Třída Annapolis

Třída Annapolis
HMCS Nipigon (266)
HMCS Nipigon (266)
Obecné informace
UživatelKanadské královské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě2
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Mackenzie
Nástupcetřída Iroquois
Technické údaje
Výtlak2400 t (standardní)
2855 t (plný)
Délka113,1 m
Šířka12,8 m
Pohonparní tubíny
Rychlost32 uzlů
Výzbroj2× 76mm kanón (1×2)
1× Mk 10 Limbo
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla1 vrtulník

Třída Annapolis byla třída torpédoborců kanadského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. V době svého dokončení byly považovány za nejlepší protiponorková plavidla na světě.[1] Třída byla průkopnická nasazením protiponorkových vrtulníků z tak malých plavidel.[2] Obě již byly vyřazeny ze služby.

Pozadí vzniku

Po stavbě 14 úspěšných protiponorkových torpédoborců tříd St. Laurent a Restigouche bylo kanadským námořnictvem objednáno dalších šest jednotek, čímž měla země získat celkem 20 moderních torpédoborů. Nakonec bylo rozhodnuto tuto objednávku rozdělit a kromě čtyř klasických torpédoborců třídy Mackenzie byla objednána i dvoučlenná třída Annapolis, jejíž plavidla byla vybavena palubním vrtulníkem, což výrazně zlepšovalo jejich efektivitu v protiponorkovém boji.[1]

Dvojice torpédoborců této třídy byla postavena v letech 1961–1964, přičemž do operační služby byly zařazeny v roce 1964. V 80. letech obě jednotky prošly modernizací DELEX (DEstroyer Life EXtension).

Jednotky třídy Annapolis:

Jméno Loděnice Spuštěna Vstup do služby Poznámka
HMCS Annapolis (265) Halifax Shipyards Ltd., Halifax[2] 1963 19. prosince 1964 domovský přístav Esquimalt, vyřazen 15. listopadu 1996
HMCS Nipigon (266) Marine Industries Ltd., Sorel[2] 1961 30. května 1964 domovský přístav Halifax, vyřazen 2. července 1998

Konstrukce

Ostrojený Nipigon po vyřazení

Po dokončení

Plavidla nesla radar SPS-12 pro vyhledávání vzdušných cílů, SPS-10B pro vyhledávání hladinových cílů, navigační radar Sperry Mk.2 a radar URN 20 TACAN. K lokalizaci ponorek sloužily sonary SQS-501, SQS-502, SQS-503, SQS-504, přístroj UQC-1B. Řízení palby zajišťovaly systémy Mk 64 GFCS a SPG-48 (GUNAR). Výzbroj tvořily dva 76mm kanóny v dělové věži na přídi. K ničení ponorek lodě nesly jeden salvový vrhač hlubinných pum Mk 10 Limbo a dva trojhlavňové 324mm torpédomety.[3] Na zádi se nacházela přistávací plocha a hangár pro protiponorkový vrtulník CH-124 Sea King.

Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny English Electric a dva kotle Babcock & Wilcox, pohánějící dva lodní šrouby.[2] Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.

Modernizace DELEX

Modernizací DELEX prošel Nipigon v letech 1982-84 a Annapolis v letech 1984-86.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b HMCS Annapolis Class Helicopter Destroyer [online]. Globalsecurity.org [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e Annapolis class Destroyer Escort - DDH [online]. Seaforces.org [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Canadian Navy Anti-Submarine Weapons and Torpedoes [online]. Hazegray.org [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 281. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy