Tělovýchovná jednota plzeňská (později přejmenovaná na TJ Sokol Plzeň I) založená roku 1863, pouhý rok po Tělovýchovné jednotě pražské, v čele s Hynkem Pallou dlouhodobě usilovala o stavbu vlastní reprezentativní budovy s tělocvičnou. Okolo roku 1890 bylo získáno místo v nově budovaných Štruncových sadech na ostrohu řek Mže a Radbuzy, nedaleko pozdějšího atletického a fotbalového stadionu. Výstavbu rovněž podporoval plzeňský purkmistr a člen Sokola Václav Peták. Byl vybrán projekt architekta Josefa Podhajského, stavba probíhala v letech 1892 až 1896. Slavnostní otevření sokolovny proběhlo 9. února 1894. Roku 1904 byla pak stavba elektrifikována.
Pamětní deska deportace západočeských Židů v lednu 1942 na fasádě sokolovny
Jednopatrová budova byla vystavěna v letech 1892 až 1896 na pozemku orientovaném do Sokolské ulice v novorenesančním slohu. Samostatně stojící budova postavena na půdorysu obdélníku má zvýšený suterén, přízemí a patro. Hmotově lze stavbu rozdělit na dvě části. Jižní část tvoří vstup s portikem, vestibul, předsálí s hlavním schodištěm a několik dalších místnosti. Severní část je především hlavní sál, který zasahuje i do 2.NP svými galeriemi nesenými na arkádách. Objekt je zastřešen systémem zvalbených střech, uprostřed druhé části je opatřen věžičkou umístěnou nad hlavním sálem.[2]
Nese bohatou štukovou fasádou, včetně sousoší s emblémem sokolské organizace. Průčelí stavby tvoří zdobený portál s balkonem v prvním patře, v centrální části stavby se nachází tělocvična, využitelná rovněž jako společenský sál.
Pozemek před budovou nese parkovou úpravu, plynně navazující na Štruncovy sady. Ta byla částečně narušena výstavbou silničního průtahu městem v 70. letech 20. století. Roku 2010 prošla budova rekonstrukcí[3].
