Sklenice s vodou.Sklenice se lžící na absintSilnostěnná koktejlová sklenka
Sklenice (též zdrobněle sklenička, jinak sklenka, sklinka, sklínka nebo jen sklo) je nádoba používaná při stolování k servírování a pití nápojů, k jídle pochutin nebo k jejich uchovávání. Vyrábí se většinou foukáním nebo lisováním z průhledného nebo průsvitného skla o různé tloušťce, v závislosti na druhu nápoje, pro který je určena. Sklo umožňuje pohled na konzumovaný nápoj.
Někdy se slovo sklenička užívá expresivně pro vypití 1 sklenky alkoholického nápoje, (pozvání k pití zní: „Nezajdeme na skleničku?“).
Vzhled
Jednodušší skleničky mají tvar válcovité nádoby. Stěny a dno uvnitř jsou hladké. Plášť (stěny) může být různě tvarován (vydutý, kónický, zvlněný), opatřen plastickou dekorací (žebrování, zrnění) nebo také ouškem pro uchopení.
Značková sklenka Durit z Inwaldovy sklárny na Zlíchově 1914–1940Barevné varianty druhotných duritek ze státní sklárnyDno sklenice se značkou Skláren Moravia n.p.Dno sklenice se značkou Rudolfovy hutiSklenice od hořčice výrobce Seliko n.p. Ostrava Třebovice s víčky z let 1967–1969Dva typy českých sklenic od hořčiceSklenka od hořčice značky Amora, lisované sklo, Francie 1985–dosud
Druhy sklenic
sklenka či sklenička – nejčastější picí nádobka o objemu cca 0,2 litru pro konzumaci nápojů
odlivka – sklenka poloviční míry, o objemu cca 0,1 litru
půllitr – silnostěnná nádoba o obsahu 0,5 litru, zpravidla s velkým uchem, ke konzumaci piva, ale i míchaných limonád; název se někdy přenáší i na menší sklenice (půllitřík) nebo větší sklenice podobného tvaru
tuplák – pivní sklenice dvojité míry, zpravidla úzká a vysoká, 1 litrová
třetinka – nádoba o obsahu 0,3 litru, v českých zemích tradiční míra pro malé pivo
sklenice na víno – má nožku na kruhové podstavě, soudkový tvar a rozšířené hrdlo, aby usnadňovala vychutnání vína pomocí čichu
sklenice na brandy či koňak – typ koktejlový bez stopky, nebo tzv. napoleonka, široká se zužujícím se hrdlem, na nízké stopce, určená pro "zahřívání" v dlani
sklenice na grog, punč, absint či svařené víno – silnostěnné lisované sklenice; nalévání horkého nápoje se doporučuje přes vloženou lžičku
varná sklenka – čirá tenkostěnná na horké nápoje, často v kovovém stojánku s ouškem
zavařovací sklenice, zavařovačka pro kompoty, zavařeniny nebo maso, často se skleněným víčkem, někdy s plechovým klipsem nebo s drátěnou svorkou; k nejstarším středoevropským značkám dosud vyráběným patří Weckovky, které koncem 19. století zavedl Johann Weck (*1841)[1]
masťovka – sklenice určená pro skladování škvařeného sádla
Duritka
Duritka je typ stolní sklenky, který zavedla Sklárna a rafinerie Josef Inwald v Praze na Zlíchově. Pochází také ze sklárenRudolfova huť v Dubí. Značkové Duritky se vyráběly v letech 1914–1940, neznačkové státní až do roku 1996.[2] Její hlavní předností byla vysoká pevnost, která byla dána způsobem výroby. Jde o předpjaté sklo. Běžné sklenice se vyfoukly nebo vylisovaly a potom pomalu ochlazovaly, aby nedošlo k jejich popraskání. Předpjaté sklo se však po vytavení a vylisování zchladilo prudce (kalení skla). V Rudolfově huti používali k chlazení olej (nikoliv vodu). Přívlastek „nerozbitná“ je na místě jen do určité míry. K rozbití může dojít tlakem, nárazem na horní hranu, pádem na kamennou podlahu. Střepy se tříští na tisíce kousků; nebývají ostrohranné.
Hořčičák
Hořčičák je hovorové označení pro skleničku od hořčice. Sklenice pro výrobce hořčice vyrábějí sklárny v celém světě od konce 19. století. V Čechách byly tradičními výrobci sklářské závody Rudolfova huť v Dubí nebo Sklárny Moravia n.p. Objem sklenic byl 0,2 litru a vyskytovaly se čiré i tónované (např. namodralé) a v několika tvarových variantách. Po naplnění hořčicí se sklenička uzavírala papírovým a později plastovým víčkem opatřeným potiskem. V současnosti jsou na českém trhu hořčičné sklenice designových tvarů, často z Francie nebo z Nizozemí.
Velký výskyt a cenová dostupnost hořčičných sklenic vedla k masovému rozšíření v domácnostech, nejen k pití, ale i v kuchyni. Používají se jako odměrky v kuchyňských receptech.
.svg)
