Císařovna Sü (čínsky v českém přepisu Sü chuang-chou, pchin-jinem Xú huánghòu, znaky 徐皇后, 1362 – červenec 1407), posmrtným jménem císařovna Žen-siao-wen (čínsky v českém přepisu Žen-siao-wen chuang-chou, pchin-jinem Rénxiàowén huánghòu, znaky 仁孝文皇后), vlastním jménem Sü I-chua (čínsky pchin-jinem Xú Yíhuá, znaky 徐儀華) byla mingská císařovna, manželka císaře říše Ming Jung-leho. Byla vzdělaná, psala knihy, aktivně se účastnila dvorské politiky.[1]
Život
Sü I-chua se narodila roku 1362, jako nejstarší dcera generála a politika Sü Taa a jeho manželky příjmením Sie (謝). Sü Ta byl přední generál Ču Jüan-čanga, zakladatele a od roku 1368 prvního císaře říše Ming. Měla čtyři bratry, byli to Sü Chuej-cu (徐輝祖), Sü Tchien-fu (徐添福), Sü Jing-sü (徐膺緒) a Sü Ceng-šou (徐增壽) a dvě mladší sestry, které se provdaly za Ču Kueje, knížete z Taj, třináctého syna Ču Jüan-čanga, a Ču Jinga, knížete z An, dvaadvacátého syna Ču Jüan-čanga. 17. února 1376 se provdala za Ču Tiho, knížete z Jen, čtvrtého syna Ču Jüan-čanga. V občanské válce v letech 1399–1402 Ču Ti porazil císaře Ťien-wena a v červenci 1402 usedl na trůn. Svou první a hlavní manželku Sü I-chua v prosinci 1402 jmenoval císařovnou.
Roku 1404[2] sestavila Pokyny pro vnitřní komnaty[3] (či Domácí lekce,[2] Nej sün, 內訓), knihu určenou k výchově žen v duchu konfucianismu. Ve dvaceti kapitolách obsahovala upravené výpisky ze starších spisů, mimo jiné i z Přikázání pro ženy chanské spisovatelky Pan Čao. Kniha byla později zařazena do souboru „Čtyř knih pro ženy“ (Nü s’ šu).[3]
Byla zbožnou buddhistkou, první, která sepsala sútru, která se jí zjevila ve snu. Sútra dostala název Ta Ming Žen-siao chuang-chou meng-kchan Fo Šuo ti-i si-jü ta-kung te-ťing (Sútra velké zásluhy a výjimečné vzácnosti, kterou Buddha sdělil ve snu císařovně velké Ming Žen-siao). V její předmluvě císařovna uvedla, že jednou v noci po meditaci a pálení kadidla se jí ve snu zjevila Kuan-jin a vzala ji do svaté říše, kde ji odhalila sútru, aby ji ochránila od neštěstí. Její text přečetla třikrát, aby si ho zapamatovala a po probuzení přesně zapsala. Sútra zprostředkuje konvenční filozofii mahájany, mantry určené ke zpěvu byly typické pro tibetský buddhismus.[4]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Empress Xu na anglické Wikipedii.
- ↑ Ellen Soulliere, "Palace Women in the Ming dynasty: 1368–1644" (Doctoral dissertation, Princeton University, 1987) 19, 22-24.
- ↑ a b ZHANG, Mingqi. The Four Books for Women: Ancient Chinese texts for the education of women [online]. Gambier, Ohio: Kenyon College [cit. 2014-01-03]. Původně publikováno v B. C. Asian Review volume 1, 1987. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 246.
- ↑ YÜ, Chun-fang. Ming Buddhism. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [dále jen Huang (1998)]. ISBN 0521243335. S. 913–915. (anglicky)
Externí odkazy
| Mingské císařovny a císařovny-vdovy |
|
| | Chung-wu | | | | Ču Piao | | | | Ťien-wen | | | | Jung-le | | | | Chung-si | | | | Süan-te | | | | Jing-cung | | | | Ťing-tchaj | | | | Čcheng-chua | |
|
| | Chung-č’ | | | | Čeng-te | | | | Ču Jou-jüan | | | | Ťia-ťing | | | | Lung-čching | | | | Wan-li | | | | Tchaj-čchang | | | | Tchien-čchi | | | | Čchung-čen | |
|
|
