Třída Leninec (jinak též třída L) byla třída středních minonosných ponorek sovětského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno 25 jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1929. Osm ponorek bylo ztraceno během druhé světové války. Část vyřazené ponorky L-3 byla zachována jako muzeum.
Stavba
Ponorka L-4 (ex Garibaldec)
Při vývoji ponorek této třídy byly využity poznatky získané z roku 1928 vyzvednuté britské ponorky HMS L-55 a zkušenosti získané při stavbě a provozu předchozí třídy Děkabrist.[1]
Stavba třídy L probíhala v letech 1929–1943, přičemž 25 postavených ponorek (L-1 až L-25) se dělilo do čtyř postupně vylepšovaných sérií. Stavba prvních šesti jednotek série II byla součástí sovětského programu obnovy flotily z roku 1926. Probíhala v letech 1929–1935. Následovalo šest jednotek série XI z let 1934–1938 a sedm jednotek série XIII z let 1935–1939, které spadaly do programu pro druhou pětiletku. Posledních šest jednotek série XIIIbis (nebo série XIII-1938) z let 1938–1943 bylo objednáno v rámci programu pro třetí pětiletku.[1]
Dne 9. listopadu 1941 v Leningradu potopena německým dělostřelectvem.
L2 Stalinec (ex Marxist)
I
1929
21. května 1931
říjen 1933
Dne 14. listopadu 1941 potopena minou u ostrova Keri.
L3 Frunzovec (ex Bolševik)
I
1929
8. července 1931
listopad 1933
Od roku 1956 cvičný hulk.
L4 Garibaldec
I
1930
31. července 1931
říjen 1933
Vyřazena 1956.
L5 Charist
I
1930
5. července 1932
říjen 1933
Vyřazena 1955.
L6 Karbonarij
I
1930
3. listopadu 1932
květen 1935
Mezi 16.–19. dubna 1944 potopena v Černém moři. Pravděpodobně německým stíhačem ponorek UJ104.[1]
L7 Vorošilovec
XI
1934
15. května 1935
prosinec 1936
Vyřazen 1958.
L8 Džeržinec
XI
1934
10. září 1935
prosinec 1936
Od roku 1952 hulk.
L9 Kirovec
XI
1934
25. srpna 1935
prosinec 1936
Vyřazena 1959.
L10 Menzhinets
XI
1934
18. prosince 1936
prosinec 1937
Od roku 1959 dobíjecí stanice.
L11
XI
1934
4. prosince 1936
listopad 1938
Vyřazena 1959.
L12
XI
1934
7. listopadu 1936
prosinec 1938
Od roku 1959 hulk.
L13
XIII
1935
2. srpna 1936
říjen 1938
Vyřazena 1958.
L14
XIII
1935
20. prosince 1936
říjen 1938
Od roku 1959 hulk.
L15
XIII
1935
26. prosince 1936
listopad 1938
Od roku 1953 hulk.
L16
XIII
1935
9. července 1937
prosinec 1938
Dne 11. října 1942 omylem potopena severozápadně od San Francisca japonskou ponorkou I-25.[1]
L17
XIII
1936
5. listopadu 1937
červen 1939
Od roku 1958 hulk.
L18
XIII
1935
12. května 1938
říjen 1939
Od roku 1958 hulk.
L19
XIII
1935
25. května 1938
listopad 1939
Mezi 24. až 29. srpnem 1945 ztracena severozápadně od ostrova Hokkaidó.
L20
XIIIbis
1938
14. dubna 1940
srpen 1942
Od roku 1956 sloužila ke zkouškám, 1958 vyřazena.
L21
XIIIbis
1938
14. července 1940
srpen 1943
Vyřazena 1955.
L22
XIIIbis
1938
23. září 1939
srpn 1942
Od roku 1956 sloužila ke zkouškám, 1959 vyřazena.
L23
XIIIbis
1938
29. dubna 1940
říjen 1941
Dne 17. ledna 1944 potopena v Černém moři v oblasti mysu Tarhankut německým stíhačem ponorek UJ106.
L24
XIIIbis
1938
17. prosince 1940
duben 1942
Po napadením německem evakuována na Kavkaz a tam dokončena. Dne 17. prosince 1944 potopena v oblasti mysu Kaliakra, pravděpodobně minou.
L25
XIIIbis
1938
26. února 1941
–
Po napadením německem evakuována na Kavkaz. Dne 20. prosince 1944 se potopila během vlečení zpět do Sevastopolu k dokončení.
Konstrukce
Dochovaná věž ponorky L-3L-24
Hlavňovou výzbroj ponorek série II představoval jeden 100mm kanón a jeden 45mm kanón. Dále nesly šest příďových 533mm torpédometů se zásobou dvanáct torpéd. Dvě horizontální trubice na zádi pojmuly až dvacet min. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 2200 bhp a dva elektromotory o výkonu 1050 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala čtrnáct uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině a 135 námořních mil při rychlosti dvou uzlů pod hladinou.[1]
Modifikace
U člunů série XI byl výkon elektromotorů zvýšen na 1450 hp. Následující série XIII a XIIIbis měla diesely o výkonu 4200 bhp a elektromotory o výkonu 2400 shp, takže rychlost ponorek se zvýšila na osmnáct uzlů na hladině a deset uzlů pod hladinou. Výzbroj navíc posílily dva záďové 533mm torpédomety. V případě série XIIIbis se dosah zvětšil na 14 000 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině. Dosah při plavbě pod hladinou poklesl o pět námořních mil.[1]
.svg){kind=small}
