Jste-li ochotni uvolnit své obrázky památek pod svobodnou licencí, neváhejte je nahrát do úložiště Wikimedia Commons (kliknutím na ikonku fotoaparátu v příslušném řádku tabulky). Obrázky uložené ve Wikimedia Commons můžete pomocí odkazu přidat do tohoto seznamu nebo do článku o příslušné památce, obci atd.
Pokud byly některé části dotčeného území vyčleněny do samostatných seznamů, měly by být odkazy na tyto dílčí seznamy uvedeny v úvodu tohoto seznamu nebo v úvodu příslušné sekce seznamu.
Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého v mírně podživotní velikosti v tradičním pojetí, na podstavci je nápis a chronogram. Umístění je několikáté. Původně stála u někdejší Vodní brány u dřevěného mostu přes řeku Ohři. V době zápisu do rejstříku stávala na Lidickém nábřeží proti čp. 10, vedle silnice na náspu u řeky, na pp. 8/1, na dnešní místo u mostu v ulici Josefa Kajetána Tyla umístěna roku 1996.
Památkově chráněno od 13. prosince 1972.
Socha svatého Jana Nepomuckého s anděly (Q38134921)
ano
Kategorie „Statue of John of Nepomuk at Růžové náměstí in Sokolov “ na Wikimedia Commons
Hledat fotografie a kategorie ve Wikimedia Commons podle rejstříkového čísla památky
Nahrát snímek k tomuto tématu do úložiště Wikimedia Commons
Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti je provedena v tradičním pojetí a stojí na kamenném tříbokém podstavci. Pochází z roku 1746. Na každém nároží podstavce je umístěn andělíček. Socha byla mnohokrát opravována.
Farní (děkanský) kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní, obdélnou stavbou s hranolovitou, od 2. patra oktogonální západní věží a presbytářem. Kostel je doložen již ve 13. století. V letech 1632–1637 byl přestavěn, a v období let 1671–1681 barokně upraven. Věž je vystavěná v duchu saské renesance.
Schramova (Jubilejní) kašna, vybudovaná v roce 1898 ku příležitosti padesátiletého jubilea panování císaře Františka I., za velké finanční podpory rodiny Schramů. Dílo složené ze základny, vodní nádrže, podstavce a soklu pisciny, pisciny, podstavce sousoší a vrcholového sousoší trojice puttů. Základna celé kašny je dvoustupňová a má tvar pravidelného osmiúhelníka. Nároží soklu pisciny jsou zvýrazněna pomocí pohledově výrazných pilastrů. V jejich středních částech se nachází kovové, patrně bronzové, chrliče ve tvaru ryb (snad delfínů). Na soklu ze čtyř stran reliéfy. Kašna vrcholí sousoším trojice puttů, které symbolizuje panství vod. Trojice puttů je obklopena rozeklaným útvarem organického tvaru, který patrně symbolizuje rozbouřené moře. Ve spodní části popisovaného výjevu je pololežící postava amoreta. Po straně se nachází sedící postava dalšího z puttů. Vše pak vrcholí třetí, tentokráte stojící, postavou amoreta. Tento je oproti dvěma výše zmíněným opatřen drobnými křídly. Tato postava zároveň třímá ve vztyčené pravé ruce menší rybu. Popsané sousoší zároveň funguje jako další z chrličů.
Sloup se sousoším Panny Marie Immaculaty. Pozdně barokní sloup se sochou Immaculaty stojí na mohutném podstavci se sochami apoštola Jakuba Většího, sv. A. Paduánského, sv. J. Nepomuckého a sv. Floriána. Dílo z let 1699–1701 od Wilhelma Felssnera z Chebu ve spolupráci se synem Petrem Antonínem. 17. ledna 1955 se při vichřici sloup zřitil a která při pádu srazil sochu apoštola Jakuba Většího. Roku 1956 byl sloup obnoven, Immaculata zjevně také, ale nebyla již osazena. Osazena byla pouze imitace zeměkoule, vyrobená z kusů cihel a betonu, zjevně menších rozměrů. 11. července 1996 byl sloup restaurován a na vrchol byla osazena nová plastika Immaculaty zhotovená dle dostupných fotodokumentací. Rozbitý originál sochy je v zavážce dolu Bohemie.
Kašna s plastikou sokolníka. Kašna umístěná na dvou stupních o osmibokém půdorysu, se sochou sokolníka na sloupu uprostřed. Instalována zde byla roku 1717. Socha nese dataci 1674. Sokolník se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatelem města. Kašna připomíná chmelařskou tradici na Sokolovsku – kolem dříku sloupu se pnou chmelové ratolesti.
