Jste-li ochotni uvolnit své obrázky památek pod svobodnou licencí, neváhejte je nahrát do úložiště Wikimedia Commons (kliknutím na ikonku fotoaparátu v příslušném řádku tabulky). Obrázky uložené ve Wikimedia Commons můžete pomocí odkazu přidat do tohoto seznamu nebo do článku o příslušné památce, obci atd.
Pokud byly některé části dotčeného území vyčleněny do samostatných seznamů, měly by být odkazy na tyto dílčí seznamy uvedeny v úvodu tohoto seznamu nebo v úvodu příslušné sekce seznamu.
Vila Tereza: Patrová neorenesanční vila s nárožní věží situovaná v zahradě. Byla postavena ve 40. letech 19. století, současná podoba pochází z přestavby roku 1885, kdy ji přestavěl průmyslník David Märky, první švýcarský konzul v Praze, který ji pojmenoval po své druhé manželce. V období 1. republiky sídlo sovětského zastupitelství. V jeho čele byl V. A. Antonov-Ovsejenko, kolem kterého se soustřeďovali například Zdeněk Nejedlý, S. K. Neumann, Vítězslav Nezval, Laco Novomeský (báseň Vila Tereza) a další.
vila čp. 438, parc. 21
vrátnice, parc. 22
zahrada, ohradní zeď, parc. 23, 24
plastika, parc. 24
Poznámka: Od 1. června 1989 do 29. března 1991 byla národní kulturní památkou. Památkově chráněno od roku 1975.
náměstí Winstona Churchilla 1840/1, 1800/2, 1839/3, Siwiecova 1839/1, U Rajské zahrady 1839/24 a 26, Seifertova 1840/2, 4, 6, 8 50°5′4,55″ s. š., 14°26′31,12″ v. d.
Kancelářský dům Všeobecného penzijního ústavu, později sídlo Ústřední rady odborů, dnes Dům odborových svazů byl postavený ve funkcionalistickém stylu na místě někdejší plynárny v letech 1932–1934 podle návrhu J. Havlíčka a K. Honzíka z let 1929–1931. Monumentální funkcionalistická budova postavená na otevřeném lecorbusierovském půdorysu rovnoramenného kříže, který umožňuje přímé větrání všech kanceláří. Na střední jedenáctipatrovou budovu navazují sedmipatrová ramena. Celá budova je vložena mezi dvě nižší paralelní ramena. Palác byl vybaven americkou klimatizací. Konstrukce budovy železobetonová, keramický plášť ze světlebéžových tvárnic Rako. Jedním z mnoha progresivních prvků byla i kovová konstrukce oken.
Čtyřpatrový neorenesanční činžovní dům s podkrovím a zvýšeným přízemím, původně z roku 1887, postavený podle návrhu J. A. Šimáčka, prošel v roce 1927 puristickou úpravou v rámci přestavby pro Federaci strojvůdců, kdy bylo přistavěno 4. patro a podkroví. S navazující terasovitou zahradou za domem na parc. 352.
Koněvova 355/196, Příběnická 2865/3, Husitská 42/22, Prvního pluku 81/2a, Trocnovská 81/2a, Pernerova 36/2 a tři tratě 50°5′13,04″ s. š., 14°26′28,02″ v. d.
Jiná dopravní stavba - kolejiště, pozemky a doprovodné železniční stavby. Pražská spojovací dráha, Státní dráha, Turnovsko-kralupsko-pražská dráha:
Hrabovská spojka (Pražská spojovací dráha):
násep s klenutým podchodem (zazděný vstup do suterénních prostor západně od usedlosti Krenovka, klenutý podchod severně od měnírny, v MIS je vyznačena v MonumNetu nezmíněná dílna na parc. 4421/5 severně od východního konce měnírny), parc. 4421 (parcela tohoto čísla neexistuje, 5 dílů parcel má odvozená čísla: jde víceméně o pozemky Hrabovské spojky mezi Seifertovou a Koněvovou ulicí) (v Památkovém katalogu jako část č. 5)
parc. 4423, pozemek na jižní straně Hrabovské spojky pod Příběnickou ulicí, hradlové stavědlo zaniklé po roce 2003 (v Památkovém katalogu jako část č. 1) 50°5′12,42″ s. š., 14°26′23,98″ v. d.
budova, parc. 4424, na jižní straně Hrabovské spojky pod Příběnickou ulicí, u dokumentu v MIS zmiňována jako „budova při opěrné zdi trati“, účel budovy není pojmenován (v Památkovém katalogu jako část č. 2) 50°5′12,79″ s. š., 14°26′26,05″ v. d.
