Sveřep jalový

Jak číst taxoboxSveřep jalový
alternativní popis obrázku chybí
Sveřep jalový (Bromus sterilis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďlipnicovité (Poaceae)
Rodsveřep (Bromus)
Binomické jméno
Bromus sterilis
L., 1753
Synonyma

Anisantha sterilis

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres květenství

Sveřep jalový (Bromus sterilis) je jednoletá, nevysoká travina, jeden z mnoha druhů rodu sveřep. V posledních desetiletích se tento naturalizovaný archeofyt v české přírodě výrazně rozšířil a je považován za plevelnou rostlinu.

Rozšíření

Je rozšířen v Evropě, Západní a Střední Asii, v severní Africe, Severní Americe, Austrálii; roste ve většině oblastí s mírným klimatem. V České republice se vyskytuje od nížin až po pahorkatiny, v teplejších oblastech je častější.[1][2]

Ekologie

Roste hlavně na sušších, kyprých, zásaditých půdách bohatých na dusík. Objevuje se podél cest, na mezích, úhorech a náspech odkud se šíří na ornou půdu, kde obsazuje hlavně okraje polí. Je málo konkurenceschopná rostlina a nedokáže intenzivně růst v hustých porostech. Zapleveluje obvykle prořídlé víceleté pícniny, ozimé obilniny a semenářské porosty trav.[1][3][4]

Popis

Jednoletá, ozimá, volně trsnatá tráva vysoká 30 až 100 cm s bohatými svazčitými kořeny. Stébla jsou přímá nebo v kolénkách vystoupavá, tuhá a lysá. Pochvy listů jsou měkce chlupaté, do tří čtvrtin uzavřené a v ústí mají jemně roztřepený, 4 mm jazýček; ouška chybějí. Listové čepele, až 60 cm dlouhé a 6 mm široké, jsou ploché, ochablé, měkce chlupaté a po okrajích drsné. Listová vernance je stočená.

Na konci stébla vyrůstá 10 až 20 cm dlouhá a 7 až 12 cm široká, všestranně rozkladitá lata. Je velmi řídká, široce rozložená a její větévky jsou dlouhé a po odkvětu mírně převislé. Větévka nese jeden až čtyři osinaté klásky, 2 až 3 cm dlouhé, zploštělé a mívající čtyři až šest kvítků. V době květu a za plodu je klásek nahoře do široka otevřen a je zbarven zeleně a později fialově až hnědě. Spodní pleva je jednožilná, horní třížilná, jsou protáhlé, stejně dlouhé a mají až 3 cm rovnou osinu. Vykvétá od května do července.

Plody jsou úzce protáhle, pluchaté obilky velké asi 1,5 cm. Povrch pluch je štětinatý, matný, nafialovělý až šedohnědý. Na jedné rostlině dozraje přes 500 obilek. Ploidie druhu je 2n = 14.[1][2][3][4]

Rozmnožování

Sveřep jalový se množí pouze semeny (obilkami), která po dozrání vypadají na půdu. Brzy jsou schopná vyklíčit, obvykle dobře vzcházejí z povrchu půdy nebo z hloubky do 5 cm. Mladé rostlinky spolehlivě přezimují a na jaře pokračují v růstu. Na nová místa se rostliny šíří nevyčištěným osivem, kompostem a přenosem semen větrem.[3][4]

Význam

Jedná se sice o málo nebezpečný plevel, který se ale v posledních létech velmi rychle šíří, hlavně v ozimých obilovinách. Má stejný vývojový cyklus jako ozimé obiloviny a k jeho rozšiřování přispívá opětovné vysévání obilovin na pozemky bez přerušení jinou plodinou. Prospívá mu také používání bezorebného obdělávání půdy a ponechávání okrajů polí a souvratí ležet ladem, odkud se může snadno šířit na zemědělsky využívané plochy. Navíc nejsou selektivní herbicidy vhodné k jeho potlačení v obilninách.[5][6]

Reference

  1. ↑ a b c MÖLLEROVÁ, Jana. BOTANY.cz: Sveřep jalový [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 11.12.2009 [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b LIU, Liang; ZHU, Guanghua; AMMANN, Klaus. Flora of China: Bromus sterilis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Herba, Atlas plevelů: Sveřep jalový [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Atlas plevelů: Sveřep jalový [online]. Agromanual cz, Kurent, s.r.o., České Budějovice [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Sveřep jalový, s. 229. 
  6. ↑ KOUBOVÁ, Dana. Sveřepy – rozšíření a problémy [online]. Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Praha, rev. 10.11. 200 [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy