PROFILPELAJAR.COM

Stejnonožci
	Stínka zední
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Třída	rakovci (Malacostraca);
Řád	stejnonožci (Isopoda); Latreille, 1817
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stejnonožci (Isopoda) je řád korýšů. Vyznačují se zploštělým tělem a přisedlýma očima. Hlava jim srůstá s předními hrudními články. Na rozdíl od většiny korýšů karapax nekryje celé tělo, ale pouze hlavu. Mají sedm párů nohou: hrudní končetiny slouží k pohybu, na rozeklaných zadečkových končetinách jsou umístěny dýchací orgány.

Je známo asi 4000 druhů. Žijí převážně ve vodě (např. beruška vodní z čeledi beruškovití – Asellidae), i suchozemské druhy vyhledávají stinná a vlhká místa (např. svinka). První stejnonožci se objevili na Zemi před 300 miliony lety.^[1] Měří zpravidla několik centimetrů, ale největší z nich, batynomus obrovský, dorůstá až půlmetrové délky.^[2]

Mezi stejnonožci jsou dravé, býložravé i parazitické druhy, např. Cymothoa exigua je jedním z nejzajímavějších parazitů ryb.

V našich podmínkách se ve sklepích a na vlhčích místech v domech hojně vyskytuje stínka zední (Oniscus asellus) z čeledi stínkovití (Oniscidae). Živí se různými organickými zbytky a je neškodná. Na zastíněných a vlhčích místech na loukách a v lesích, pod kameny, kůrou, příp. ve sklepích, často mezi cihlami složenými pod širým nebem se vyskytuje stejně neškodná stínka obecná (Porcellio scaber). Živí se tlejícími organickými zbytky. Obvykle se shlukuje do větších skupin složených z různě starých jedinců (mohou být cítit čpavkem). Stínky se v nebezpečí nedokážou svinout do kuličky jako svinky (čeleď Armadillidiidae – svinkovití) a svinule (řád Glomerida – svinule, čeleď Glomeridae – svinulovití).

Podřády

Galerie

beruška vodní z podřádu Asellota
Cymothoa exigua z podřádu Cymothoida
batynomus obrovský z podřádu Cymothoida
Ligia oceanica z podřádu Oniscidea
stínka obecná z podřádu Oniscidea
stínka zední z podřádu Oniscidea
stínka drobná z podřádu Oniscidea
Idotea balthica z podřádu Valvifera
Pentidotea wosnesenskii z podřádu Valvifera

Odkazy

Reference

↑ BRUSCA, Richard. Isopoda. In: Tree of Life Web [online]. Version 06 August 1997. The Tree of Life Web Project. Dostupné z: http://tolweb.org/Isopoda/6320/1997.08.06 Archivováno 22. 3. 2016 na Wayback Machine.
↑ Giant Isopod. In: Sea and Sky [online]. ©1998–2016 [cit. 7. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.seasky.org/deep-sea/giant-isopod.html

Literatura

SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů.. Praha: Karolinum, 2015. 192 s. ISBN 978-80-246-2258-3.

Související články

Edafon

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu stejnonožci na Wikimedia Commons
Taxon Isopoda ve Wikidruzích
Encyklopedické heslo Stejnonožci v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
BioLib.cz – Isopoda (stejnonožci) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
BRUSCA, Richard. Isopoda. In: Tree of Life Web [online]. Version 06 August 1997. The Tree of Life Web Project. Dostupné z: http://tolweb.org/Isopoda/6320/1997.08.06 Archivováno 22. 3. 2016 na Wayback Machine.
Isopod Crustaceans na MarineSpecies.org