Sonja Špálová
Rodné jméno	Františka Švehlová
Narození	6. listopadu 1898 nebo 7. listopadu 1898 Ochoz u Brna
Úmrtí	17. února 1994 (ve věku 95 let) Brno
Povolání	básnířka, spisovatelka a prozaička
Témata	česká poezie a literatura pro děti a mládež
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sonja Špálová, vlastním jménem Františka Švehlová, provdaná Špálová, později Ramešová (6. listopadu 1898 Ochoz u Brna - 17. února 1994 Brno) byla česká spisovatelka. V počátcích své tvorby užívala pseudonym Alexandr Insarov.^[1]

Narodila se rodině textilního dělníka. Dětství prožila v Řícmanicích u Brna. Chodila na gymnázium ve Štýrském Hradci, ale maturitu nakonec udělala v Praze, na Akademickém gymnáziu, roku 1923. Studovala pak lékařství, ale studia nedokončila a pracovala jako ošetřovatelka a úřednice v advokátní kanceláři.^[2] V roce 1920 vydala svou první knihu Pohádky z čarovné země, roku 1923 svou první básnickou sbírku Kamení. Ve 30. letech se začala věnovat výhradně literatuře (částečně též výtvarné tvorbě). Navázala úzké vztahy s katolickými spisovateli Františkem Křelinou, Josefem Knapem, Zdeňkem Kalistou, Václavem Renčem, Václavem Prokůpkem ad., přesto ona sama obvykle nebývá za katolickou spisovatelku označována, neboť víra nebyla tématem jejích próz a její verše byly spíše sociálně citlivé, navíc se po druhé světové válce pokusila i o jakési sblížení s novým režimem (próza Petruška a soudruzi). Sice si tím příliš nepomohla a musela se odmlčet a svým katolicky orientovaným souputníkům se tím vzdálila. Od konce 30. let se soustředila na životopisnou prózu, věnovala román Karlu Hynku Máchovi (Chlapec s harfou), Janu Nerudovi (Černý Honzík), malířskému rodu Mánesů (Mánesovi) či Josefu Myslivečkovi (Il divino Boemo). Zejména myslivečkovská próza, jíž se po odmlce vrátila do české literatury (a rozloučila se s ní takto), se dočkala ocenění, byť olomoučtí badatelé v Panoramatu české literatury usoudili, že se v románu "nevyhnula běžným klišé" a s jistým kritickým ostnem její texty přirovnaly k prózám Jarmily Loukotkové.^[3]

Roku 1921 se vdala za sochaře a legionáře Václava Špálu (bratranec známého malíře Václava Špály). V roce 1930 se provdala podruhé, za docenta Českého vysokého učení technického Josefa Rameše.

• Pohádky z čarovné země (1920)
• Bludiště lásky (1927)
• Žena bez masky (1931)
• Chlapec s harfou (1937)
• Černý Honzík (1939)
• Mánesovi (1940)
• Kníže básníků (1941)
• Polyxena (1946)
• Petruška a soudruzi (1948)
• Il divino Boemo (1958)

• Kamení (1923)
• Černý motýl (1926)
• Písně mrtvého kapitána (1929)