Jednopatrová raně renesanční radnice na obdélném půdorysu na nároží v řadové zástavbě náměstí, vystavěná kolem roku 1540, současná podoba však pochází z 30. let 17. století. V průčelí je zachován goticko - renesanční vstupní portál, na kterém jsou v rohových cviklech umístěny medailóny. V nadpraží je dochován chybný městský znak (sokol sedí místo na trojvrší na větvi pařezu). Okna nad portálem jsou trojitě sdružena, zatímco ostatní okna v přízemí i prvním patře jsou sdružena dvojitě. Na hřebenu střechy stávala malá věžička, kterou roku 1794 zasáhl blesk. Jen díky jejímu odsekání se zabránilo šíření požáru na město. Boční štít s renesanční slepou arkádou. Na pozemcích historicky příslušejících objektu jsou dnes novější přístavby. Svému účelu sloužila radnice až do poloviny 20. století, později se stala sídlem generálního ředitelství Sokolovské uhelné a. s., která ji v roce 1995 zrekonstruovala.
Poznámka: Původně zapsaná jako čp. 32, čo. 129. Památkově chráněno od 20. prosince 1963.
Dvoupatrový měšťanský dům stojící v řadové zástavbě náměstí. Šestiosé průčelí je zdobeno klasicistními šambránami, nadokenními římsami, kordonovou a korunní římsou, která je zdobená zubořezem. Od 1. nadzemního podlaží se zdvihají bosované pilastry ve vysokém řádu.
Nárožní barokní dům obdélné dispozice z 18. století. Ve frontě obrácené do Pobřežní ulice byla střecha rozdělena uprostřed velkou mansardou s třemi okny a s trojúhelným štítem a obloukovým okénkem. Pod ní v přízemí byl portálek s tympanonem, neseným konzolkami, krakorci, pod nimiž byl světlík vyplněný ozdobnou mřížkou s kovanou lyrou a iniciálami F E. Barokní valené klenby pouze v přízemí, v patře oblouky a původní barokní krov.
Poznámka: Dnes Lidické nábřeží. Zhruba v místech dnešního dvojdomu čp. 191 a 198. Památkově chráněno od 13. prosince 1972. Památková ochrana zrušena 12. února 1980.
Jednolodní barokní kaple na obdélném půdorysu, se čtvercovou lodí sklenutou křížově a čtvercovým presbyteriem, sklenutým rovněž křížově. Za presbyteriem sakristie. Fasáda průčelí je zdobena toskánskými pilastry nesoucími trojúhelný tympanon, nároží jsou zaoblená. Nad vchodem je zvonička. Střecha je sedlová. V závěru zazděn renesanční figurální náhrobek z roku 1609. Původně hřbitovní kaple Korunování Panny Marie u starého městského hřbitova, který býval na místě dnešního parkoviště mezi kaplí a Ohří. Pochází z roku 1719, v letech 1772–1774 přestavěná do pozdně barokní podoby. Po opravě roku 1874 vyhořela při požáru města, naposledy byla rekonstruována v polovině 90. let 20. století. Dnes ji užívá pravoslavná církev jako chrám Nejsvětější Trojice.[1]
Raně barokní areál kapucínského kláštera z let 1663–1667 představuje neorientovaný kostel, k němuž přiléhá klášter s jednoduchým průčelím bez architektonického členění. Před kostelem stojí tři pozdně barokní plastiky světců. Celý areál je obehnán ohradní zdí. Klášter byl v provozu až do roku 1950. V 50. letech zde byla umístěna československá armáda a klášter byl značně zdevastován. Klášter ohrozila i postupující těžba dobu Antonín, která zničila část zahrady a kapli sv. Anny z roku 1782. V objektu kláštera působil od roku 1961 Městský podnik bytového hospodářství, nyní Sokolovská bytová s.r.o. Z tohoto důvodů je klášter i kostel dobře stavebně zabezpečen. Kostel sloužil v minulosti jako skladový prostor, v současné době je obnoven a slouží jako koncertní a výstavní síň.
Kostel sv. Antonína Paduánského je jednolodní neorientovaná stavba založená na půdoryse latinského kříže, s vysokým raně barokním trojúhelníkovým štítem.
Na jihu přiléhá ke kostelu klášter. Konvent má čtyřkřídlou, uzavřenou dispozici s kruhovou kašnou (studnou) uprostřed rajského dvora. Vedle něho je druhá kašna.
Před kostelem pozdně barokní plastiky tří řádových kapucínských světců, podané v životní velikosti.
Celý areál je ohrazen vysokou kamennou zdí.
V areálu jsou další novodobé objekty, garáže, které nejsou součástí kulturní památky, taktéž novodobé objekty stojící v ohradní zdi.
