Sophie Germainová
Rodné jméno	Marie-Sophie Germain
Narození	1. dubna 1776 Paříž
Úmrtí	27. června 1831 (ve věku 55 let) Paříž
Příčina úmrtí	rakovina prsu
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise (48°51′34″ s. š., 2°23′39″ v. d.) Grave of Sophie Germain
Alma mater	Univerzita v Göttingenu
Povolání	matematička, fyzička a filozofka
Ocenění	Velká cena matematických věd (1815)
Rodiče	Ambroise-François Germain
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sophie Germainová (1. dubna 1776 Paříž, Francie – 27. červen 1831 Paříž) byla francouzská matematička, fyzička a filozofka.

Přesto, že to v té době nebylo u žen obvyklé, se jí dostalo matematického vzdělání z knih jejího otce a z korespondence s matematiky jako Joseph-Louis Lagrange, Adrien-Marie Legendre a Carl Friedrich Gauss. I když se matematikou nikdy neživila, položila základy teorie pružnosti. Významná je také její práce okolo Velké Fermatovy věty.

Zabývala se nejen matematikou ale také filozofií, psychologií a sociologií. Její filozofii uznával vysoce postavený zakladatel pozitivismu Auguste Comte.

Jméno Sophie Germainové není mezi 72 jmény významných osobností na Eiffelově věži, ačkoliv bez základů teorie pružnosti, které položila, by nebylo postavení takto konstruované věže vůbec možné.^[1] Životopisec Sophie Germainové John Augustine Zahm (píšící pod pseudonymem H. J. Mozans) v roce 1913 vyslovil domněnku, že byla ze seznamu vyloučena jen proto, že byla žena.^[2]

Vynalezla vzorec, který nese její jméno a je notoricky známý mezi účastníky matematických olympiád

${\displaystyle {a^{4}}+4{b^{4}}=\left({{a^{2}}+2{b^{2}}+2ab}\right)\left({{a^{2}}+2{b^{2}}-2ab}\right)}$.

Odvození je následující:

${\displaystyle {a^{4}}+4{b^{4}}={a^{4}}+4{a^{2}}{b^{2}}+4{b^{4}}-4{a^{2}}{b^{2}}={\left({{a^{2}}+2{b^{2}}}\right)^{2}}-{\left({2ab}\right)^{2}}=\left({{a^{2}}+2{b^{2}}-2ab}\right)\left({{a^{2}}+2{b^{2}}+2ab}\right)}$.

Vzorec lze použít například jako důkaz, že výraz ${\displaystyle {n^{4}}+{4^{n}}}$ je pro všechna ${\displaystyle n>1}$ složené číslo.

Pro sudá ${\displaystyle n}$ je důkaz triviální. Pro lichá ${\displaystyle n=2k+1}$ pro nějaké ${\displaystyle k\geq 1}$ můžeme výraz upravit ${\displaystyle {n^{4}}+{4^{2k+1}}={n^{4}}+4\left({4^{2k}}\right)={n^{4}}+4\left({{\left({2^{k}}\right)}^{4}}\right)}$,

načež lze použít uvedený vzorec pro ${\displaystyle a=n}$ a ${\displaystyle b={2^{k}}}$.

• Recherches sur la théorie de surfaces élastiques. 1821.
• Bemerkungen zu Wesen, Grenzen und Reichweite der Frage der elastischen Oberflächen. 1826.
• Mémoire sur la courbure des surfaves. 1830.
• Considérations générales sur l’état des sciences et des lettres. 1831.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sophie Germainová na slovenské Wikipedii.

• Louise S. Grinstein and Paul J. Campbell (Hrsg.): Women of Mathematics, A Biobibliographic Sourcebook. Greenwood Press, New York 1987, ISBN 0-313-24849-4.
• Lynn M. Osen: Women in Mathematics. MIT Press, Cambridge (Mass.) 1990, ISBN 0-262-15014-X.
• Edna E. Kramer: The Nature and Growth of Modern Mathematics. Princeton University Press, Princeton (N. J.) 1983, ISBN 0-691-08305-3, S. 476–477.
• Edna Kramer, Artikel Sophie Germain in Dictionary of Scientific Biography
• Louis L. Bucciarelli, Nancy Dworski Sophie Germain : an essay in the history of the theory of elasticity. Reidel, Dordrecht, Boston 1980.
• Georg Biedenkapp: Sophie Germain, ein weiblicher Denker. H.W. Schmidt, Jena 1910.
• Simon Singh: Fermats letzter Satz. Deutscher Taschenbuch Verlag (1. März 2000), ISBN 978-3-423-33052-7.
• Andrea Del Centina: Unpublished manuscripts of Sophie Germain and a revaluation of her work on Fermat’s Last Theorem, Archive for the History of Exact Sciences, Band 62, 2008, S. 349–392
• Andrea Del Centina, Alessandra Fiocca: The correspondence between Sophie Germain and Carl Friedrich Gauss, Archive History Exact Sciences, Band 66, 2012, S. 585–700

• Prvočíslo Sophie Germainové

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sophie Germainová na Wikimedia Commons
• Osoba Sophie Germainová ve Wikicitátech