Smysl lásky

Smysl lásky
AutorVladimir Sergejevič Solovjov
Původní názevSmysl ljubvi
ZeměRuské impérium
Jazykruština
Žánrfilozofie lásky
Datum vydání1892–1894
Český vydavatelRefugium Velehrad-Roma
Česky vydáno2000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Smysl lásky (orig. Смысл любви) je spis Vladimira Solovjova, napsaný mezi lety 1892–1894.[1][2][3] Před dílem Smysl lásky Solovjov sepsal kratší studii Krása v přírodě, která jeho pohled na krásu lásky začleňuje do širšího smyslu evolučního vývoje v přírody.[4]

Obsah díla

V tomto díle vyjádřil ruský filozof své názory na pohlavní styk a kritizoval tehdy převládající teorii, která považovala sexuální lásku za pouhý nástroj pro reprodukci druhu.[1] Lidskou lásku vede vyšší síla a její význam překračuje plození dětí.[5] Solovjov, stejně jako jeho předchůdce N. F. Fjodorov, vidí ve stálém plození smrtelnost a nakaženost hříchem.[6] Netačí proto zdůvodňovat pohlavní život, musí se rozvíjet jeho plný dynamismus v dějinách spásy, které postupují od hmoty k Duchu.[7] Cesta k „Bohočlověku“ je tak cestou takové „vyšší lásky“, jejímž prostřednictvím dojde ke spojení božského s lidským, tj. spojení mužského a ženského duchovního a tělesného principu v jediný celek.[8] Ve vztahu mezi mužem a ženou viděl Solovjov vztah dvou nedokonalých potencí a domníval se, že je opravdová láska procesem integrace lidské bytosti a obnovení Božího obrazu v ní.[9] Solovjov také poukazuje na to, že vztah muže a ženy má být analogický vztahu Krista a Církve: muž v ženě nalézá „materiál“ pro svou tvůrčí činnost, stejně jako Kristus vybudovává církev z materiálu již oduševnělého.[10]

Přijetí a kritika

Související informace naleznete také v článcích Náboženství a sexualita a Pohled katolické církve na pohlavní styk.

Nikolaj Berďajev vysoce oceňoval toto Solovjovovo dílo:

Solovjovův článek Smysl lásky, nejpozoruhodnější věc, kterou napsal, je opravdu první původní myšlenka o lásce-erósu v celých křesťanských dějinách. [...] Solovjov je první křesťanský myslitel, který hleděl na tělesnou lásku nejen jako na rozmnažovací činnost, nýbrž jí dal osobní smysl.
Статья Вл. Соловьева «Смысл любви» — самое замечательное из всего им написанного, это даже единственное оригинальное слово, сказанное о любви-эросе в истории христианской мысли. [...] Вл. Соловьев — первый христианский мыслитель, по-настоящему признававший личный, а не родовой смысл любви между мужчиной и женщиной.

—  Nikolaj Berďajev: Ruská idea : základní otázky ruského myšlení 19. a počátku 20. století.

Olivier Clément prohlásil, že tajemství lásky mezi mužem a ženou byl Církví přehlížen a Solovjov byl první, kdo se touto tematikou začal zabývat.[11] Křesťanská etika obhajovala posvátnost manželství z pohledu rozmnožování a plodnosti manželské dvojice. Je něco prorockého v tom, že křesťanský myslitel měl odvahu tvrdit a napsat, že pohlavní láska má smysl mimo tento požadavek trvání lidského druhu.[12]

Solovjovova teorie lásky však byla příčinou ostrých kritik dokonce ze strany jeho spolupracovníků a pokračovatelů. Vytýkání slabin a chyb této teorie přináší kniha Jevgenije Trubeckého Světonázor Vl. S. Solovjova.[13] Sergej a Jevgenij Trubečtí považovali Solovjovovy myšlenky o lásce za snižování křesťanské ideje rodiny. [14] Sergej Nikolajevič Bulgakov charakterizoval Solovjovovo učení o lásce jako „bojovné donchuánství a duchovní hetérismus“ (rusky воинствующее донжуанство и духовный «гетеризм»).[15]

Alexej Losev se domníval, že interpretace Solovjovovy teorie lásky ve jmenované knize Jevgenije Trubeckého není zcela správná.[16] Kvůli zlehčování této teorie vzbuzovalo Trubeckého dílo u některých Solovjovových příznivců rozpaky.[17]

Česká vydání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Naldoniová 2010, s. 115.
  2. ↑ Losskij 2004, s. 148.
  3. ↑ Losev 2018, s. 92, 98.
  4. ↑ Sládek 2009, s. 140.
  5. ↑ Sládek 2009, s. 142.
  6. ↑ Naldoniová 2010, s. 120.
  7. ↑ Špidlík 1996, s. 262.
  8. ↑ Vorel 2007, s. 69–70.
  9. ↑ Sládek 2005.
  10. ↑ Naldoniová 2010, s. 122.
  11. ↑ Naldoniová 2010, s. 125.
  12. ↑ Tenace 2000, s. 82.
  13. ↑ Трубецкой 1913.
  14. ↑ Losev 2018, s. 98.
  15. ↑ БУЛГАКОВ, С. Н. «Свет невечерний». Созерцания и умозрения. Moskva: Путь, 1917. 417 s. Dostupné online. Kapitola "Человек. I. Первый Адам 2. Пол в человеке". (rusky) 
  16. ↑ Losev 2018, s. 476–477.
  17. ↑ Sládek 2009, s. 21.

Literatura

v cizích jazycích

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.