usedlost Krenovka (Husitská 42/22), parc. 4425/1, budova na severní straně Hrabovské spojky u Husitské ulice 50°5′13,83″ s. š., 14°26′28,16″ v. d.. Staroměstský měšťan Kren zde založil v roce 1820 na popravišti u kaple sv. Dismase sad s hostincem. Kaple byla zbořena roku 1845. Usedlost počátkem 20. století splynula s areálem nádraží. (v Památkovém katalogu jako část č. 4)
budova s měnírnou Křenovka (Koněvova 355/196, Husitská, přečíslováno na Příběnická 2865/3 – v klínu souběhu Vítkovské trati a Hrabovské spojky), parc. 4426 (parcela tohoto čísla neexistuje, 3 díly parcel pod uvedenou budovou mají odvozená čísla 4426/1, 4426/2, 4426/3) (v Památkovém katalogu jako část č. 3) 50°5′12,68″ s. š., 14°26′29,7″ v. d.
Vítkovská trať (Turnovsko-kralupsko-pražská dráha):
most Vysoká Hrabovka, parc. 4/1 (neidentifikováno, parcela tohoto čísla neexistuje). V mapě MIS je vyznačen most Vysoká Hrabovka přes Husitskou ulici, na parcele 4350. (v Památkovém katalogu jako část č. 9) 50°5′13,06″ s. š., 14°26′41,26″ v. d.
tunel pod Vítkovem, MonumNet uvádí parc. 4422/2, což je jižní strana Husitské ulice u mostu Vysoká Hrabovka, na mapě MIS ale není v těchto místech žádný objekt vyznačen. V MIS je uveden tunel pod Vítkovem na Turnovsko-kralupské dráze. (v Památkovém katalogu jako část č. 10) 50°5′22,59″ s. š., 14°27′39,08″ v. d.
Státní dráha
opěrná zeď náspu, parc. 4428/1, pozemek státní dráhy (011) od ulice Trocnovská/Prvního pluku po severním úpatí Vítkova až k podchodu u Sluncové, parc. 4428/4 pod budovou Pernerova 2819/2a, která v MonumNetu není zmíněna. (v Památkovém katalogu jako část č. 7)
objekt (Prvního pluku 81/2a, Trocnovská 81/2a), parc. 4431, severně od Státní dráhy (011). Podle komentáře u fotografie v MIS prošel dům po roce 2006 přestavbou. (v Památkovém katalogu jako část č. 6) 50°5′19,29″ s. š., 14°26′36,45″ v. d.
drážní domek (Pernerova 36/2), parc. 4433/1, 4433/2, na severní straně spojovacího oblouku ze Státní dráhy (011) na Negrelliho viadukt (v Památkovém katalogu jako část č. 8) 50°5′21,49″ s. š., 14°26′44,34″ v. d.
Venkovská usedlost Miranka: usedlost Miranka (Halovka) byla postavena roku 1830 v západní části zahrady dnes nedochované starší budovy usedlosti. V letech 1833–1836 byla při objektu zřízena továrna a současně upravena hlavní budova. V roce 1886 byly výrobní budovy přestavěny na továrnu na měděné zboží fy Stabenow, současně byla na levé straně upravena a zkrácena obytná budova. Výroba zanikla v roce 1905, objekt v majetku Pražské spojovací dráhy byl pak užíván jako sklad. Areál je dnes tvořen objektem usedlosti čp. 70, objektem výrobní haly s loggií kina Ponec čp. 899 a komínem z režného zdiva.
budova čp. 70, komín, parc. 395/1. Komín o výšce 25 metrů z roku 1888 má kruhový dřík realizovaný z obloukových plných cihel. Těchto kruhových profilů je z období 19. století zachováno velmi málo.
pův. výrobní hala čp. 899, parc. 395/2, později přestavěná na kino, nyní Divadlo Ponec
Usedlost Miranka čp. 3 a 4 patřila k vinici mezi dnešní Trocnovskou ulicí a Kostnickým náměstím, v místech Kostnického náměstí byla velká zahrada s glorietem. V 19. století v místě usedlosti zřídil Josef Halla továrnu na výrobu náhražky kávy a řepkového oleje, kterou posléze převzala firma Stabenow, vyrábějící zařízení pro cukrovary a pivovary. Koncem 19. století byla na místě usedlosti postavena slévárna a kovovýroba Rudolf Stabenow – Metallwaren. Firma začínala v roce 1860 jako mědikovectví, od roku 1887 vznikal areál továrních budov, který obstoupil klasicistní viniční usedlost Miranku, upravenou pro potřeby administrativy. V roce 1906 se výroba přesunula do Čelákovic, továrna byla zrušena (na části parcely byly postaveny čtyři kubistické domy (čp. 753, které původně patřilo továrně, a čp. 1249, 1251 a 1253) a roku 1910 začal František Ponec ve Stabenovce v jedné ze zachovaných hal provozovat biograf s názvem Royal Bioskop. Zřejmě architekt Karel Mašek před halu představil trojdílné průčelí. V letech 1929–1946 jej provozovala žižkovská obec pod názvem Městské bio Žižkov, v letech 1946–1968 byl provozován pod názvem Bio Ponec, poté zde až do roku 1997 byl sklad Filmového podniku hl. m. Prahy. V letech 1997–2001 jej Michael Klang a občanské sdružení Tanec Praha rekonstruovali na taneční divadlo Ponec.[1] Památkově chráněno od 11. října 2005.
