Svatý Auracián
mučedník
Narození	2. až 3. století
Úmrtí	2. až 3. století Řím
Svátek	3. srpen
Místo pohřbení	Kalixtovy katakomby (Řím), od roku 1643 kostel sv. Anny v Č. Budějovicích, od 4. srpna 1670 katedrála svatého Mikuláše v Č. Budějovicích
Uctíván církvemi	římskokatolická církev
Atributy	znázorňován jako mladý voják, s palmovou ratolestí a mečem
Patronem	města České Budějovice
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Auracián (též svatý Auratian, svatý Auratianus) je světec uctívaný v Českých Budějovicích jako patron města a českobudějovické diecéze.

O jeho životě není nic známo, jediným pramenem kultu je římská autentika identifikující ostatky jako ostatky světce-mučedníka.^[1] Předpokládá se, že žil ve 2. nebo 3. století. Původně byl pohřben v tzv. Kalixtových katakombách v Římě^[2], nejde však o katakomby dnes takto označované. V 17. století se takto označoval celý komplex katakomb, který se dnes rozděluje na řadu různě pojmenovaných podzemních pohřebišť. Srov.^[3] Roku 1643 daroval papež Urban VIII. jeho ostatky provinciálu řádu kapucínů v Čechách a na Moravě Ludvíku z Rosenheimu s tím, že nesmí být rozděleny.^{[pozn. 1]} Následujícího roku byly přepraveny z Říma do Čech a uloženy v kapucínském klášteře sv. Anny. 4. srpna 1670 pak byly slavnostně přeneseny do farního (od roku 1785 katedrálního) kostela sv. Mikuláše a darovány městu. Zde má tento světec v závěru severní lodi svoji kapli. Kaple je vyzdobena oltářem sv. Anny od sochaře Leopolda Huebera z roku 1771. V kostele se též nachází pamětní destička, upomínající na přenesení ostatků tohoto světce. Je napsána v latinském jazyce a umístěna pod kazatelnou na rozhraní hlavní lodi a presbytáře. Každoročně se v českobudějovickém chrámu světí Auraciánův svátek 3. srpna. Od r. 2016^[5] se při této příležitosti uděluje po světci pojmenovaná medaile za zásluhy o diecézi.

Tento svatý je nejčastěji zobrazován ve vojenském šatě, s nepokrytou hlavou, s mučednickou palmovou ratolestí a s mečem.

České Budějovice 8. února 1666 objednaly u řezbářského mistra Johanna Woratha z Aigen-Schläglu oltář zdobený pěti sochami, dvěma sloupy a prostorem pro světcův obraz o rozměrech asi 12 stop na výšku a 8 stop na šířku.^[6] Sochy měly podle původní objednávky reprezentovat svatého Auraciána, svatého Floriána, svaté Kosmu a Damiána a svatou Veroniku a Dorotu. Namísto svatého Floriána však vznikla socha svatého Václava, snad na základě pozdější dohody mezi městem a řezbářem.^[7] V roce 1667 Worath oltář na sedmi vozech přivezl a v chrámu sestavil za celkem 400 zlatých, 15 krejcarů, 18 zlatých litkup, 3 zlatých na stravu a 3 zlatých na pivo pro tovaryše.^[8] Oltářní obraz objednaný 30. března 1666^[9] u Matyáše (Matthäuse) Mannagetty za 118 rýnských zlatých, jako náhrada ztraceného stříbrného obrazu, byl malířem dodán ještě v říjnu téhož roku.^[8][10] Vladimír Denkstein, který hodnotil již pouze ohořelé torzo tohoto obrazu zachycující stětí světce, jej popisoval následovně: „Než přece i v tomto fragmentu, diagonálně rozděleném ústřední postavou rozkročeného polonahého ozbrojence tasícího meč, vzadu vyplněném temnými silhouetami židovských starců a v popředí oživeném poskakujícím a štěkajícím psíkem, přece i v tomto zlomku tušíme okrajový výsek vzrušené scény s komposicí dynamickou a dramaticky pohnutou. Dobovou značkou obrazu je jeho barevné zladění s tradičním temnosvitem a teplým koloritem, o němž byl autor poučen malířstvím italským a zvláště benátským, ovlivňujícím v polovině XVII století většinu rakouských umělců.“^[9] 4. srpna 1670 pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberku přenesl ostatky světce z kapucínského kostela svaté Anny na nový oltář.^[8] Jako památka těchto událostí vznikla stříbrná destička 23 × 20 cm zasazená do temně červeného mramoru umístěná původně na stěnu pod kazatelnou směrem k presbytáři.^[8] Na základě svolení konzistoře objednala městská rada u Woratha relikviářovou sochu svatého Auraciána určenou k použití při procesích a poprvé použitou 19. srpna 1672.^[8] Oltář a obraz byly zničeny požárem 24.–25. března 1911,^[3] zachránit se podařilo pouze sochy následně uložené v městském muzeu.

