PROFILPELAJAR.COM

Stíhač ponorek je malá válečná loď, jejíž plný výtlak nepřesahuje 500 T a která je určena k vyhledávání a ničení ponorek v pobřežních vodách, ale i na otevřeném moři. První stíhače ponorek se objevily během první světové války, když se německé a rakousko-uherské ponorky ukázaly být hrozbou pro námořní plavbu Dohody. Jednalo se o speciálně navržené konstrukce nebo o přestavby plavidel jiného určení. Hranice mezi stíhačem ponorek a jinými kategoriemi (hlídkový člun, dělový člun, korveta, …) nebyla přesně stanovena a vždy spíše záleželo na klasifikaci v rámci každého námořnictva.

Pro vyhledávání ponorek jsou stíhače ponorek vybaveny hydrofony (pasivní), sonarem (aktivní) a od druhé světové války i radarem (pro detekci vynořených ponorek, či nad hladinu vysunutých periskopů a šnorchlů) a směrovým radiozaměřovačem. K ničení ponorek pod hladinou nesly zpočátku jenom hlubinné pumy, které později doplnily i další lodní protiponorkové systémy. Čistě protiponorkovou výzbroj doplňovaly lehké kanóny a kulomety, které bylo možno použít jak k útoku na vynořenou ponorku, tak k protivzdušné obraně.

Po druhé světové válce význam stíhačů ponorek upadal a postupně jsou nahrazovány hlídkovými čluny, korvetami a fregatami.

Čínská lidová republika

Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády používalo (a dosud používá) několik desítek stíhačů ponorek. Jedná se buďto o původně sovětské stíhače ponorek projektu 122bis nebo domácí stíhače ponorek typu 037 a jejich modifikace.

Japonsko

Japonské císařské námořnictvo ponorkové nebezpečí před druhou světovou válkou zanedbalo a soustředilo se zejména na ofenzivní operace.^[1] Prvními stíhači ponorek (駆潜艇 kusentei) v císařském námořnictvu tak byly až dvě jednotky třídy č. 1, které byly zařazeny do služby v roce 1934. Do konce druhé světové války zařadilo císařské námořnictvo do služby 64 stíhačů ponorek, které byly od počátku navrženy k tomuto účelu. Vedle nich používalo císařské námořnictvo pomocné stíhače ponorek (駆潜特務艇 kusen-tokumutei), z nichž některé byly získány za druhé světové války přestavbou ukořistěných nizozemských hlídkových člunů a minolovek.^[2] Vedle toho vznikly další stíhače ponorek přestavbou civilních plavidel v Japonsku – většinou se jednalo původně o velrybářské lodě a trawlery.^[3]

Japonské stíhače ponorek – až na přestavěná civilní plavidla – nenesly jména, ale pouze čísla – například Dai-iči-gó kusentei (第一号駆潜艇 ~ Stíhač ponorek č. 1). Zejména v anglické literatuře bývá k označení japonských stíhačů ponorek přidáván prefix Ch (například Ch-1) a u pomocných stíhačů prefix Cha. Tyto prefixy ale nebyly součástí značení plavidel.

Stíhače ponorek císařského námořnictva stavěné od počátku pro tento účel:

Třída stíhačů ponorek č. 1 – 2 jednotky postavené 1933 až 1934^[4]
Stíhač ponorek č. 3 – 1 jednotka postavená 1935 až 1936^[5]
Třída stíhačů ponorek č. 4 – 9 jednotek postavených 1938 až 1939^[6]
Třída stíhačů ponorek č. 13 – 15 jednotek postavených 1939 až 1942^[7]
Třída stíhačů ponorek č. 28 – 62 jednotek plánováno, do roku 1944 dokončeno 34 jednotek, 28 zrušeno v roce 1943^[8]
Třída pomocných stíhačů ponorek č. 251 – 3 jednotky postavené 1936 až 1937 (stavěné jako stíhače ponorek, na pomocné stíhače překlasifikovány r. 1940)^[9]

Pomocné stíhače ponorek:

Třída pomocných stíhačů ponorek č. 1 – do roku 1945 postaveno 200 jednotek^[10]
Pomocný stíhač ponorek č. 101 – ex Hr. Ms. Tjerimai, pobřežní minolovka třídy Smeroe^[11]
Třída pomocných stíhačů ponorek č. 102 – 5 jednotek získáno přestavbou ukořistěných nizozemských pobřežních minolovek třídy Ardjoeno^[12]
Třída pomocných stíhačů ponorek č. 103 – 6 jednotek získáno přestavbou ukořistěných nizozemských hlídkových člunů třídy B1, sedmá jednotka zničena během přestavby^[13]
Pomocný stíhač ponorek č. 111 – ex Hr. Ms. P-11 nebo P-12^[11]
Třída pomocných stíhačů ponorek č. 112 – 3 jednotky získány přestavbou ukořistěných nizozemských minolovek třídy A^[14]
Pomocný stíhač ponorek č. 117 – ex Hr. Ms. Bantam, nizozemská minolovka třídy ABC^[11]
Pomocné stíhače přestavěné z civilních plavidel – Gogin jmenuje celkem 153 stíhačů^[3]

Polsko

Polské námořnictvo používalo sovětské stíhače ponorek projektu 122bis a domácí stíhače ponorek projektu 912M. Poslední 912M byly vyřazeny v roce 2004.