Nárožní pětipatrový činžovní dům byl postavený těsně před první světovou válkou. Charakteristický příklad stylového propojení secese, moderny a kubismu.
Nárožní pětipodlažní dům postavený těsně před první světovou válkou ve stylu moderny s doznívajícími secesními a kubizujícími prvky. V nároží arkýř s balkónovou loggií.
Předměstská venkovská usedlost Hrabovka. Vinice Červený lis se rozkládala kolem dnešní Trocnovské ulice od paty Vítkova po Wilsonovu třídu. Usedlost z pozůstalosti koupil staroměstský knihkupec Martin Neureutter a ten ji časem prodal Josefu Hrabovi, bývalému hoteliérovi v Saském dvoře v Praze, který zde od roku 1850 provozoval restauraci pod názvem Hrabova zahrada, který zlidověl pod názvem Hrabovka. Ve 40. letech 19. století se zde pořádaly i bály a taneční zábavy. Restaurace byla zbořena při stavbě kolejiště Masarykova nádraží. Zachován zůstal malý domek, kde byla škola strojvedoucích a později tiskárna jízdenek.[2] Do 40. let 20. století zde byla také železniční zastávka Hrabovka, ke které vedly schody před tehdejším železničním mostem Malá Hrabovka v Trocnovské ulici.
Muzeum odboje a armády ČR. Komplex funkcionalistických staveb postaven v letech 1926–1930 v klasicizujícím moderním stylu podle projektu Jana Zázvorky a Jana Gillara. Tvořen dvěma budovami – muzejní ve tvaru písmene U a na ni kolmou budovou administrativní na půdorysu obdélníka. Hlavní vstup do prostoru tvoří monumentální schodiště s dvouřadovým pilířovým portikem, na nějž navazují lizény muzejního křídla. Vlastní vstup do muzea ve střední jednopatrové budově je zvýrazněn předstupujícím rizalitem v úrovni přízemí. Střední část je jednopatrová, křídla mají ustupující druhé patro. Administrativní budova je pětipodlažní.
Památník Národní památník: monumentální komplex sestávající z hlavního objektu, dvou výškových úrovní teras, tribuny (estrady) před soklem k pomníku J. Žižky a soustavy nástupních schodišť byl jako Památník Národního osvobození vystavěn v letech 1928–1933 (do roku 1938 pokračovaly práce v interiéru) k poctě československých legionářů. Modernistickou klasicizující budovu navrhl v letech 1926–1927 Jan Zázvorka, jezdecká socha, osazená roku 1950, je dílem B. Kafky. Plánované slavnostní otevření památníku zmařily mnichovské události. V průběhu druhé světové války zde bylo skladiště wehrmachtu, znovu byl památník upravován a doplňován po jejím skončení (kvůli připomínce 2. protifašistického odboje). Byla přistavěna síň Rudé armády, zvenku osazeny další sochy, vstupní čelní a boční kovové dveře s reliéfy se socialicko-realistickými motivy (výjevy ze života venkovského a dělnického lidu), změnila se ideologická náplň instalace a výzdoby. Po roce 1948 sloužil k propagaci komunistického režimu, byli zde pohřbeni významní představitelé Komunistické strany Československa, v roce 1953 zde bylo zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda. Po roce 1989 byli všichni pohřbení odvezeni. V roce 2001 se dostal do správy Národního muzea, které jej po úpravách otevřelo roku 2009.
