Středočeská kolej krále Jiřího z Poděbrad

Středočeská kolej krále Jiřího z Poděbrad
Informace
Datum založení1946
Datum zániku1953
Poloha
MěstoPoděbrady
Zeměpisné souřadnice50°8′29,32″ s. š., 15°7′10,25″ v. d.
Map
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kolej Jiřího z Poděbrad, později Středočeská kolej Jiřího z Poděbrad (zkratka SKIP) s podtitulem Státní reálné gymnázium se základním a technickým zaměřením a chlapeckým internátem byla střední škola fungující v Poděbradech v letech 1946–1953. Na škole studovala řada pozdějších známých českých či regionálních osobností (např. Václav Havel, Miloš Forman, Ivan Passer, Mário Klemens, Josef a Ctirad Mašínové).[1]

Historie

Idea založení internátní střední školy vznikla v letech 1943-1944 v terezínské Malé pevnosti, kde byli na cele č. 13 vězněni poděbradští lékaři Ladislav Filip, Vojtěch Sailer a ředitel gymnázia v Humpolci[2] František Jahoda. Všichni tři měli děti ve školním věku a přemýšleli nad tím, jak jim po válce zajistit skutečně kvalitní vzdělání.[3] Shodli se, že škola má být internátní, aby předávala nejen znalosti, ale intenzivně působila také výchovně, zušlechťovala charakter a zároveň pěstovala sportovního ducha a manuální zručnost.[4]

Situace příhodná pro založení školy nastala brzy po válce, neboť Ladislav Filip se stal předsedou poděbradského Revolučního národního výboru (RNV), následně také Místního národního výboru (MNV) a rozhodl se založení školy iniciovat.[3] Kolej Jiřího z Poděbrad byla oficiálně zřízena usnesením vlády ze dne 26. července 1946 a výnosem ministerstva školství a osvěty ze dne 29. srpna 1946. Provoz slavnostně zahájila při oslavě Jiříkových dnů ve dnech 28.-29. září 1946. Přítomen byl ministr školství Jaroslav Stránský, který škole předal ústavní prapor věnovaný MNV.[4] Zatímco město Poděbrady hradilo hmotné náklady na provoz školy (nájem a další náklady) a dokonce se zavázalo v budoucnu financovat stavbu nové budovy, stát platil náklady na personál.[4]

Prvním ředitelem byl jmenován František Jahoda, který řídil sbor 24 pedagogů, z nichž čtyři bydleli s žáky na zámku jako vychovatelé.[4] Do prvního ročníku (1946/1947) bylo přijato 218 dětí (158 chlapců a 60 dívek), z toho 64 internátně.[3] Do školy měli být přednostně přijímáni sirotci po účastnících odboje (např. Miloš Forman a bratři Mašínové), děti z perzekvovaných rodin a děti vyslané závodními radami velkých podniků. Ostatní skládali přijímací zkoušky. Město zároveň svou podporu vázalo na podmínku, že budou přijímáni také místní chlapci a  dívky.[3]

Škola sídlící na poděbradském zámku měla velmi kvalitní zázemí. Měla vlastní knihovnu s čítárnou, kapli, tiskárnu, dílny, nebo vlastní statek a dvůr s drobným zvířectvem. Kromě samotného studia byla součástí vzdělávacího procesu i pestrá manuální činnost (kromě dílen a statku např. vynášení dříví a udržování ohně v budově). Žáci se věnovali rovněž bohaté sportovní a kulturní činnosti. Výuku začínali rozcvičkou a Dr. Filip jim pro lyžařský výcvik poskytoval svou chalupu v Horní Malé Úpě. Dále se věnovali skautingu a řadě zájmových kroužků, včetně divadla, pěveckého sboru a žákovského orchestru.[3] Měli též vlastní samosprávu. Kvalitní byla lékařská péče včetně jídelníčků, které pro žáky sestavoval Dr. Filip.[5]

První dva roky existence školy se jí dařilo udržovat vysoký vzdělávací standard.[4] Zlom přinesl komunistický převrat v únoru 1948. Na škole se čím dál více prosazovali komunisté a svazáci a jejich děti se přednostně stávaly tamními studenty. Školu naopak muselo opustit několik pedagogů a začalo postupné vylučování žáků z politických důvodů (s dalšími odešly jejich rodiny do exilu). Samotný ředitel František Jahoda byl v roce 1951 propuštěn a odeslán jako horník do kladenských dolů. Vystřídal jej komunista Václav Tuček. Škola se postupně změnila v běžné reálné gymnázium. Definitivní zánik školy přinesla školská reforma Zdeňka Nejedlého, v rámci níž vznikl systém tzv. jednotných škol.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Václav Šeberle. Školství v Poděbradech [online]. Region Poděbradsko [cit. 2017-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-28. 
  2. ↑ JELÍNEK, Martin. Třetí republika v Poděbradech [online]. Praha: Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu UK, 2011-09-05 [cit. 2019-02-04]. Diplomová práce. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady – Město mého srdce III. – Obrázky z kulturních dějin. Praha: Nakladatelství Ostrov, 2013. ISBN 978-80-86289-78-6. Kapitola Poděbrady lázeňským městem, s. 277. 
  4. ↑ a b c d e ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (2. díl). Praha: Scriptorium, 2005. ISBN 80-86197-62-X. S. 233. 
  5. ↑ a b Hrabětová, 2013, s. 278.

Literatura

  • První výroční zpráva státního reálného gymnasia Koleje Jiřího z Poděbrad v Poděbradech za školní rok 1946-1947. Poděbrady: Kolej Jiřího z Poděbrad, 1947. 50 s. 
  • MAREČEK, Jiří. Středočeská kolej krále Jiřího z Poděbrad - příběh jedné lepší školy. In: Vlastivědný zpravodaj Polabí 33. Poděbrady: Polabské muzeum, 1999. ISSN 0231-5769. S. 256.
  • MIKYŠKOVÁ, Alena. Almanach Státního reálného gymnázia Koleje Jiřího z Poděbrad a Gymnázia Jiřího z Poděbrad. Poděbrady: Gymnázium Jiřího z Poděbrad, 1996. 119 s.