Sportovní trénink

Sportovní trénink je složitý a účelně organizovaný proces rozvoje specializované výkonnosti v určitém sportu nebo disciplíně.[1]

Cíle a úkoly sportovního tréninku

Cílem sportovního tréninku je dosáhnout co možná nejvyšší sportovní výkonnosti. Mezi tyto cíle patří také výchovná oblast (např. fair play, dodržování pravidel).[2]

Úkoly sportovního tréninku se řeší v rámci jeho složek, kterými jsou technická, kondiční, taktická a psychologická příprava.[3]

Východiska sportovního tréninku

Mezi východiska sportovního tréninku patří:

  • Proces motoricko-funkční adaptace, během něhož dochází k narušení homeostázy prostřednictvím podnětů (stresorů).
  • Proces motorického učení, který se dělí na fázi seznámení, zdokonalování, automatizace a tvořivé realizace.
  • Proces psycho-sociální interakce, který se týká formování psychiky a chování sportovce vlivem společenských vztahů.[1]
Tréninková jednotka - fotbal

Tréninková jednotka, tělesná cvičení

Tréninková jednotka se skládá z části úvodní (rozcvičení, psychické naladění), průpravné (např. speciální gymnastická nebo atletická průprava), hlavní (plnění stanovených tréninkových cílů) a závěrečné (protažení, vyklusání).

Jednotlivá tréninková cvičení mají svůj obsah, dobu trvání a intenzitu.[1][4]

Únava a zotavení

Únava může být celková nebo místní, duševní, tělesná, ale také periferní (např. zvýšená koncentrace laktátu ve svalech) nebo centrální (snížená funkce CNS).[5]

Zotavení je důležitou součástí sportovního tréninku, během něhož dochází k mnoha adaptačním změnám v organismu.[3][6]

Koncepce sportovního tréninku

Ve sportovním tréninku rozlišujeme z dlouhodobého hlediska dvě základní koncepce, a to „ranou specializaci“[7] a „trénink přiměřený věku“.[1][8]

Řízení sportovního tréninku

Řízení sportovního tréninku zahrnuje vědomé, racionální a zdůvodněné pokyny a zásahy do tréninku. Uskutečňuje se prostřednictvím plánování a evidence tréninku, kontroly trénovanosti a vyhodnocováním tréninku.[3]

Reference

  1. ↑ a b c d PERIČ, Tomáš. Sportovní trénink. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-2118-7. S. 12, 22–24, 44–47, 60–63. 
  2. ↑ ČESKÝ KLUB FAIR PLAY. Desatero principů fair play [online]. www.antidoping.cz. Praha: Dostupné online [cit. 2019-03-24]. 
  3. ↑ a b c DOVALIL, Josef a kol. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha: Olympia, 2009. 336 s. ISBN 9788073761301. OCLC 428365480 S. 96–97, 107–213, 214, 225–239. 
  4. ↑ DOVALIL, Josef; CHOUTKA, Miroslav a kol. Lexikon sportovního tréninku. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 313 s. ISBN 978-80-246-1404-5. S. 29–30, 250–251. 
  5. ↑ JANČÍK, Jiří; ZÁVODNÁ, Eva; NOVOTNÁ, Martina. Fyziologie tělesné zátěže-vybrané kapitoly: Druhy únavy. www.is.muni.cz. Brno: 2006. Dostupné online [cit. 2019-03-24]. 
  6. ↑ NEUMANN, Georg; PFUETZNER, Arndt; HOTTENROTT, Kuno. Trénink pod kontrolou. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 183 s. ISBN 80-247-0947-3. S. 16–22. 
  7. ↑ JELÍNEK, Marian. O výchově a sportování dětí s Marianem Jelínkem: Raná specializace a talent [online]. www.pojdhrathokej.cz. Dostupné online [cit. 2019-03-24]. 
  8. ↑ JANSA, Petr; DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. 2. vyd. Praha: Q-art, 2009. 295 s. ISBN 978-80-903280-9-9. S. 181–182. 

Externí odkazy