Svátost nemocných

Svátost nemocných (též pomazání nemocných) je jednou ze svátostí katolických, pravoslavných a některých protestantských církví. Dřívější název poslední pomazání se užíval v západní části katolické církve od konce 12. století do Druhého vatikánského koncilu, kdy tuto svátost přijímali většinou pouze umírající. V současnosti se svátost uděluje též vážně nemocným, proto i změna názvu.

Biblickým textem, na který se praxe pomazání nemocných odvolává, je novozákonní list Jakubův 5,14-16:

Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.

Svátost má duchovně posílit a potěšit člověka a navrátit mu fyzické i duchovní zdraví, nese s sebou podle vnímání církve i odpuštění hříchů. Může se udělovat jak jednotlivým osobám (např. doma či v nemocnici) tak společně při bohoslužbě. V praxi vypadá svátost (většinou v katolické církvi) tak, že kněz na nemocného vloží ruce a modlí se za něj, posléze jej pomaže požehnaným olivovým olejem a říká při tom:

Skrze toto svaté pomazání
ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže
milostí Ducha svatého. Amen.
Ať tě vysvobodí z hříchů,
ať tě zachrání a posilní. Amen.

Většinou předchází vyzpovídání nemocného knězem.

V pravoslavné církvi - svatá Tajina pomazání nemocných (jiný název je Tajina svěcení oleje). Pravoslavní ji vždy vykonávali nad každým vážně nemocným věřícím, když o to požádal. Má být spojena se zpovědí a s rozhřešením. Podle rozdílných tradic se může konat buď jednou za dobu trvání nemoci, nebo i na tu samou nemoc vícekrát, ale jen jednou za rok. Správně ji má vykonávat sedm kněží, kteří se sejdou nad nemocným, čtou sedmero evangelijních čtení, posvěcují připravený olivový olej a každý kněz pomazává nemocného na čele, očích, chřípích, ústech, uších, prsou, dlaních a nártech. Součástí obřadu je kladení evangeliáře na nemocného a přežehnávání nemocného od každého z kněží. Může se konat v chrámu nad více věřícími zároveň.

Odkazy

Literatura

  • Katechismus katolické církve. Praha: Zvon, 1995. ISBN 80-7113-132-6. Kapitola Pomazání nemocných, s. 381-387. 

