Stefano (nebo Steffano) Bernardi (18. března 1580, Verona – 15. února 1637, tamtéž), přezdívaný il Moretto, byl italský hudební skladatel, teoretik a římskokatolický kněz.[1]
Život a kariéra
Narodil se ve Veroně, kde působil jako maestro di cappella ve veronské katedrále v letech 1611 až 1622, později odešel do Salcburku, kde byl zodpovědný za hudbu v salcburské katedrále. Tam mimo jiné v roce 1628 složil monumentální Te Deum pro 12 sborů, které se však nedochovalo. V Salcburku byl vysvěcen na kněze a stal se doktorem práv. Na konci života se vrátil do rodné Verony.
Bernardiho dílo sleduje přechod od pozdně renesanční hudby k ranému baroku; některé jeho skladby jsou v polyfonním stylu Palestriny a jiné v novém stylu concertato.[2] Skládal duchovní i světskou hudbu; je autorem několika mší a motet, dále sinfonií a tří knih madrigalů. Napsal také pojednání o kontrapunktu, které vyšlo v roce 1615. Zemřel ve své rodné Veroně roku 1637.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stefano Bernardi na anglické Wikipedii.
- ↑ Bernardiho datum narození se uvádí v různých pramenech velmi odlišně, zde je uvedeno podle Magnabosco, Michele (2007). "Stefano Bernardi: il primo dei moderni". Cadenze. Accademia Filarmonica di Verona, Anno III n. 10 June–August 2007, p. 23.
- ↑ Roche, Jerome & Roche, Elizabeth (2001). "Bernardi, Stefano [Steffano]". In Sadie, Stanley & Tyrrell, John (eds.). The New Grove Dictionary of Music and Musicians (2nd ed.). London: Macmillan. ISBN 978-1-56159-239-5.