V roce 1999 byla provedena celková rekonstrukce silně zdevastované Nosticovské hrobky pod klášterním kostelem.
Areál tvoří soubor objektů bývalého obydlí zámeckého zahradníka, později obydlí vychovatelů synů hraběte Františka Antonína Nostice (z nich nejznámější byli Josef Dobrovský a František Martin Pelcl, ze 2. poloviny 18. století, dále objekt bývalé obranné věže přiléhající na bývalou zámeckou myslivnu čp. 160 a ohradní zeď domu čp. 161. Objekty stojí směrem na severozápad od zámeckého areálu. Dům zahradníka a bývalá bašta pocházejí ze 16. století. V průběhu 18. století byly barokně upraveny. Areál spoluutváří ohradní zeď při domu zahradníka.
Vzhledem k mnoha požárům a přestavbám města se z opevnění nezachovalo prakticky nic, pouze hradební zeď a část hranolové věže z 16. století z lomového zdiva, příslušející k domu čp. 161, za objektem zámecké myslivny čp. 160. Zbytky opevnění nejsou zvenčí viditelné, jsou zakryty novodobými fasádami. Hradby bývaly ještě nedávno asi tři metry vysoké, z lomového kamene. Kratší část hradeb je spojena s barokní budovou čp. 161 a bývalou obrannou věží, vysoká je cca 180 cm. Další zbytky hradeb jsou pravděpodobně zachovány v objektech staršího data, stojící v linii jejich původního průběhu.
Pozdně renesanční zámek čtvercového půdorysu s čtyřmi nárožními věžicemi, vybudovaný v 17. století na základech středověkého hradu. Opevněné sídlo v místech dnešního sokolovského zámku vzniklo při důležité křižovatce zemských cest. Podle nejstarší zmínky o Sokolově, z roku 1279, zde patrně jako panské sídlo stála vodní tvrz tvořená kruhovou hradební obvodovou zdí (o průměru kruhu 42 metrů), která obklopovala obytný palác obdélníkového půdorysu. Šlikové kolem roku 1480 přestavěli tvrz na hrad téměř čtvercového půdorysu se čtyřmi nárožními věžemi. Za Wolfa Šlika a jeho synovce Albína došlo k přestavbě hradu na renesanční opevněný zámek, který dal základ dnešní zámecké stavbě. Roku 1621 byl hrad s celým panstvím zabaven Šlikům a roku 1622 prodán Nosticům. Po celou dobu třicetileté války plnil hrad významnou funkci při obraně města, v Sokolově se během ní vystřídali jak stavovští, tak císařští, saské vojsko, bavorská armáda a naposledy Švédové, kteří město a poškozený hrad v roce 1648 vypálili. Zničený hrad Jan Hartvik Nostic v letech 1659–1663 přestavěl na pohodlný zámek v pozdně renesančních formách. Kolem roku 1730 bylo upraveno okolí zámku ve stylu francouzské zahrady s bohatou sochařskou výzdobou. Roku 1742 za válek o rakouské dědictví obsadili zámek Francouzi, za sedmileté války roku 1762 město a zámek vyplenili Prusové, v letech 1800–1805 nechal osvícený hrabě Bedřich Nostic-Rieneck zámek důkladně opravit a upravit v klasicistním stylu. Drobné stavební úpravy byly prováděny dále v roce 1870 a kolem roku 1880 byly staré střechy zámeckých věží nahrazeny stanovými, které se zachovaly dodnes. V 70. letech 20. století byly prováděny nekvalitní a necitlivé opravy fasád a interiéru a přízemí zámku bylo adaptováno na obřadní síň a reprezentační prostory města. V letech 1993–1994 došlo k nové generální opravě zámku, která respektuje klasicistní architektonický výraz z počátku 19. století.
Součástí areálu zámku je rovněž
kašna na nádvoří,
park, nemající již původní velikost ani výraz (dnes Husovy sady). Pozůstatek bývalé zámecké zahrady a obory se zajímavými menšími vodními plochami. Je přitažlivý úpravou vodního toku a rybničních ploch na Lobezském potoce s pěknými pobřežními partiemi. Část parku s vodními plochami není předmětem památkové ochrany. Z významnějších dřevin stojí za zmínku vzrostlý exemplář javoru stříbrného, který je největší na Sokolovsku s obvodem kmene téměř 4 m. Ozdobou jsou pak především mohutné domácí dřeviny (porosty olše lepkavé a duby), které připomínají původní listnaté porosty Sokolovské pánve.
zbytek ohradní zdi
vstupní brána navazující na ohradní zeď
smírčí kříž, v Památkovém katalogu blíže nespecifikován ani nepopsán.
