Sněhovým efektem vodních ploch se rozumí situace, kdy nad rozsáhlou vodní plochu proudí vzduch výrazně studenější než voda v nádrži. V důsledku toho dochází k tvorbě sněhových vloček rychlým ochlazením vlhkého vzduchu stoupajícího z hladiny. Vločky dál stoupají do výše, potom jsou odváty nad pevninu a opět klesají k zemi. Zpovzdálí tento efekt vypadá jako mlha (tvořená sněhovými vločkami) vytvářející se nad vodou a přesouvající se nad pevninu. Nutno dodat, že nad pevninou se projevuje extrémně hustým a vytrvalým sněžením s viditelností nižší než pár desítek metrů.

Na rozsáhlých vodních plochách někdy dochází k tak výrazné míře atmosférické nestability, že to vede až k bouřím doprovázených blesky, možno říci, ke slabšímu blizardu. Mezi základní podmínky pro jejich vznik patří dostatečný teplotní rozdíl mezi vodou v jezeře a vzduchem ve výšce nad ním. Typicky: v nadmořské výšce přibližně 1500 m n. m., kde je v danou chvíli atmosférický tlak 850 milibarů, musí být teplota minimálně o 13 °C nižší (typicky 15 - 25 °C).

Vjezd do postižené oblasti připomíná vjezd do husté mlhy, často s velmi jasnou hranicí, je třeba klidně jasno, a najednou může být sněhové bouři nejtěžší kategorie. Zanedlouho, v řádu hodin, může v zasažených oblastech napadnout i několik desítek cm sněhu. V extrémních případech, kdy je rozdíl mezi teplotou jezera a vzduchu opravdu obrovský, se mohou vytvořit sněhové bouře s blesky. Efekt se projevuje až 40 km od pobřeží.

Zpravidla ve všech oblastech, kde jsou dostatečně velké vodní plochy (průměru 100 km a více), a to hlavně ve vnitrozemí - zásadní je, aby z vnitrozemí nad vodní plochu dorazil studený vzduch a poté opět narazil na pobřeží. Proslulou oblastí, kde se tak děje, je oblast Velkých jezer v Severní Americe. Ve světě jde například o Azovské moře, Jadran, či další velká vnitrozemská moře.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sněhový efekt vodních ploch na Wikimedia Commons