Štukovaná socha od Tomáše Zeisla z roku 1644 je umístěna v nice průčelí katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Kamenná socha vznikla jako součást Mariánského sousoší na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích, jejíž originál z roku 1716 od Josefa Dietricha je dnes umístěn v křížové chodbě kláštera v Borovanech; na náměstí stojí kopie (od Ivana Tláška) z roku 1991. Světce také znázorňuje reliéf na plášti největšího českobudějovického zvonu Bumerin na Černé věži. Ve sbírkách Jihočeského muzea je uložena socha světce, pocházející z někdejšího Worathova oltáře sv. Auraciána.[1]

V kartuši na votivním obrazu Panny Marie Budějovické od neznámého autora (1641–1677) je zachycen jako jeden z pětice světců-patronů města. Malba z konce 18. století zdobí vrchol hlavního oltáře katedrály. Roku 1912 zhotovil velkoformátový obraz František Bohumil Doubek, umístěn byl na oltář zhotovený roku 1913 v souvislosti s rekonstrukcí katedrály pod vedením architekta rytíře Richarda Klenky z Vlastimilu. Od 80. let 20. století je tento obraz umístěn na stěně v pravé (jižní) kapli.^[11] Doubkův obraz podle Karla Rebana „znázorňuje mladistvého římského legionáře bohatýrské postavy, tváře sluncem sžehlé, jež snivě zírá k nebesům; v pravici třímá palmu mučednickou, v levici meč; s nebe na jeho hlavu snáší se vínek vavřínový“.^[12]

Vůbec nejstarším vyobrazením sv. Auraciána byl stříbrný obraz, snad reliéf, pořízený Ludvíkem z Rosenheimu nedlouho po obdržení světcových ostatků. Ohledně námětu je známo jen to, že na něm byl světec vyobrazen s palmovou ratolestí a mečem. Obraz byl uložen v kapucínském klášteře ve Vídni, odkud byl r. 1645 kvůli obavám z válečného plenění odeslán do úschovy do Štýrského Hradce.^[1] Podle úředního vážení v Augšpurku dosahoval hmotnosti 51 hřiven, 2 loty a ½ kvintlíku, takže jen použitý materiál dosahoval dobové hodnoty přes 1300 zlatých.^[6] Když v roce 1666 zástupci města po obraze pátrali, dostali pouze informace, že podobně jako jiné památky byl státem zabaven a použit k ražbě mincí.^[8] V roce 1666 byl budějovickému malíři Hanuši Jakubu Wirthovi uhrazen menší obraz svatého Auraciána v hodnotě 10 zlatých rýnských.^[12]

Na původním Worathově oltáři sv. Auraciána v katedrále byl oltářní obraz od vídeňského malíře Matouše Mannagetty z roku 1666,^[1] zobrazující scénu světcova stětí. Většina obrazu shořela při požáru roku 1911, zachovala se jen část s postavou kata a psíkem.^[13]

V ikonografickém programu sochařské výzdoby terasy na Svaté Hoře u Příbrami je jižní strana věnována českým zemským patronům. Mezi nimi nečekaně figuruje i socha římského vojáka s palmovou ratolestí v ruce. Libor Černý navrhuje číst ji jako sochu svatého Auraciána.^[14][15]

• 
  kartuše z obrazu P. M. Budějovické se sv. Auraciánem, 17. stol.
• 
  vpravo na Mariánském sousoší od J. Dietricha (1716)
• 
  socha od J. Woratha (1667)
• 
  obraz na hlavním oltáři katedrály, 18. stol.
• 
  obraz od F. B. Doubka (1912)
• 
  socha na Svaté Hoře

