina-MS a MG-349 Už a komunikační systém MG-35 Štil-2. Palbu palubních kanónů řídí systém MR-123 Vympel.[1] Výzbroj tvoří jeden dvouúčelový 76mm kanón AK-176 ve věži na zádi (zásoba 300 nábojů), jeden 30mm kanónový komplet AK-630 (3000 nábojů), dva čtyřnásobné protiletadlové raketové komplety Strela 2M se zásobou 16 střel, dva vrhače raketových hlubinných pum RBU-6000, dva dvojité 533mm torpédomety a dva klasické vrhače hlubinných pum. Alternativně mohou nést námořní miny.[4] Pohonný systém tvoří tři diesely M-504A, každý o výkonu 4750 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 24,5 uzlu. Dosah je 2 200 námořních mil při rychlosti 12 uzlů (jinde uvedeno 2 500 námořních mil při 12 uzlech).[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Small Anti-Submarine ShipsProject 1331M [online]. Russian Ships.info [cit. 2015-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m Class Parchim II Corvette [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky) 
  3. ↑ a b Project 133.1 Parchim Class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2015-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 99. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Class Parchim Corvette [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-22. (anglicky) 
  6. ↑ a b Indonesia launches investigation into Kapitan Pattimura-class corvette accident [online]. Jane's, 2016-06-06 [cit. 2016-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-11. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy