Suchá (německy Suchey, popř. Suchei)[3] je malá vesnice, část obce Stebno v okrese Ústí nad Labem. Nachází se v Českém středohoří, na horním toku Stadického potoka nad lesnatými Stadickými srázy, asi 1,5 km západně od Stebna a 6 km jihozápadně od Ústí nad Labem. V roce 2011 zde trvale žilo 44 obyvatel.[4]
Suchá leží v katastrálním území Suchá u Stebna o rozloze 1,37 km².[5]
Historie
První písemná zmínka o vesnici se vyskytuje v latinsky psané listině z roku 1397 jíž Petrman z Pecky prodává svůj majetek v Suche (in Suche) Buškovi ze Sulevic. Název Suchá, vyskytující se i u řady jiných sídel, snad odvozuje svůj původ od občasně vysychajícího potoka.[6] Později ves patřila k tvrzi Hliňany. V roce 1610 Suchou spolu s Habrovany koupil Mikuláš Hochhauz z Hochhauzu a stala se součástí trmického panství. Během 20. století se správní začlenění Suché vícekrát měnilo, naposledy v roce 1992, kdy byla oddělena od obce Řehlovice jako část obce Stebno.
Dnešní podoba zástavby v Suché pochází většinou z přelomu 19. a 20. století; v roce 2011 se ves rozrostla o dva nově postavené domy. Ze Suché se naskýtá působivý výhled na Severočeskou hnědouhelnou pánev.
Suchá spadá do římskokatolické farnosti Stebno. Ta je dlouhodobě spravována excurrendo z farnosti Trmice (stav 2012).
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 110 obyvatel (z toho 57 mužů), z nichž bylo šest Čechoslováků, 103 Němců a jeden cizinec. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 123 obyvatel: osm Čechoslováků a 115 Němců. I tentokrát všichni byli římskými katolíky.[8]
Vývoj počtu obyvatel a domů[9][4]
|
|
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2011
|
| Obyvatelé
|
111 |
119 |
97 |
111 |
109 |
110 |
123 |
72 |
59 |
69 |
42 |
41 |
48 |
44
|
| Domy
|
23 |
23 |
23 |
23 |
25 |
26 |
27 |
23 |
15 |
18 |
11 |
16 |
16 |
19
|
Doprava
Do vesnice zajíždí příměstská autobusová linka č. 6 (Ústí nad Labem – Chvalov); dopravcem je Dopravní podnik města Ústí nad Labem (stav 2011/2012).
Pamětihodnosti
- Kaple svatého Floriána na návsi; obdélná stavba z roku 1872 s půlkruhovým závěrem a hranolovou zvoničkou vystupující na krakorcích z průčelního štítu
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ SOA Litoměřice – Lexikon obcí severních a severozápadních Čech. www.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2012-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-23.
- ↑ a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 319. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-24.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. S. 232.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 200.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 389.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 418, 419. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
Externí odkazy
