Silenka bezlodyžná
Silenka bezlodyžná (Silene acaulis)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď	hvozdíkovité (Caryophyllaceae)
Tribus	Sileneae
Rod	silenka (Silene)
Binomické jméno
Silene acaulis (L.) Jacq., 1762
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Silenka bezlodyžná (Silene acaulis) je vytrvalá, trsnatá, nejvýše 10 cm vysoká, růžově kvetoucí horská bylina rozšířena na velkém území severní polokoule. Pochází z horských a tundrových oblastí blízkých Arktidě. Při poslední době ledové se rostlina dostala hluboko na jih, kde místy dodnes zůstává ve vysokohorských polohách jako její relikt. Přestože roste v přilehlém Slovensku, Německu i Rakousku, v české přírodě se nevyskytuje. Ve většině evropských zemích jsou místa jejího výskytu chráněna, rostlina bývá v chladnějších oblastech vysazována do okrasných skalek.^[1][2][3]

Vyskytuje se v subalpínském i alpínském výškovém stupni v pohořích Evropy (Pyreneje, Apeniny, Alpy, Karpaty i Balkán), dlouhodobě spolehlivě roste na severu Evropy až na Islandu a Špicberkách. V Asii se vyskytuje v arktickém Rusku, na Sibiři i Dálném východě. Je také původním druhem v Severní Americe, kde je rozšířena od Aljašky přes východ i západ Kanady do horských poloh na severovýchodě a severozápadě Spojených států amerických. Roste do nadmořské výšky 4200 m n. m.^[2][4]

Ve volné přírodě se nachází v horských a podhorských oblastech na slunných stanovištích v horských trávnících, ve skalních štěrbinách a skalních výchozech, v drobných kamenitých sutích, na mírně zarostlých vřesovištích, březích potoků a písčinách okolo horských jezer, většinou na místech mimo sněhová vyležiska. Prospívá ji propustná, ale nevysychavá půda s dobrou drenáži a hodně osluněné stanoviště. Je původním druhem v chladném prostředí ve středních a severních arktických zónách tundry.

Nízký natý i polštářovitý tvar rostliny dobře sbírá a udržuje sluneční teplo i vzdušnou vlhkost a chrání nejcitlivější střed rostliny před chladným, vysychavým větrem a mrazem. Studie prokázaly, že teplota ve středu takového bylinného polštáře může být až o 10 °C vyšší než teplota okolí. U většího trsu nejdříve nakvétá ke slunci přivrácená strana, kdežto strana od slunce odvrácená kvete později. Pro tvorbu plodů je nutné opylení hmyzem, nektar však leží hluboko v květu a proto bývají úspěšní pouze opylovačí s dlouhým sosákem, včely a motýli.

Bylina je fenologicky uzpůsobená poměrně krátkému létu a dlouhé zimě s drsným počasím charakterizovaným hlubokými teplotami pod bodem mrazu, silnými větry a sněhovými vánicemi. V suchých, dlouhodobě teplých oblastech se jí příliš nevede. Kvete v červenci a srpnu, semena dozrávají v srpnu a září. Ploidie druhu je 2n = 24.^[3][4][5]

Vytrvalá, polštářovitá, stálezelená rostlina s tlustým, vespod rozvětveným, nahoře vícehlavým, dřevnatějícím kořenem, z něhož vyrůstají četné lodyhy. Jsou dlouhé 2 až 6 cm (ojediněle až 15 cm), rostou vzpřímeně, jsou lysé a mívají několik málo listů vyrůstajících vstřícně. Listy jsou jednoduché, k lodyze přisedlé, bývají dlouhé 1 až 1,5 cm a široké 0,5 až 1 cm, jsou čárkovité či kopinaté, na bázi klínovité, na vrcholu špičaté a po obvodě celokrajné. Před zimou listy neopadávají, palisty rostlina nemá.

Květy jsou nejčastěji růžové, oboupohlavné, pětičetné a rostou solitérně na vrcholu lodyhy, mívají stopku dlouhou 0,5 až 4 cm. Zvonkovitý kalich má lístky zelené, navzájem srostlé, po obvodě vroubkované, 2 mm dlouhé a stejně tak široké. Korunní lístky jsou jasně růžové (příležitostně bílé), volné, dlouhé 4 až 8 mm a široké 1,5 až 2,5 mm, jsou vztyčené a v polovině délky ohnuté o 90° směrem ven, na vrcholu jsou dvouklaně mělce dělené. V květu je obvykle deset volných tyčinek s prašníky, kolem jejich základu jsou nektaria. Synkarpní gyneceum vzniklo ze tří plodolistů, jeden pestík má tři nitkovité čnělky s bliznami.

Plod je třídílná, 5 až 10 mm dlouhá vejčitá tobolka pukající na vrcholu šesti zuby, plodonoš je dlouhý asi 1 mm. Obsahuje velký počet (15 až 100) drobných, asi 1 mm velkých, ledvinovitých semen, jež jsou hnědá, matná a mělce drsná. Způsob, jakým semena opouštějí tobolku zaručuje, že vypadnou jen při silném větru zabezpečujícím dobrý rozptyl.^{[1][3][4][5][6][7]}

Jediný způsob rozmnožování ve volné přírodě je pohlavní, semeny, která poměrně dobře klíčí; uvádí se, že ve skleníku bývá úspěšnost 40 až 95 % a na záhonu asi 20 %. Vyšlechtěné kultivary se pro zachování získaných vlastností množí rozdělením trsů. Nutno připomenout, že celý polštář rostliny, jenž může mít až 0,5 m v průměru, má jediný hlavní kořen.^[1][8]

Silenka bezlodyžná je oblíbenou skalničkou, která však v teplých oblastech málo kvete. I přes slabší kvetení vypadá velice hezky i jako pouhá půdopokryvná polštářovitá bylina.^[7][8]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu silenka bezlodyžná na Wikimedia Commons
• Taxon Silene acaulis ve Wikidruzích