SSSR a Rusko

Albánský stíhač ponorek sovětského projektu 122bis

Během druhé světové války používalo sovětské námořnictvo stíhače ponorek několika tříd, z nichž nejpočetnější byla s více než 250 postavenými jednotkami třída MO-4. Rovněž používalo americké SC, které získalo na základě smlouvy o půjčce a pronájmu.

Po druhé světové válce vyvinulo stíhače ponorek projektu 122bis, které byly rovněž exportovány do Albánie, Bulharska, ČLR, Kuby, Indonésie, Polska a Rumunska. Od šedesátých let 20. století začaly být stíhače ponorek v SSSR nahrazovány korvetami.

USA

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

US Navy používalo pro svoje stíhače ponorek s dřevěným trupem označení SC (Sub Chaser). Někdy jsou za stíhače ponorek považovány i větší plavidla klasifikovaná jako PC (Patrol, Coastal) s kovovým trupem.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ścigacz okrętów podwodnych na polské Wikipedii, Submarine chaser na anglické Wikipedii a 駆潜艇 na japonské Wikipedii.

↑ EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. Kapitola The Origins of Disaster: Japanese Convoy Escort and ASW Capabilities, s. 434 až 441. (anglicky)
↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; CUNDALL, Peter. KUSENTEI!: Stories and Battle Histories of the IJN's Subchasers [online]. combinedfleet.com, rev. 2010-10-09 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b GOGIN, Ivan. IMPERIAL JAPANESE NAVY (JAPAN): CONVERTED MERCHANT VESSELS: auxiliary submarine chasers of WW II [online]. navypedia.org, rev. 2008 [cit. 2010-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ NISHIDA, Hiroshi. CH-1 class submarine chasers [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ NISHIDA, Hiroshi. CH-3 submarine chaser [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ NISHIDA, Hiroshi. CH-4 class submarine chasers [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky)
↑ NISHIDA, Hiroshi. CH-13 class submarine chasers [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky)
↑ NISHIDA, Hiroshi. CH-28 class submarine chasers [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ NISHIDA, Hiroshi. CHa-251 class auxiliary submarine chasers [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ NISHIDA, Hiroshi. CHa-1 class auxiliary submarine chasers [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ ^a ^b ^c NISHIDA, Hiroshi. CHa-101 auxiliary submarine chaser [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ NISHIDA, Hiroshi. CHa-102 class auxiliary submarine chasers [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ NISHIDA, Hiroshi. CHa-103 class auxiliary submarine chasers [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ NISHIDA, Hiroshi. CHa-112 class auxiliary submarine chasers [online]. Materials of IJN, rev. 2003 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}

Související články

Literatura

CONNELLY, T. Garth; GREER, Don; SPRAGGINS, Matheu. US 110' subchasers in action. [s.l.]: Squadron/Signal Publications, 2009. ISBN 9780897475877. (anglicky)
LENGERER, Hans. Submarine Chasers of the Imperial Japanese Navy – Part I. In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 03. 2010. Ebook Paper VIII. S. 55 až 74. (anglicky)
LENGERER, Hans. Submarine Chasers of the Imperial Japanese Navy – Part II. In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 09. 2010. Ebook Paper IX. S. 22 až 44. (anglicky)
TREADWELL, Theodore R. Splinter fleet: the wooden subchasers of World War II. [s.l.]: Naval Institute Press, 2000. Dostupné online. ISBN 9781557508171. (anglicky)
木俣, 滋郎. 小艦艇入門―海軍を支えた小艦徹底研究. [s.l.]: 光人社, 2007. ISBN 978-4769822547. (japonsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu stíhač ponorek na Wikimedia Commons
Ships of the U.S. Navy, 1940-1945: Submarine Chasers [online]. HyperWar Foundation, rev. 2007-10-01 [cit. 2010-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
Submarine Chasers (SC) and (PC), Patrol Craft Escort (PCE), Patrol Craft Escort (Rescue) - (PCE(R), Patrol Craft Sweepers (PCS) [online]. navsource.org [cit. 2010-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
The Subchaser Archives: The History of U.S. Submarine Chasers in the Great War [online]. subchaser.org [cit. 2010-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; CUNDALL, Peter. KUSENTEI!: Stories and Battle Histories of the IJN's Subchasers [online]. combinedfleet.com, rev. 2010-10-09 [cit. 2010-11-08]. Dostupné online. (anglicky)