Staré Sedlo (okres Sokolov)

Staré Sedlo
Pohled od východu
Pohled od východu
Znak obce Staré SedloVlajka obce Staré Sedlo
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecLoket
Obec s rozšířenou působnostíSokolov
(správní obvod)
OkresSokolov
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°10′55″ s. š., 12°43′12″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel809 (2024)[1]
Rozloha6,50 km²[2]
Katastrální územíStaré Sedlo u Sokolova
Nadmořská výška418 m n. m.
PSČ356 01
Počet domů286 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduSokolovská 194
356 01 Staré Sedlo
oustaresedlo@cbox.cz
StarostaMiroslav Toncar
Oficiální web: www.staresedlo.cz
Staré Sedlo na mapě
Staré Sedlo
Staré Sedlo
Další údaje
Kód obce560642
Kód části obce154725
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Staré Sedlo (německy Altsattl též Altsattel) se nachází v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Rozkládá se přibližně čtyři kilometry východně od Sokolova nad pravým břehem Ohře směrem k úpatí Slavkovského lesa. Katastrální území nese název Staré Sedlo u Sokolova a má rozlohu 6,49 km2.[4] Žije zde 809[1] obyvatel.

Historie

Sídlo bylo založeno zřejmě na počátku 13. století během německé kolonizace ministeriálním rodem Nothaftů, který ve 13. století začal osidlovat Sokolovsko. První písemná zmínka o existenci je v listině krále Václava I. pro Osecký klášter z 25. února 1250, v níž jsou mezi svědky uvedeni Bertold Nothaft a jistý Heilmann, rychtář ze Sedla. Staré Sedlo je zde uvedeno ještě pouze jako Sedlo. Název Staré Sedlo se začal používat až od poloviny 15. století, pro odlišení od nedalekého Nového Sedla.[5][6][7] Jiný zdroj posouvá první písemnou zmínku do roku 1249.[8] Zesilující růst královské moci přiměl Nothafty opustit nejprve Chebsko a v 30. letech 14. století i Sokolovsko. Svůj vliv si zde však zachovali až do počátku 15. století.[9] Po odchodu Nothaftů získal Staré Sedlo rytířský rod Winklerů. Již roku 1360 je zmiňována tvrz, která ležela na ostrohu nad řekou. V roce 1397 podřídil král Václav IV. Staré Sedlo loketskému hradu a tvrz se stala součástí jeho obranného valu. Po následných četných změnách majitelů v 15. a 16. století se Staré Sedlo stalo součástí loketského panství Šliků. Po konfiskaci šlikovského panství získali Staré Sedlo roku 1622 jako zástavu Nosticové. Ti později ves koupili a v držení tohoto rodu byla ves až do roku 1850, kdy se stala samostatnou obcí pod politickým a soudním okresem Sokolov, po určitou dobu i pod politickým a soudním okresem Loket.[6] Naproti kostelu bratři Johann Anton von Starck a Josef Carl von Starck rozšířili hřbitov a vchod opatřili novou bránou s předloženým schodištěm. Zde se nalézala rodinná hrobka Starcků.[5] Od roku 1950 je Staré Sedlo obcí v okrese Sokolov.[10]

Přírodní poměry

Geologie

Území obce se nachází v Sokolovské pánvi, svým jižním okrajem zasahuje do Slavkovského lesa. Horninové podloží tvoří žuly karlovarského plutonu, na které nasedají třetihorní sedimenty starosedelského souvrství. Až 42 metrů[11] mocné souvrství obsahuje nejstarší terciérní sedimenty na území sokolovské pánve. Typickými horninami jsou zde křemence, pískovce a slepence, které obsahují zkameněliny vymřelých teplomilných dřevin příbuzných ambroním, stálezeleným vavřínům a skořicovníkům, které potvrzují eocénní stáří sedimentů. Celkově je flóra svědectvím dubo-vavřínových lesů subtropického pásma s malými ročními výkyvy teplot v době před zhruba 35 miliony let.[12] Tyto jeskyně a skalní převisy sloužily jako přechodná sídla už v nejstarších dobách. Pobyt člověka na Sokolovsku již v období středního paleolitu dokládají nálezy z těchto jeskyní.[13]

