Třída Kwanggetcho Veliký Třída KD-I
Kwanggetcho Veliký (DDH-971)
Obecné informace
Uživatel	Námořnictvo Korejské republiky
Typ	torpédoborec
Lodě	3
Osud	aktivní (2022)
Nástupce	třída Čchungmukong I Sun-sin
Technické údaje
Výtlak	3855 t (plný)
Délka	135,4 m
Šířka	14,2 m
Ponor	4,2 m
Pohon	CODOG
Rychlost	30 uzlů (56 km/h)
Dosah	4000 nám. mil při 18 uzlech
Posádka	170 mužů a důstojníků
Výzbroj	1× 127mm kanón 8× RGM-84 Harpoon (4×2) 16× Sea Sparrow (4×4 VLS) 2× 30mm Goalkeeper CIWS 6× 324mm torpédomet
Letadla	2× vrtulník Super Lynx

Třída Kwanggetcho Veliký^[zdroj⁠?!] (jinak též třída KD-I, nebo třída Okpo) je třída vrtulníkových torpédoborců jihokorejského námořnictva. Tři postavené jednotky představují první a nejmenší z trojice tříd domácí konstrukce, stavěných v rámci modernizačního programu Korean Destroyer Experimental (KDX-I). Ten byl důležitým krokem v přeměně jihokorejského námořnictva ze sil pobřežní obrany, do loďstva schopného provádět oceánské operace. Mezi jejich hlavní úkoly patří doprovod a protiletadlová obrana protiponorkových a vyloďovacích svazů. Třída je ve službě od roku 1998. V letech 2020–2021 prodělala střednědobou modernizaci.

Vývoj třídy Kwanggetcho Veliký byl zahájen v roce 1981.^[1] Všechny tři jednotky postavila loděnice Daewoo Shipbuilding and Marine Engineering (DSME) v Okpo. Původně plánovaný počet 10 kusů byl omezen na tři a ušetřené prostředky byly využity ve prospěch pokročilejší třídy Čchungmukong I Sun-sin. Trojice torpédoborců třídy Kwanggetcho Veliký ve službě nahradila dosud sloužící druhoválečné torpédoborce, získané z amerických přebytků.

Jednotky třídy Kwanggetcho Veliký:^[2]

Plavidla jsou vybavena bojovým informačním systémem Alenia Marconi Systems SSCS Mk.7 se systémem řízení palby Thales TACTICOS, přehledovým 2D radarem Raytheon AN/SPS-49(V), navigačními radary Daewoo SPS-95k a trupovým sonarem ATLAS DSQS-21BZ. Hlavňovou výzbroj torpédoborců tvoří jeden 127mm kanón Otobreda v příďové dělové věži a dva hlavňové systémy blízké obrany Goalkeeper CIWS s 30mm rotačními kanóny. Před můstkem lodi je umístěno vertikální vypouštěcí silo amerického typu Mk 48 pro 16 protiletadlových řízených střel RIM-7P Sea Sparrow. Ve středu nástavby jsou dále umístěny dva čtyřnásobné vypouštěcí kontejnery protilodních střel RGM-84 Harpoon s dosahem 124 km. Protiponorkovou výzbroj představují dva trojhlavňové 324mm torpédomety Mk 32, ze kterých jsou vypouštěna americká protiponorková torpéda Mk 46 Mod 5. Na zádi se nachází přistávací plošina a hangár uzmožňující operace dvou protiponorkových vrtulníků Super Lynx.

Pohonný systém je koncepce CODOG. Kombinuje dva plynové turbíny General Electric LM2500, každý o výkonu 28 100 hp a dva diesely MTU 20V 956 TB92, každý o výkonu 4000 hp, pohánějící dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Lodě dosahují rychlosti 30 uzlů. Dosah činí 4000 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.

V loděnici DSME od roku 2018 probíhá program střednědobé modernizace PIP (Performance Improvement Program). Modernizace se zaměřila na zastaralý bojový řídící systém a senzorové vybavení plavidel. Nový je bojový řídící systém Hanwha Thales, vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru, systém Link 16 a protitorpédový systém LIG Nex1 SLQ-261K. Úspory přinese redukce posádky o 22 osob.

Jako první byla v září 2020 dokončena modernizace torpédoborce Jang Man-čchun.^[3] V říjnu 2021 následoval torpédoborec Kwanggetcho Veliký a poslední torpédoborec Uldži Mun-dok byl hotov na konci roku 2021.^[4]

• CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 

• Seznam jihokorejských torpédoborců
• Námořnictvo Korejské republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Kwanggetcho Veliký na Wikimedia Commons
• (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org