Ochrana pozemku pp. 172/2, na kterém se nachází chodník u kruhového objezdu, byla zrušena k 23. 9. 2009, zrušení ochrany parku tehdy ministerstvo zamítlo. Historicky k zámeckému areálu dále patřily objekty z 19. století, které po účelových přestavbách nemají velkou uměleckou hodnotu:
Městská tržnice – hospodářská budova severně od budovy zámku, která byla využívána jako konírny.
Přilehlá jednopatrová čtyřkřídlá budova, která je poznamenaná vícečetnými přestavbami a je dnes sídlem mnoha obchodů a organizací, představuje bývalé sídlo správy nosticovského panství.
Naproti tržnici stojící budova myslivny, propojená s objektem tržnice branou s kovanou mříží, která navazuje na ohradní zeď dnešního dvora, za objektem myslivny se nachází poslední zbytek městského opevnění Sokolova, zapsaný v rejstříku samostatně, a mansardový domek, obydlí zahradníka, zapsaný rovněž samostatně.
Poznámka: Původně uvedeno též čo. 1. Památkově chráněno od 20. prosince 1963.
Poměrně robustní pomník ztvárňující vojáka 1. samostatného československého praporu z bitvy u Sokolova od Vendelína Zdrůbeckého z roku 1951.
Poznámka: Původně zapsáno jako Pomník Rudoarmějce. Základ pomníku tvoří nízký podstavec z žulových kvádrů. Na něm jsou nepravidelně seskupeny hrubě tesané hranolové kvádry. Na čelní straně bývala deska s nápisem „Se Sovětským svazem na stráži míru“. Dnes je osazena deska s nápisem: „NA PAMĚŤ / ČESKOSLOVENSKÝCH / BOJOVNÍKŮ BITVY U SOKOLOVA". Na nízké ploché desce je nadživotní plastika bojovníka v kontrapostu levé nohy v postoji výpadu. Levou ruku má napřaženou vpřed a v pravé drží automat PPŠ-41 Špagin. Památkově chráněno od 20. prosince 1963. Památková ochrana zrušena 5. června 1995.
Volně stojící patrová budova s valbovou střechou a v ose s klenutým vjezdem. Vznik 1831–1832, demolice 1968.
Poznámka: Podle Památkového katalogu bylo prohlášení památkou zrušeno o tři roky dříve, než byla památka do státního rejstříku zapsána. Dnes na místě stojí novostavby městského úřadu a nákupního centra. Památkově chráněno od 20. prosince 1963. Památková ochrana zrušena 26. září 1960.
Společenský dům - Hornický dům. Monumentální avantgardní stavba Krajského hornického domu z let 1923–1924 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Volně stojící budova na zhruba obdélném půdorysu s bočními risality. Hlavní průčelí do náměstí dvoupatrové, zvýšené přízemí, střední část v šíři 7 okenních os mírně ustupuje. Před ni představen balkon, nesený 6 pilíři, pod ním jsou 3 pravoúhlé vstupy. Mezi 1. a 2. p. průběžný figurální vlys s tematikou z hornické práce a cechovními symboly. Před balkonem představeno monumentální nástupní schodiště. V průčelí budovy je zasazen monumentální reliéf pojmenovaný „Jeden den ze života horníka“ z roku 1923 od karlovarského sochaře Wilhelma Srb-Schlossbauera (1890–1962). Reliéf je složen ze samostatných částí: Loučení, Cesta do práce, Fasování nástrojů a fárání, Práce v dole I, Práce v dole II, Vyfárání a vracení nástrojů, Cesta domů a Znovu doma.
Pomník sovětských válečných zajatců byl zbudován asi roku 1946 na místě pohřebiště sovětských zajatců pracujících v blízké chemické továrně. Současná podoba památníku pochází ze 70. let 20. století. Na volném prostranství na východ od hřbitova stojí vysoký monumentální pylon, tvořený dvěma samostatně stojícími a mírně zahnutými vysokými betonovými deskami. V horní a dolní části jsou spojeny dvěma kovovými páskami s letopočty 1945 nahoře a 1941 dole, mezi čísly dozdobené funerálními větvičkami. Kolem pylonu je kamenné dláždění ze žulových kostek tak, že do vzdálenosti přibližně dvou metrů od pylonu je řídce porůznu vždy jedna či dvě kostky v jiné výškové úrovni, než je úroveň základní. Před pylonem je v zemi osazena mírně sešikmená deska s nápisem, následuje vegetabilní motiv s pěticípou hvězdou oddělující text „OBČANÉ SOKOLOVSKA“. K ploše s památníkem vede sedm nízkých schodišťových stupňů, celý památník je v rovině, na terase je vyvýšen od cest, okolní prostranství je parkově upraveno a mírně se svažuje.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
