Sítina trojklaná

Jak číst taxoboxSítina trojklaná
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí sítina trojklaná (Juncus trifidus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďsítinovité (Juncaceae)
Rodsítina (Juncus)
Binomické jméno
Juncus trifidus
L., 1753
Synonyma
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sítina trojklaná (Juncus trifidus) je vytrvalá, v trsech rostoucí bylina s tenkými stonky a úzkými listy, kterými se podobá některým travám. Je považována za ukazatele výrazně chladného klimatu. Je jedním z asi dvaceti původních druhů rodu sítina rostoucích v přírodě České republiky. Tato rostlina z české přírody ustupuje; kvůli stále méně a méně častému výskytu byla proto zařazena do Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky mezi druhy silně ohrožené (C2b).[1][2]

Taxonomie

Podle novějších údajů je sítina trojklaná součástí nového rodu Oreojuncus a získává vědecké jméno Oreojuncus trifidus. Tento nový rod byl popsán roku 2013 na základě molekulární analýzy a morfologie odchylující se od rodu Juncus. K odlišným znakům se řadí: papilnatě pilovitý okraj listů, třásnitá ouška, prašníky s nasazenou špičkou a semena s volným vnějším osemením s přívěsky.[3][4][5][6]

Rozšíření

Je arkticko-alpínským druhem rozšířeným především v severní Evropě, ve Skandinávii, na severu Britských ostrovů a Islandu. Jižněji roste jen ve vyšších polohách, konkrétně v pohořích Sudety, Karpaty, Alpy, Pyreneje a v horách na Balkáně. Je dále rozšířena v Asii v západní a centrální Sibiři a v Severní Americe na jihu Grónska, severovýchodě Spojených států amerických a na jihovýchodě Kanady.

V České republice roste na Šumavě, v Krkonoších, na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku, hlavně v subalpínském stupni.Těžiště jejího výskytu se nacházívá v Evropě i v Severní Americe až na horní hranici lesa. Vyskytuje se nejčastěji v nadmořské výšce 1500 až 3000 m.[1][2][7][8]

Ekologie

Je hemikryptofyt rostoucí na vlhkých alpínských trávnících, mezi kameny horských sutí i v příhodných skalních štěrbinách, nejčastěji na silikátových podkladech. Vyskytuje se na stanovištích slunných, ale často velmi větrných, obvykle v kyselých půdách, s nevysokou a nedlouhou zimní sněhovou pokrývkou. Kvete v červenci a srpnu. Ploidie druhu je 2n = 30.[1][2][9][10]

Popis

Vytrvalá, hustě trsnatá bylina vysoká 10 až 30 cm s listy bazálními i lodyžními, která vyrůstá z krátkého, vodorovného, šupinatého oddenku. Lodyha je přímá, tenká, oblá, lysá a ve spodní části má žlutohnědé pochvy. Lodyžní listy jsou niťovité, žlábkovité, vyrůstají střídavě, bývají 5 až 12 cm dlouhé, jsou po obvodě papilárně pilovité a rostou z pochev, které vybíhají v dlouhá, třásnitá a zubatá ouška. Na straně listu přiléhající k čepelí vyrůstá, zvláště u horních listů, brvitý jazýček. Na bázi lodyhy je několik bazálních listů s nevyvinutou čepelí. Listy zůstávají zelené i v průběhu zimy, nemají řapíky ani palisty.

Květenství je vrcholový stažený kružel tvořený jedním až čtyřmi oboupohlavnými květy, podepřený třemi štětinovitými, dlouhými listenci značně převyšující květenství; podle této vlastnosti dostala rostlina druhové jméno „trojklaná“. stopkatý květ se dvěma listeny má nahnědlé, blanité, volné, šestičetné okvětí vyrůstající ve dvou přeslenech. Dále obsahuje šest 2 mm dlouhých tyčinek s  prašníky se špičkou, přisedlý semeník složený ze tří plodolistů a čnělku s trojitou bliznou. Květy neprodukují nektar a přenos pylu nutný k opylení zajišťuje vítr, mohou se příležitostně opylit i vlastním pylem.

Plod je temnohnědá, lesklá, asi 3 mm dlouhá a 1,5 mm široká, na vrcholu hrotitá, pukající tobolka se zobánkem, která je delší než okvětní lístky. Obsahuje 5 až 25 hnědých, eliptických, hladkých semen asi 1 mm dlouhých s blanitými přívěsky na obou koncích. Vypadaná semena bez masíčka jsou roznášena větrem nebo vodou.[1][2][9][10][11][12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Sítina trojklaná [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 10.07.2007 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Sítina trojklaná [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 11.08.2010 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ Koutecký, Daniel. BioLib.cz – Oreojuncus trifidus (sítina trojklaná) [online]. BioLib.cz. Dostupné online. 
  4. ↑ ZÁVESKÁ DRÁBKOVÁ, Lenka. Nový rod čeledi sítinovitých v České republice - Oreojuncus. S. 11–14. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2014 [cit. 19.04.2019]. Čís. 1, s. 11–14. Dostupné online. ISSN 0044-4812. 
  5. ↑ ZÁVESKÁ DRÁBKOVÁ, Lenka; KIRSCHNER, Jan. Oreojuncus, a new genus in the Juncaceae. S. 483–503. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 09.12.2013 [cit. 19.04.2019]. Roč. 85, čís. 4, s. 483–503. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-25. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  6. ↑ IPNI-The International Plant names Index: Oreojuncus [online]. Royal Botanic Gardens, Kew, Harvard University Herbaria and Australian National Herbarium [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ GLEASON, Henry; CRONQUIST, Arthur J. Juncus trifidus [online]. New York Botanical Garden, Bronx, NY, USA, rev. 1991 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  8. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Juncus trifidus [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2019-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  9. ↑ a b KIRSCHNER, Jan et al. Species Plantarum, Flora of the World: Part 8 Juncaceae 3: Juncus trifidus [online]. Australian Biological Resources Study, Canberra, AU, rev. 2002 [cit. 2019-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-23. ISBN 0-642-56822-7. (anglicky) 
  10. ↑ a b AIKEN, S. G.; DALLWITZ, M. J.; CONSAUL, L. L. et al. Flora of the Canadian Arctic Archipelago: Juncus trifidus [online]. National Research Council of Canada, Ottawa, CA, rev. 05.2011 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ BROOKS, Ralph E.; CLEMANTS, Steven E. Flora of North America: Juncus trifidus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Juncus trifidus [online]. New England Wild Flower Society, Framingham, MA, USA [cit. 2019-04-19]. England Wild Flower Society Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]

Externí odkazy