Grochowiak studoval polonistiku na Univerzitě Adama Mickiewcize v Poznani. Od roku 1953 žil ve Vratislavi, kde pracoval v Tygodniku Katolickim a roku 1955 se přestěhoval do Varšavy. Zde pracoval v katolickém nakladatelství PAX a byl členem redakcí několika literárních časopisů (např. Współczesność, Nowa Kultura, Poezja, Miesięcznik Literacki a další). Od roku 1951 publikoval verše časopisecky, první básnickou sbírku Ballada Rycerska (Rytířská balada) vydal roku 1956.
Grochowiak patří k čelným představitelům tzv. „pokolení Současnosti“ (např. ještě Miron Białoszewski, Jerzy Harasymowicz, Halina Poświatowska a další), které po Stalinově smrti odráželo naděje ve společnosti na demokratizaci života a svobodnou uměleckou tvorbu. Jeho poezii charakterizuje programové odmítání estetismu (tzv. turpismus, z latinskéhoturpis = ošklivý)[1], zájem o biologično, ošklivost i brutálnost a také vyostřená expresivita a drsný senzualismus posílený prožitky z války. To vše je ale spojeno s tendencí k formální rýmované poezii, dosahující až barokní obraznosti. Ve svých raných dramatických dílech v zájmu zvýšení scénické účinnosti mísil styly, využíval grotesku, satiru, ironii a fantastiku. V pozdějších dílech se přiklonil k veselohernímužánru a napsal řadu humoresek a satirických her z venkovského prostředí se současnou tematikou. V románuTrismus (1963) se snažil najít kořeny nacismu a nacistických zločinů. Kromě toho je autorem několika televizních a rozhlasových her a filmovýchscénářů.
Je pochován na hřbitově 'Cmentarz Wojskowy na Powązkach' ve Varšavě.
Dílo
Sbírky básní
Stanisław Grochowiak.Ballada Rycerska (1956, Rytířská balada),