O světci nejsou známy žádné životopisné údaje, a to ani úmrtní den. Jeho svátek se v Českých Budějovicích slaví jako výročí přenesení ostatků z kapucínského kostela sv. Anny do farního kostela sv. Mikuláše (4. srpna 1670).^[13] Svátek byl nejprve slaven (podle povolení pražské arcibiskupské konzistoře z 14. listopadu 1670) o třetí neděli v srpnu,^[13] a to až do josefínských reforem, kdy bylo od jeho slavení upuštěno.^[13]

Patrně až v nedávné minulosti (cca od roku 2014^[16]) bylo slavení svátku obnoveno, a to 3. 8. - pravděpodobně protože to byl v liturgickém kalendáři nejbližší volný den okolo výročí přenesení ostatků 4. 8.

Od dob přenesení ostatků do českých zemí se začíná toto jméno objevovat i jako křestní, nejprve u obyvatel v Českých Budějovicích,^[17] později i jinde. Příkladem je soukenický mistr Auratianus Etmayer, jehož náhrobní deska z roku 1797 byla umístěna na Staroměstském hřbitově.^[8]

V roce 2015 (u příležitosti 750. výročí založení Českých Budějovic) byla jménem sv. Auraciána pojmenována planetka 16709 (toto číslo v sobě nese rok slavnostního uložení ostatků v kostele sv. Mikuláše 1670), objevená v roce 1995 Janou Tichou z Observatoře Kleť. Tím se sv. Auracián dostal též na astronomické nebe.

V letech 2014–15 byly kosti zkoumány odborníky, kteří konstatovali, že ostatky skutečně pochází z doby Římské říše, lebka však vykazuje spíše ženské rysy. Protože je ale připevněna k relikviáři, mohl její výzkum probíhat pouze pomocí zrcátek, a tak nebylo možné zhodnotit všechny potřebné znaky.^[18] V oblouku horní čelisti byl nalezen kořen vmezeřeného zubu (mesiodens), což je genetická vada vyskytující se častěji u mužů. Tato anomálie svědčí o tom, že ostatky patřily mladému dospělému jedinci, výšku postavy nebylo možné vzhledem k chybějícím dlouhým kostem určit. To vše se pozoruhodně shoduje s faktem, že mnozí pozdější umělci zobrazovali sv. Auraciána jako mladého muže s velmi jemnými, takřka ženskými^[zdroj?] obličejovými rysy. Už v barokní době byly kosti s výjimkou lebky ve snaze o konzervaci navoskované a ozdobené plátkových zlatem (jméno „Auratianus“ je odvozeno z latinského „aurus“, tedy „zlatý“, což může poukazovat na ryzost víry jeho nositele), lebka je ozdobena věncem z kovových drátků, textilie, lístků a perel. Rohy relikviáře jsou vyplněny prosklenými malými pyramidami se zlomky dalších ostatků.

• ADÁMEK, J. [et al.], Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, České Budějovice 2015, s. 131–153.
• K. REBAN, Po stopách sv. Auratiana, patrona Českých Budějovic, ČKD (59), 84, 1918, s. 422–437, 530–545.
• Dějiny řádu kapucínského se zřetelem na českomoravskou provincii, b.m., b.r.
• F. MARDETSCHLÄGER, Kurz gefasste Geschichte des Bisthums und der Diöcese Budweis zur Jubiläumsfeier ihres hundertjährigen Bestehens nach historischen Quellen bearbeitet, Budweis 1885, s. 186–187.
• V. RABAS, Prvopočátky řádu kapucínského, ČKD (71) 96, 1930, s.63–71, 596–609.
• V. RABAS, Řád kapucínský a jeho působení v Čechách v 17. století, Praha 1938.
• Sv. Auracián v českobudějovické katedrále, České Budějovice 2015.
• P. ADAM, Působení řádu kapucínů v Českých Budějovicích [diplomová práce], České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity 2001.

• Auracián

• Obrázky, zvuky či videa k tématu svatý Auracián na Wikimedia Commons
• Svatý Auracián, patron města České Budějovice, poprvé, Rádio Proglas, 10.8. 2015.
• Svatý Auracián, patron města České Budějovice, podruhé, Rádio Proglas, 31.8. 2015.