Siang Ťing-jü

Siang Ťing-jü
Narození4. září 1895
Xupu County
Úmrtí1. května 1928 (ve věku 32 let)
Wu-chan
Alma materKomunistická univerzita pracujících východu
Ningxiang No. 1 High School
Povolánípolitička a novinářka
Ocenění100 hrdinů a příkladných osobností, které mimořádně přispěly k založení Nové Číny
Politická stranaKomunistická strana Číny (od 1922)
ChoťCchaj Che-sen
PříbuzníCchaj Čchang (manželova sestra)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Siang Ťing-jü je čínské jméno, v němž Siang je příjmení.

Siang Ťing-jü (čínsky pchin-jinem Xiàng Jǐngyǔ, znaky 向警予; 4. září 18951. května 1928) byla čínská komunistická revolucionářka, od roku 1922 členka Komunistické strany Číny, od roku 1922 členka jejího vedení, do roku 1925 vedoucí ženského oddělení ústředního výkonného výboru. Angažovala se v ženském hnutí a v odborové práci, roku 1927 byla zatčena a kuomintangskými úřady popravena.

Život

Siang Ťing-jü se narodila 4. září 1895 v okrese Sü-pchu ležícím na západě centrální části provincie Chu-nan jako Siang Ťün-sien (čínsky pchin-jinem Xiàng Jùnxián, znaky 向俊贤), deváté dítě (z desíti) úspěšného obchodníka Siang Žuej-linga.[1] Její matka Teng Jü-kuej zemřela, když byla Siang Ťing-jü ještě malá.[2] Rodina Siang Žuej-linga byla pokroková, tři z jeho synů studovali v Japonsku,[3] jeden z nich, Siang Sien-jüe, se stal vůdcem Čínské aliance v západním Chu-nanu a roku 1903 založil školu ve Wen-čchang-ke, kterou od roku 1907 navštěvovala i Siang Ťing-jü (předtím čtyři roky navštěvovala místní základní školu).[2] Roku 1912 odešla na střední školu do Čchang-ša, hlavního města provincie Chu-nan, kde zprvu navštěvovala První provinční ženskou normální školu, ale roku 2015 s dalšími studentkami přešla do ženské školy Čou-nan[1] za oblíbeným pokrokovým učitelem propuštěným z První provinční ženské normální školy.[2] Na škole Čou-nan si změnila jména na Siang Ťing-jü,[1] získala přezdívku Mo-c’,[3] po starověkém filozofovi, kterého si oblíbila pro jeho rovnostářství a odpor proti rozhazovačným elitám.[2] Její spolužačka Cchaj Čchang ji seznámila se svým bratrem Cchaj Che-senem a jeho přítelem Mao Ce-tungem, kteří také studovali v Čchang-ša, Siang Ťing-jü s nimi sdílela přesvědčení, že především moderní vzdělání je nutné modernizaci a obrodě Číny.[4]

Po absolvování školy roku 1916 se vrátila do Sü-pchu,[1] kde s podporou rodiny založila ženskou základní školu (pro druhý stupeň) a stala se její ředitelkou. Začínala s jednou třídou a několika desítkami žáků, školu však rychle rozšiřovala a počet studentů dosáhl až tří set. Nicméně s úspěšným fungováním školy se v zapadlém okrese cítila stranou dění a nevytížená.[2] V létě 1919 organizovala v Sü-pchu demonstrace v rámci hnutí čtvrtého května,[2] pak opustila školu a odjela do Čchang-ša, a připojila se k Cchaj Che-senovi a dalším (Mao Ce-tung), kteří předešlý rok založili Novou lidovou studijní společnost, které se stala jednou z prvních ženských členek.[1][4] V čchang-ša se podílala na akcích hnutí čtvrtého května, i na boji za ženská práva, mimo jiné brojila proti sňatkům dohodnutým rodiči. takový sňatek odmítla i osobně (když její otec podpořil žádost o její ruku ze strany místního důstojníka).[2]

V prosinci 1919 s Cchaj Čchang, Cchaj Che-senem, jejich matkou a dalšími odjela do Francie na studia. Během cesty si vyznali lásku s Cchaj Che-senem a ve Francii spolu žili (formálně, úředně, sňatek neuzavřeli, Siang Ťing-jü oficiální manželství odmítala jako buržoazní instituci k utlačování žen). Ve Francii žili v Montargis. Cchaj Che-sen a pod jeho vlivem i Siang Ťing-jü se přiklonili k marxismu,[1][4] krátce pracovala v továrně, naučila se francouzsky a s mužem se podíleli na organizaci čínské komunistické společnosti ve Francii (ze které se roku 1922 stala pobočka KS Číny). Za komunistickou politickou činnost byli roku 1921 ze země vyhoštěni a vrátili se do Číny.[3]

