Snovadlo je zařízení používané ke zhotovení osnov pro plošné textilie.^[1]

Nejstarší nástroj ke zhotovení osnov (v dnešním smyslu tohoto výrazu) bylo pravděpodobně kolíčkové snovadlo, které mělo pocházet z Turkmenistánu nebo z okolí Kavkazu. Snovadlo se používalo ve spojení s destičkovým tkaním ke zhotovení stuh a úzkých tkanin, v principu se používá při amatérském tkaní dosud.^[2] Spolu se širšími tkalcovskými stavy (asi v 7 tisíciletí př. n. l.) a s potřebou delších osnov se vyvinula ruční vertikální snovadla (viz snímek ⁽¹⁾) používaná v malých tkalcovských dílnách ještě do 20. století.^[3] Za první snovací stroj je považován vynález z roku 1803, se kterým přišli Angličani Radcliffe, Ross a Johnson.^[4]

^[5] Válový snovací stroj (angl.: direct warper, něm.: Zettelmaschine) je nejpoužívanější druh snovadla. Osnovní niti, běžně kolem 1000 najednou, se odvíjejí z cívek umístěných v cívečnici různých konstrukcí, procházejí rozpínacím hřebenem, jehož rozměry určují šířku vinutí na osnovním válu. Brzdičkami v cívečnici se seřizuje napětí nití, nastavená délka k navinování se měří s přesností na 0,1 %.

Moderní stroje se staví v pracovních šířkách osnovy 1300 – 2000 mm, snovací rychlost do 1000 m/min., ø plného osnovního válu do 1200 mm.^[6] Na válovém stroji se navíjí jen část nití celé osnovy. Úplná osnova (s počtem až 10 000 nití na pracovní šířku 150 cm) vzniká pak družením nití z několika válů na šlichtovacím stroji. Válové snování se používá pro velké partie (řádově 50 000 m) tkanin, pro šlichtované osnovy a pro tkaniny s jednoduchým barevným vzorováním po osnově.

^[5] Na pásovém snovacím stroji (angl.: sectional warper, něm.: Schärmaschine) procházejí niti z cca 300-500 cívek křížovým paprskem a snovacím paprskem, kde se tvoří z jedné nebo více vzorových stříd pás, který se navíjí na snovací buben. Buben s obvodem cca 2,5-3,5 m a pracovní šířkou 1,5 m je tvarovaný tak, že plochy jednotlivých ovinů se kladou šikmo vedle sebe pod určitým (příp. nastavitelným) úhlem. Po navinutí určité délky se niti přetrhnou, svážou a začne se s navinováním dalšího pásu. Celá osnova sestává obvykle z 15-17 pásů, osnovy s délkou do 5000 m se dají zhotovit rychleji než na válovém snovadle.

K soupravě pásového snovadla patří převíjecí zařízení, na kterém se hotové pásy společně navíjejí na tkací vál rychlostí do cca 450 m/min.^[7]

se používá k přípravě předlohy pro osnovní stávky a rašly. Nitě se navíjejí z cívečnice přímo na osnovní vály s pracovní šířkou od cca 50 do 250 cm. Stroje bývají vybaveny zařízením na voskování (maštění) nití, snovací rychlost dosahuje 600 m/min. Na jednom rašlu se např. předkládá až 20 válů s osnovou v několika řadách nad sebou.^[8]

Podobným způsobem pracují snovadla pro stuhové tkací stroje (délka osnovního válce do 1 m, výkon do 800 m/min.)^[9]

• 
  ⁽¹⁾Ruční snovadlo z 18. století
• 
  ⁽²⁾Válový snovací stroj z 2. poloviny 19. století
• 
  ⁽³⁾Válový snovací stroj české výroby (NDR v roce 1974)
• 
  ⁽⁴⁾ Cívečnice k válovému snovadlu z 2. poloviny 20. století
• 
  ⁽⁵⁾Pásový snovací stroj z 1. poloviny 20. století
• 
  ⁽⁶⁾Křížový paprsek na stroji z 2. poloviny 20. století
• 
  ⁽⁷⁾Dílové snovadlo z roku 1937

• Fries: Weberei-Technik, Arbeitgeberkreis Gesamttextil, Frankfurt/Main 1988, ISBN 3-926685-39-5, kap. 2.3
• Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 271-299
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 619 a 818

Osnova (textil)

Tkanina

Stuha

Osnovní pletací stroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu snovadlo na Wikimedia Commons