Třída Duncan byla třídapredreadnoughtůRoyal Navy. Celkem bylo postaveni šest jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1903–1917.[2] Jedna ve službě ztroskotala. Ostatní byly zasazeny za první světové války, přičemž dvě byly potopeny. Zbývající tři byly na počátku 20. let 20. století sešrotovány.[3]
Stavba
Plavidla měla oproti starší třídě London o tisíc tun menší výtlak, zeslabené pancéřování a silnější pohonný systém, čímž bylo dosaženo o jeden uzel vyšší rychlosti.[4][1] Celkem bylo v letech 1899–1904 postaveno šest jednotek této třídy.[1]
Dne 27. dubna 1916 se poblíž Malty potopila na mině položené německou ponorkou SM U 73.
Konstrukce
Hlavní výzbroj tvořily čtyři 305mm kanóny ve dvouhlavňových věžích. Dále lodě nesly dvanáct 152mm kanónů sekundární ráže v kasematech, deset 76mm kanónů na obranu proti torpédovkám, šest 47mm kanónů a čtyři 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo 24 kotlů Belleville a dva parní stroje o výkonu 18 000 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 19 uzlů.[1]
Osudy
Před vypuknutím první světové války plavidla sloužila ve Středomořském loďstvu, Atlantickém loďstvu, Kanálovém loďstvu a v Domácím loďstvu. Bitevní loď Montagu dne 30. května 1906 ztroskotala. Na počátku první světové války tvořily Russell, Exmouth a Albemarle 6. bitevní eskadru, která byla součástí hlídkových sil kontradmirála George A. Ballarda.[5]Russell a Exmouth ostřelovaly 23. listopadu 1914 přístav a nádraží v Zeebrugge.[6]Cornwallis a Exmouth bojovaly v roce 1915 v dardanelské kampani.
Russell a Cornwallis byly ve válce ztraceny. Russell se potopil 27. dubna 1916 u Malty na mině německé ponorky SM U 73. Cornwallis byl potopen 19. ledna 1917 poblíž Malty dvěma torpédy německé ponorky SM U 32. Zbylé tři lodě byly v roce 1917 převedeny do rezervy a v letech 1919–1920 sešrotovány.
Odkazy
Reference
↑ abcdeGARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 37. (anglicky)