V chemickém průmyslu se jako stabilizátor označuje látka, která zabraňuje rozkladu.^[1] Látky chránící před teplem a světlem se přidávají do plastů, aby bylo možné tyto plasty bezpečně zpracovávat a zabránilo se jejich opotřebení. Existují monofunkční, bifunkční i polyfunkční stabilizátory. Nejvýznamnější skupinu tvoří stabilizátory založené na vápníku (vápníkovo-zinkové a organovápenaté), olovu a cínu a také kapalné stabilizátory (HALS, benzofenon, benzotriazol). Používání stabilizátorů obsahujících kadmium se omezuje kvůli jejich dopadu na zdraví a životní prostředí.^[2]

• 
  Tris(2,4-di-terc-butylfenyl)fosfit, často používaný stabilizátor polymerů
• 
  Salpn je jedním z deaktivátorů kovů používaných jako aditiva zamezující oxidačním reakcím. Tyto stabilizátory tvoří stabilní komplexy s kovy, čímž zamezují jejich katalytickému působení.

• antioxidanty - zabraňují oxidaci, dělí se na tři hlavní druhy
  • Zachytávače kyslíku (nejčastěji fosfity, například tris(2,4-di-terc-butylfenyl)fosfit), se nejčastěji používají při počátečním zpracování.
  • Zachytávače radikálů omezují nebo zabraňují fotooxidaci polymerů. Nejčastěji se takto používají alkylfenoly jako je butylhydroxytoluen, nově se též používají stabilizátory tvořené stericky ovlivněnými aminy.
  • Antiozonanty zabraňují rozpadu polymerů způsobenému ozonem.
• Sekvestranty vytváří cheláty s ionty kovů a omezují tak jejich katalytické účinky.
• Ultrafialové stabilizátory chrání polymery před účinky ultrafialového záření.

Ke stabilizaci barev se používají emulgátory a detergenty, které stabilizují emulze.

K potravinářským stabilizátorům patří emulgátory, zahušťovadla, želírovací látky, stabilizátory pěny, zvlhčovadla a protispékavé látky.

• Inhibitor koroze

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stabilizer (chemistry) na anglické Wikipedii.