Smolnica (německy Smolnitz[1]) je starostenská vesnice v gmině Sośnicowice v okrese Gliwice ve Slezském vojvodství.
V letech 1975–1998 byla pod administrativní správou Katovického vojvodství.
Název
Heinrich Adamy ve svém díle o místních názvech obcí ve Slezsku vydané v roce 1888 ve Vratislavi uvádí název vesnice Smoły (česky: smůla) a spojuje ji s místem produkce. Německý název odvozuje od nejstaršího polského názvu Smolnica jako Teerosenplatz polsky: miejsce smoły (česky: místo smůly). V němčině byl používán název Smoliz.[2]
V latinské Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis z doby biskupa Jindřicha I. z Vrbna v letech 1297–1305 byla uváděna jako Smolnitz.[3]
V letech 1936–1945 byla vesnice v rámci germanizace přejmenována na Eichenkamp.[4]
Změny názvu vesnice v průběhu let:
- Smolitz – kolem roku 1228
- Smolitz – v roce 1295 v latinské kronice Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis
- Smolicz – od roku 1447
- Smolice – rok 1679
- Smolitz, Schmolitz – rok 1687
- Schmolnitz (na mapě Slezska z roku 1736)[5]
- Smolnitz - do roku 1936
- Eichenkamp - od roku 1936 do 1945
- Smolnica - od roku 1945
Historie
První údaj o vesnici Smolnica je z roku 1228 jako farnost ve Smolnici v latinské kronice Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis. V kronice se uvádí, že vesnice byla založena podle německého práva. Pravděpodobně byla znovu založena na území vypleněná mongolskými vojsky. Vesnice měla 47 lánů půdy.
V roce 1376 Smolnice byla samostatnou farností v biskupství - diecéze Vratislavské, v polovině 14. století – archidiakonát Opole, archipresbitariát Gliwice pod číslem 8: Smolnitz. V roce 1447 v účtech Svatopetrského haléře je uváděna opět pod číslem 8 jako samostatná farnost.[6] V roce 1506 majitel Smolnice Mikuláš (Mikołaj) si půjčil 15 českých grošů od probošta ze Sośnicowic, pravděpodobně na obnovu vesnice zničenou v době husitských válek nebo jinými pohromami. V roce 1600 (1603) byl v obci postaven protestanty dřevěný kostel svatého Bartoloměje, který je na seznamu kulturních památek Polska pod číslem 495/56 z 2. 11. 1956 a A/118/08 z 18. 2. 1969.[7]
V druhé polovině 17. století Smolnice byla součástí panství Georga Bernharda von Welczek, kancléře opolsko-ratibořického knížectví.[8] Majitelem Smolnice v letech 1715–1769 byl Julius Gebhardt hrabě von Hoym, v letech 1769–1815 Amalia von Hohenlohe-Ingelfingen hraběnka von Hoym. V roce 1830 Fürst August von Hohenlohe-Oeringen-Ingelfingen, v roce1884 měl patronát Herzog von Ujest. V roce 1830 vesnice patřila pod administrativu správního obvodu Opole - Regierung Oppeln, okresu Tost-Glewitz, pošta byla v Gliwicích. Ve Smolnici bylo 58 domů, jeden panský dvůr a žilo zde 1305 obyvatel. Ve Smolnici byla katolická škola s jedním učitelem, vodní mlýn, důl k těžbě železné rudy s pěti jámami. Od roku 1854 ve vsi byla cihelna. V letech 1937–1941 byla na území, které patřilo Smolnici, vybudována osada Wilcze Gardło (Vlčí hrdlo), od roku 1975 nejmenší čtvrť města Gliwic.
V letech 1975–1979 byl postaven nový zděný kostel Panny Marie Královny.
Charakteristika
Vesnice Smolnica má rozlohu 1082 ha, z toho 16,8 % tvoří zástavba, 14,2 % je orná půda a 69 % pokrývají lesy.[9] Sousedí s čtvrtěmi města Gliwice: Ostropa, Wilcze Gardło a obcemi: Żernica, Nieborowice, Pilchowice, Leboszowice, Trachy, Sośnicowice.
V roce 2011 ve Smolnici žilo 1237 obyvatel (624 mužů a 613 žen).[10][11] V roce 1999 byla uzavřena základní škola.
Ve Smolnici se nachází:
- mateřská škola
- sbor dobrovolných hasičů
- fotbalové hřiště, hřiště pro košíkovou a odbíjenou
- několik malých hřebčínů
Transport
Vesnicí vede silnice č. 2916S (ulice Wiejska) z obce Sosnowice do obce Źernica a ulice Kościelna a Leboszowska
Turistika
Vesnicí vedou:
Pamětihodnosti
Odkazy
Externí odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Smolnica (województwo śląskie) na polské Wikipedii a Smolnitz na německé Wikipedii.
- ↑ Historia - Sośnicowice - Serwis Miasta i Gminy. www.sosnicowice.pl [online]. [cit. 2017-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-02. (polsky)
- ↑ Heinrich Adamy: Die Schlesischen Ortsnamen ihre entstechung und bedeutung. Breslau: Verlag von Priebotsch`s Buchhandlung, 1888, s. 42.
- ↑ Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis Archivováno 27. 9. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ RADEMACHER, Michael. Deutsche Verwaltungsgeschichte Schlesien, Kreis Lublinitz (Loben). geschichte-on-demand.de [online]. [cit. 2017-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-24.
- ↑ Mapa Slezska z roku 1736
- ↑ MATAUSZEK, Korneliusz. Historia Parafii. www.bartlomiej-smolnica.gliwice.opoka.org.pl [online]. [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Narodowy Instytut Dziedzictwa: Rejestr zabytków nieruchomych – województwo śląskie. [cit.2017-09-24]. Dostupné online. S. 59 (polsky)
- ↑ Ród hrabiów von Welczek. nepomuk.pl [online]. [cit. 2015-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-14.
- ↑ Plan odnowy miejscowości Smolnica 2009-2015
- ↑ GUS: Ludność - struktura według ekonomicznych grup wieku. Stan w dniu 31.03.2011 r. záložka 24, řádek 496
- ↑ Wieś Smolnica w liczbach » mapy, nieruchomości, GUS, szkoły, kody pocztowe, wynagrodzenie, bezrobocie, zarobki, edukacja, tabele. www.polskawliczbach.pl [online]. [cit. 2017-09-17]. Dostupné online.
- ↑ Smolnica. www.slaskie.travel [online]. [cit. 2017-10-03]. Dostupné online. (polsky)