Vodstvo

Severní částí území obce protéká v hluboce zařízlém údolí řeka Ohře. Strmé svahy jsou členěny erozními rýhami s vystupujícími skalními bloky. U severního okraje obce se do Ohře vlévá Hruškovský potok, pramenící ve Slavkovském lese. Tento potok je často v literatuře, i v mapách (např. geoportal.cz, katastrální mapy), uváděn jako Starosedelský potok.[14]

Ochrana přírody

V krátkém, kaňonovitém úseku Ohře, se nachází přírodní památka Údolí Ohře. Zejména ve svazích nad pravým břehem řeky se zde vytvořily pseudokrasové jeskyně s množstvím dalších dutin. Většina těchto útvarů se nachází ve svazích nad pravým břehem, několik desítek metrů nad hladinou Ohře. Největší jeskyně Cikánka je dlouhá přibližně 40 m. Pseudokrasové jevy souvisejí s boční výmolovou činností Ohře a jsou unikátní v České republice.[15] Ve Starém Sedle roste několik mohutných starých dubů. Nejmohutnější je chráněn jako památný strom s pojmenováním Dub ve Starém Sedle.[16]

Hornictví

Ruiny minerálního závodu

První zprávy o výskytu uhlí ve Starém Sedle jsou z roku 1545 a pochází od Agricoly. V okolí Starého Sedla se dolovalo uhlí již od 16. století.[pozn. 1] O této nejstarší hornické činnosti se nedochovaly bližší zprávy ani mapové podklady. Dá se pouze předpokládat, že byly těženy převážně výchozí partie uhelné sloje Josef, které navíc obsahovaly i pyrit. Významným hlubinným uhelným dolem byl důl Michal, odvodňovaný dědičnou štolou Jana Křtitele, vybudovanou v letech 1815 až 1816. Její portál a opěrná zeď jsou kulturní památkou. Po vyuhlení byl důl Michal uzavřen dne 31.12.1958.[6]

S hornictvím je úzce spojeno i průmyslové využití hnědouhelných slojí. Mnohem dříve než se začalo používat uhlí jako topivo, byly využívány kyzové lupky s pyritem a markazitem. Staly se surovinou, která byla zpracovávána v chemických provozech, minerálních závodech. Minerální závod Svaté Trojice ve Starém Sedle, založený v polovině 16. století, vyráběl nejprve kamenec, později také skalici a vitriolový kámen k produkci olea, dýmavé kyseliny sírové. Ve Starém Sedle byly dva minerální závody, ze kterých se zásluhou průmyslníka Johanna Davida Starcka staly moderní průmyslové provozy. Významným se stal minerální závod Svaté Trojice. Štolou Jana Křtitele se vyváželo kyzové uhlí. Pálením kyzů v pecích se získávala síra. Zbytek se ukládal na hromady, kde se vlivem povětrnostních vlivů a za skrápění vodou rozkládal na kyselou hlínu, ze které se získával síranový výluh. Produkce síry skončila roku 1888, výroba kamence a zelené skalice roku 1896. V letech 1902 až 1945 se zde pálila leštící červeň, která byla z velké části vyvážena do bavorských a pruských sklářských dílen.[13] Z rozsáhlého minerální závodu se zachovaly ruiny a na místě louhování kyzových hald vegetačně mrtvé území.[18]

Obyvatelstvo

Obživu nacházeli místní jak v zemědělství, tak v minerálních závodech, které zde stály od 16. století, později také v nedalekých uhelných dolech.[6] Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 829 obyvatel, z nichž bylo osm Čechoslováků, 1 811 Němců a 10 cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo 1 792 obyvatel, 36 k církvi evangelické a jeden k církvi izraelitské.[19] Roku 1930 mělo Staré Sedlo 1909 obyvatel, z toho 1868 Němců, 30 Čechů a 11 osob jiné národnosti.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů Starého Sedla[8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 1 141 1 294 1 414 1 574 1 800 1 829 1 909 984 954 790 672 628 721 778
Počet domů 153 181 186 190 204 207 223 269 210 191 179 204 226 260

Doprava a turistika

Obcí prochází silnice III/2099, spojující Sokolov s Loktem. Nachází se na místě stará císařské silnice, vybudované v roce 1836. Silnice byla vyasfaltována roku 1929 a od roku 1930 sloužila k pravidelné autobusové dopravě z Lokte do Sokolova.[6] Západním okrajem katastru, mimo obytné území obce, prochází dálnice D6 s 300 m dlouhým dálničním mostem přes Ohři. Podél Ohře vede turistická stezka a páteřní cyklostezka Ohře, na kterou se připojuje u lanového mostu přes Ohři cyklostezka ze Sokolova, která vede okolo rekreačního areálu při uměle vytvořeném jezeru Michal.

