Celou třídu postavily východoněmecké loděnice VEB Peenewerft ve Wolgastu. V letech 1976–1979 bylo postaveno celkem 12 jednotek varianty Frosch I, na které v letech 1979–1980 navázaly dvě další nákladních lodě verze Frosch II.[2]
Dne 14. července 2020 se při rutinní logistické plavbě potopil severovýchodně od Kangeanských ostrovů v Jávském moři. Posádku zachránily civilní lodě KM Tanto Sejahtera a KM Dobonsolo.[3]
Plavidla unesla 400–600 tun nákladu.[5] Byla vyzbrojena dvěma dvojitými 57mm kanóny AK-725 a dvěma dvojitými 30mm kanóny AK-230. Dále nesla dva 40hlavňové 122mm raketomety A-215 Grad-M. Pohonný systém tvoří dva diesely 61B-4A o výkonu 11 970 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 18 uzlů.[2]
Zahraniční uživatelé
Všechny jednotky Frosch I v letech 1993–1995 zakoupila Indonésie. Před předáním byly zbaveny výzbroje a později dostaly tři 37mm kanóny.[1]
Odkazy
Reference
↑ abcClass Frosch I Landing Ship Tank [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-22. (anglicky)
↑ abPEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN80-86158-02-0. S. 195.
↑ abClass Frosch II Landing Ship Tank [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-08. (anglicky)
↑Teluk Gelimanuk ('Frosch-I') class (Type 108) medium landing ships/logistics ships [online]. Hazegray [cit. 2016-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN80-86158-02-0. S. 389.
PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN80-86158-15-2. S. 455.