V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 18. pěšíbrigády v Praze, kde strávil tři roky (1906–1909).[5][6] Poté krátce přešel k jednotkám c. k. zeměbrany a v letech 1909–1910 byl velitelem 13. pěší zeměbranecké divize ve Vídni.[7][8] Od roku 1910 byl sekčním šéfem na rakouském ministerstvu zeměbrany[9][10] a k datu 1. května 1910 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[11] V únoru 1914 byl pověřen velením 45. divize zeměbrany v Přemyšlu[12] a s touto jednotkou byl na začátku první světové války povolán na východní frontu. Bojoval v bitvě u Komarówa a v září 1914 se stal velitelem 11. armádního sboru.[13] K datu 1. listopadu 1914 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra[14] a se svými jednotkami se zúčastnil bitvy u Limanowa-Łapanów. Na jaře 1915 byl jmenován vrchním velitelem armádní skupiny Ljubičić a podílel se na ofenzívě u Gorlice. V červnu 1915 požádal ze zdravotních důvodů o uvolnění z funkce, usadil se v Payerbachu a později žil ve Vídni. V armádě by formálně penzionován k datu 1. ledna 1919.[15]
Zemřel ve Vídni v roce 1935 ve věku nedožitých osmdesáti let, pohřben byl na hřbitově ve vídeňské čtvrti Neustift am Walde.[16] Byl ženatý s Idou Terezií Hlavácsovou (1870–1949), která se později stala nositelkou Alžbětina řádu (1909).[17] Z jejich manželství se narodily čtyři děti, dva synové a dvě dcery[18][19], starší syn Alfred (1892–1930) sloužil za první světové války v c. k. armádě a dosáhl hodnosti nadporučíka.[20]
Tituly a ocenění
V roce 1916 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1918 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, v zahraničí byl nositelem belgického Leopoldova řádu (1911).[21]
_%E2%80%93_Gerd_Hru%C5%A1ka.png)
.png){kind=small}