Roku 1922 Siang Ťing-jü vstoupila do Komunistické strany Číny a stala se jednou z prvních členek strany. Na II. sjezdu KS Číny v červenci 1922 byla zvolena kandidátkou ústředního výkonného výboru[4] a pověřena vedením stranické práce v ženské problematice, je uváděna jako vedoucí ženského oddělení ústředního výkonného výboru,[1][3] nicméně o činnosti oddělení roku 1922 prakticky neexistují doklady,[4] zřejmě vzniklo až roku 1923 se Siang Ťing-jü v čele.[2] S manželem měla roku 1922 dceru a roku 1924 syna, které předala tchyni v Chu-nanu a věnovala se stranické práci v Šanghaji.[4] Snažila se navázat kontakty s dělnicemi, zejména v hedvábnickém a tabákovém průmyslu; napsala řadu článků, v nichž zpracovávala problémy čínských žen. V těchto článcích vyzývala čínské ženy ke sjednocení a boji za osvobození své i celého národa.[1] Kladla velký důraz na vzdělávání žen.[4] Po vytvoření Jednotné fronty s Kuomintangem v roce 1923 se stala redaktorkou Ženského týdeníku, přílohy kuomintangských novin Republikánský deník a spoluzakládala ženské hnutí,[1] Čínskou ženskou alianci, která v roce 1927 měla už 300 tisíc členek.[2]

Byla energická a rozhodná, výřečná, neochvějně hájící své názory, oddaná revoluční činnosti tak, že přitom nedbala o svůj vzhled a oděv.[4] V roce 1924 vedla stávku, do níž se zapojilo asi deset tisíc dělnic z šanghajských továren na hedvábí, organizovala i stávky v továrnách tabákového průmyslu.[3] Sehrála aktivní roli ve stávkách a protestech hnutí třicátého května 1925.

V květnu 1925 byla přibrána do ústředního výkonného výboru a je uváděna i jako členka jeho ústředního byra.[5] Zatímco manžel služebně pobýval v Pekingu, ona zatím v Šanghaji začala žít s jiným členem vedení KS Číny, Pcheng Šu-č’em. Když jejich vztah vyšel najevo, stal se předmětem ostré kritiky, jako případ nedostatku patřičné morální úrovně. Vůdce komunistů Čchen Tu-siou ubránil svého blízkého spolupracovníka Pcheng Šu-č’a před odvoláním z funkcí (požadovaným rozzuřeným Cchaj Che-senem), Siang Ťing-jü však musela opustit úřad vedoucí ženského oddělení ústředního výkonného výboru.[4] Záležitost přispěla k vyostření politických sporů mezi Čchen Tu-siouem a Pcheng Šu-č’em na straně jedné a Cchaj Che-senem s Čchü Čchiou-pajem na straně druhé.[4]

V říjnu 1925 byl Cchaj Che-sen vyslán do Moskvy jako představitel KS Číny v Kominterně a Siang Ťing-jü odjela s ním na další studia na Univerzitě pracujících Východu.[3] V Moskvě na Cchaj Che-senovy pokusy o omezení jejího písemného styku s Pcheng Šu-č’em reagovala definitivním odchodem ze společné domácnosti a navázala vztah s mongolským soudruhem (k úžasu svých čínských kolegů).[2]

V březnu 1927 se vrátila zpět do Číny, navštívila děti a byla přidělena do Wu-chanu jako vedoucí oddělení propagandy tamních odborů.[4] Ve Wu-chanu zůstala i po přechodu komunistů do ilegality v červenci, intenzivně se věnovala práci pro stranu, takřka nespala a jedla jen málo, takže se jí zhoršilo zdraví. Dne 20. března 1928 ji zatkla policie ve francouzské koncesi ve Wu-chanu, francouzští úředníci ji v dubnu předali kuomintangským úřadům. Prvního května téhož roku byla popravena zastřelením.[4]

V Čínské lidové republice je vyzdvihována jako mučedník revoluce a příkladná komunistka.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cai Hesen na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i GILMARTIN, Christina. Xiang Jingyu. In: SMITH, Bonnie G. The Oxford Encyclopedia of Women in World History. Oxford: Oxford University Press, 2008. ISBN 9780195148909. S. 449. (anglicky)
  2. a b c d e f g h i j MCELDERRY, Andrea. Woman Revolutionary: Xiang Jingyu. The China Quarterly. Mar. 1986, čís. 105, s. 95–122. (anglicky) 
  3. a b c d e f Biographical Dictionary of Republican China. Vol. 2: Dalai-Ma. Příprava vydání Howard L. Boorman, Richard C. Howard. New York, NY: Columbia University Press, 1968. S. 86–87. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h i j k l m MCELDERRY, Andrea. Xiang Jingyu. In: LEE, Lily Xiao Hong; STEFANOWSKA, A.D. Biographical Dictionary of Chinese Women: The Twentieth Century 1912-2000. Hong Kong: : Hong Kong University Press, 2003. ISBN 9780765607980. S. 577–580. (anglicky)
  5. 人民网-中国共产党新闻网. 第四届中央委员会(1925年1月—1927年5月) [online]. 人民网-中国共产党新闻网 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. (čínsky) 

Externí odkazy