Pamětihodnosti

Kulturní památky

Jiné pamětihodnosti

Slavní rodáci

Fotogalerie

  • Kostel Nejsvětější Trojice
    Kostel Nejsvětější Trojice
  • Dědičná štola Jana Křtitele
    Dědičná štola Jana Křtitele
  • Zámek – Obecní úřad
    Zámek – Obecní úřad
  • Zeď bývalého hřbitova
    Zeď bývalého hřbitova
  • Socha sv. Floriána
    Socha sv. Floriána
  • Socha sv. Jana Nepomuckého
    Socha sv. Jana Nepomuckého
  • Přestavba dálničního mostu roku 2010
    Přestavba dálničního mostu roku 2010

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Uhlí nepodléhalo hornímu řádu, teprve zákonné normy z roku 1789 a 1793 oddělily vlastnictví uhlí od vlastnictví pozemku. Ve smyslu tehdejší báňské legislativy proto jeho případný nález mohl využít bez omezení vlastník pozemku, neboť bylo jeho součástí. Teprve knížecím dekretem z 16. března 1793 byla i těžba uhlí podřízena hornímu řádu.[17]

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-01. 
  5. ↑ a b PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 706–708. 
  6. ↑ a b c d e f BERAN, Jiří; BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Obec Staré Sedlo. Královské Poříčí a Staré Sedlo: Mikroregion Sokolov - východ, 2007. 87 s. ISBN 978-80-254-8047-2. 
  7. ↑ Historie obce na stránkách obce. www.staresedlo.cz [online]. [cit. 2016-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-16. 
  8. ↑ a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362. 
  9. ↑ KNOLL, Vilém. Nothaft – základní přehled o dějinách jednoho ministeriálního rodu. In: Cheb: Chebské muzeum, 1998. S. 19 – 20.
  10. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 492. 
  11. ↑ ROJÍK, Petr. New stratigraphic subdivision of the Tertiary in the Sokolov Basin in Northwestern Bohemia. Praha: Journal of the Czech Geological Society, 2004. Dostupné online. S. 175. (anglicky)  Archivováno 13. 10. 2016 na Wayback Machine.
  12. ↑ Rojík Petr, Návrh stratigrafického členění terciéru sokolovské pánve, Zpravodaj Hnědé uhlí, 2/2005, Most
  13. ↑ a b TVRDÝ, Jaromír. Česko-Bavorský Geopark, Průvodce č. 4. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2012. Kapitola Geologické zajímavosti – Sokolovsko, s. 3;19–20. 
  14. ↑ Územní plán Starého Sedla [online]. 2008 [cit. 2016-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-20. 
  15. ↑ ZAHRADNICKÝ, Jiří; MACKOVČIN, Peter a kol. Chráněná území ČR sv. XI – Plzeňsko a Karlovarsko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. ISBN 80-86064-68-9. S. 434. 
  16. ↑ MICHÁLEK, Jaroslav. Památné stromy Karlovarského kraje. 2. vyd. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2014. ISBN 978-80-88017-10-3. S. 50. 
  17. ↑ ROJÍK, Petr. Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. 1. vyd. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2015. 195 s. ISBN 978-80-88017-24-0. Kapitola Energetické suroviny, s. 87. 
  18. ↑ Geopark Egeria
  19. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Sedlo Staré, Altsattel. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 252. 

Literatura

  • JISKRA, Jaroslav. Velká kniha hornictví Karlovarského kraje. Sokolov: Jan Bodrov – studio OKO, 2010. ISBN 978-80-254-7338-2. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Města, městyse a obce okresu Sokolov
legenda: město, městys.