Externí odkazy

Svátosti
Katechismus katolické církve
Předmluva (1-25) I. – VI.  /   PRVNÍ ČÁST   –   VYZNÁNÍ VÍRY (26-1065)   /   I. Oddíl: „Věřím“ – „Věříme“ (26-184)
1. Člověk je „schopen“ Boha (27-49)
I. – IV.
2. Bůh přichází vstříc člověku (50-141)
1. Boží zjevení (51-73) • 2. Předávání Božího zjevení (74-100) • 3. Písmo svaté (101-141)
3. Člověk odpovídá Bohu (142-184)
1. Věřím (144-165) • 2. Věříme (166-184) • Vyznání víry (Krédo)
II. Oddíl: Vyznání křesťanské víry – Symboly víry (185-1065)
1. Věřím v Boha Otce (185-421)
1. „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země“ (198-421) • 1.1.1 „Věřím v Boha“ (199-231) • 1.1.2 Otec (232-267) • 1.1.3 Všemohoucí (268-278) • 1.1.4 Stvořitel (279-324) • 1.1.5 Nebe a země (325-354) • 1.1.6 Člověk (355-384) • 1.1.7 Pád (385-421)
2. Věřím v Ježíše Krista,
jednorozeného Syna Božího
(422-682)
2. „I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho“ (430-455) • 3. „Ježíš Kristus byl počat z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny“ (456-570) • 2.3.1 Syn Boží se stal člověkem (456-483) • 2.3.2 „… skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny“ (484-511) • 2.3.3 Tajemství Kristova života (512-570) • 4. Ježíš Kristus „trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest“ (571-630) • 2.4.1 Ježíš Kristus a Izrael (574-594) • 2.4.2 Ježíš Kristus zemřel ukřižován (595-623) • 2.4.3 Ježíš Kristus „byl pohřben“ (624-630) • 5. Ježíš Kristus „sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých“ (631-658) • 2.5.1 Ježíš Kristus „sestoupil do pekel“ (632-637) • 2.5.2 Třetího dne vstal z mrtvých (638-658) • 6. Ježíš Kristus „vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího“ (659-667) • 7. „Odtud přijde soudit živé i mrtvé“ (668-682)
3. Věřím v Ducha svatého
(683-1065)
8. „Věřím v Ducha svatého“ (687-747) • 9. „Věřím ve svatou církev obecnou“ (748-975) • 3.9.1 Církev v Božím plánu (751-780) • 3.9.2 Církev – Boží lid, Kristovo Tělo, chrám Ducha svatého (781-810) • 3.9.3 Církev je jedna, svatá, všeobecná (katolická) a apoštolská (811-870) • 3.9.4 Věřící – hierarchie, laikové, zasvěcený život (871-945) • 3.9.5 Společenství svatých (946-962) • 3.9.6 Maria – Matka Kristova, Matka Církve (963-975) • 10. „Věřím v odpuštění hříchů“ (976-987) • 11. „Věřím … ve vzkříšení těla“ (988-1019) • 12. „Věřím v život věčný“ (1020-1060) • „Amen“ (1061-1065)
DRUHÁ ČÁST   –   SLAVENÍ KŘESŤANSKÉHO TAJEMSTVÍ(1066-1690)   /   I. Oddíl: Svátostná ekonomie (1076-1209)
1. Velikonoční tajemství v čase Církve (1077-1134)
1. Liturgie – dílo Nejsvětější Trojice (1077-1112) • 2. Velikonoční tajemství ve svátostech Církve (1113-1134)
2. Svátostné slavení velikonočního tajemství (1135-1209)
1. Slavení liturgie Církve (1136-1199) • 2. Liturgické odlišnosti a jednota tajemství (1200-1209)
II. Oddíl: Sedm svátostí církve (1210-1690)
1. Svátosti uvedení do křesťanského života (1212-1419)
1. Svátost křtu (1213-1284) • 2. Svátost biřmování (1285-1321) • 3. Svátost Eucharistie (1322-1419)
2. Svátosti uzdravování (1420-1532)
4. Svátost pokání a smíření (1422-1498) • 5. Pomazání nemocných (1499-1532)
3. Svátosti k službě společenství (1533-1666)
6. Svátost kněžství (1536-1600) • 7. Svátost manželství (1601-1666)
4. Jiné liturgické slavnosti (1667-1690)
8. Svátostiny (1667-1679) • 9. Křesťanský pohřeb (1680-1690)
TŘETÍ ČÁST   –   ŽIVOT V KRISTU (1691-2557)   /   I. Oddíl: Povolání člověka: život v duchu (1699-2051)
1. Důstojnost člověka (1700-1876)
1. Člověk jako Boží obraz (1701-1715) • 2. Naše povolání k blaženosti (1716-1729) • 3. Lidská svoboda (1730-1748) • 4. Mravnost lidských skutků (1749-1761) • 5. Mravnost vášní (1762-1775) • 6. Mravní svědomí (1776-1802) • 7. Ctnosti (1803-1845) • 8. Hřích (1846-1876)
2. Lidské společenství (1877-1948)
1. Osoba a společnost (1877-1896) • 2. Účast na společenském životě (1897-1927) • 3. Sociální spravedlnost (1928-1948)
3. Boží spása: zákon a milost
(1949-2051)
1. Mravní zákon (1987-2029) (1950-1986) • 2. Milost a ospravedlnění (1987-2029) • 3. Církev, Matka a učitelka (2030-2051) • Desatero přikázání
II. Oddíl: Desatero Božích přikázání (2052-2557)
1. „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší a celou svou myslí“ (2083-2195)
1. První přikázání (2084-2141) • 2. Druhé přikázání (2142-2167) • 3. Třetí přikázání (2168-2195)
2. „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (2196-2557)
4. Čtvrté přikázání (2197-2257) • 5. Páté přikázání(2258-2330) • 6. Šesté přikázání (2331-2400) • 7. Sedmé přikázání (2401-2463) • 8. Osmé přikázání (2464-2513) • 9. Deváté přikázání (2514-2533) • 10. Desáté přikázání (2534-2557)
ČTVRTÁ ČÁST   –   KŘESŤANSKÁ MODLITBA (2558-2865)   /   I. Oddíl: Modlitba v životě křesťana (2558-2758)
1. Zjevení modlitby.
Všeobecné povolání k modlitbě (2566-2649)
1. Ve Starém zákoně (2568-2597) • 2. V plnosti času (2598-2622) • 3. V čase Církve (2623-2649)
2. Tradice modlitby (2650-2696)
1. U pramenů modlitby (2652-2662) • 2. Cesta modlitby (2663-2682) • 3. Duchovní vůdcové modlitby (2683-2696)
3. Život modlitby (2697-2758)
1. Způsoby modlitby (2700-2724) • 2. Boj o modlitbu (2725-2758)
II. Oddíl: Modlitba Páně „Otče náš“ (2759-2865)
•
1. „Shrnutí celého evangelia“ (2761-2776) • 2. „Otče náš, jenž jsi na nebesích“ (2777-2802) • 3. Sedm proseb (2803-2865) • Závěrečná doxologie (2855-2856)
Čísla v závorkách v exponentu označují § v KKC.    /    (Podtečkování)