Národní památník čp. 1900, parc. 407
mozaika „Kde domov můj“ v předsálí
mozaiky v Síni padlých, Max Švabinský
mozaiky v Síni Sovětské armády
6 velkých kompozic v hale východního schodiště
8 postav krásnoarmějců
bronzová jezdecká socha Jana Žižky, Bohumil Kafka, model z roku 1932, umístění 1950, parc. 407
sousoší „Vítězství revoluce“ („Vítězství socialismu“) z roku 1962 od Karla Pokorného, na pylonu (přemístěno do depozitáře NM)
kašna (fontána), parc. 409, východně u památníku
slavnostní prostranství včetně přístupového schodiště, parc. 405 (část)
vyhlídkový altán, parc. 406 (památkou též samostatně pod číslem 40236/1-1322 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD))
Prostředí kulturní památky tvoří malý Žižkův pomník (západně u prostranství), stožár (jihozápadně při prostranství), pamětní kámen bitvy na Vítkově (jihovýchodně u altánu)
Poznámka: národní kulturní památka Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Klášter karmelitánů s kostelem sv. Anny: Kostel ve stylu pozdní secese s řadou již nových geometrizujících znaků, postavený v letech 1911–1913 podle návrhu Eduarda Sochora, tvořil původně jeden komplex se sousedící budovou kláštera karmelitánů, postavenou roku 1916 stavitelem Antonínem Procházkou, dnes přestavěnou na činžovní dům čp. 1268. Mezi budovou kláštera a kostelem v úrovni přízemí a empory kostela křídlo se spojovací chodbou.
Sokolovna sestává ze dvou částí, pravé neorenesanční z roku 1898 a levé nárožní funkcionalistické z roku 1933. Rozlehlá řadová budova, vytvářející úzkou boční fasádu při proluce na levé straně.
Lidový dům Žižkov. Původně přízemní neorenesanční dům z roku 1869 byl na konci 19. století zvýšen o dvě patra. Čtyřkřídlá budova s uzavřeným dvorem: roku 1898 přistaveno kolmé křídlo se sálem, roku 1925 křídlo s učebnou. Nejprve zde býval hostinec U Bílého beránka, od roku 1924 Lidový dům (dělnické hnutí).
V roce 1937 byl funkcionalisticky přestavěn starší dům pro Pražskou městskou spořitelnu podle návrhu Leo Lauermanna. Parter byl ponechán v podobě původního historizujícího domu. Nárožní čtyřpatrový dům s ustupujícím 5. patrem. V klenácích výkladcových oken a vstupu plastické kamenné hlavy husitských postav, nad vstupem hlava Jana Žižky. Na nároží balkonu v 1. patře umístěna alegorická plastika (mužský akt).
Žižkovské divadlo T. G. M. Řadový třípatrový dům s divadelním sálem v dvorním křídle. Neorenesanční budova školy byla postavena v roce 1875. V přízemí byl zřízen hostinec s tanečním sálem, ze kterého v roce 1882 vznikla kaple a po roce 1919 upravil prostory Jindřich Motejl pro divadlo.
Orientovaný podélný neogotický trojlodní síňový kostel s příčnou lodí, západní věží v průčelí a trojboce uzavřeným presbytářem byl vystavěn v letech 1899–1903 podle návrhu Josefa Mockera a Františka Mikše. Vpravo připojena sakristie s předsíní, v patře oratoř přístupná točitým schodištěm v polygonální věžici. Pod věží vstupní předsíň, po stranách obdobné věžice točitého schodiště. K bočním lodím při předsíni připojeny výklenkové kaple. K pravé části transeptu po stranách připojeny kaple a předsíň. Kostel je zděný cihlový, neomítaný. Vstupní portál ustupující, tympanon od Josefa Pekárka.
Rozsáhlá nárožní třípatrová budova základní školy byla postavena v letech 1893–1894. Navštěvoval ji Jaroslav Seifert. Uvnitř kaple vysvěcená 14. října 1894.
Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého se dvěma sokly kamennými sokly po stranách ve zděné omítnuté nice v klasicistním stylu. Výklenková stavba byla zbudována v roce 1930 při výstavbě současného domu čp. 1841, kamenné soklíky spolu se sochou pocházejí z poloviny 19. století.
Švehlova kolej s kinem. Rozsáhlá čtyřpatrová nárožní budova se skoseným nárožím, ve stylu národního slohu, byla postavena v roce 1923 v rondokubistickém stylu podle návrhu Jana Chládka. V objektu bylo roku 1928 otevřeno kino Academia.
Městská telefonní ústředna. Monumentální art-decová stavba s nárožními věžemi o šesti patrech, které přecházejí v nepravidelný polygon, vznikla v letech 1921–1926 podle návrhu Bohumíra Kozáka. Stavba uzavřena dvorem vymezeným ohradní zdí zalomenou v pravém úhlu.
Střední škola. Pozdně secesní školní budova byla postavena roku 1911 podle návrhu Aloise Špalka. Čtyřkřídlá budova s hlavním třípatrovým křídlem, dvojpatrovým bočním křídlem, které spolu s budovou tělocvičny a přízemního křídla uzavírají zhruba čtvercový dvůr za hlavní budovou. Za přízemním křídlem ve dvoře terasová zahrada.
Starý židovský hřbitov: vznikl za moru roku 1680, kdy zde byl současně zřízen lazaret, dodnes dochován. Pravidelné pohřby se zde konaly do roku 1787, pohřbívat zde ale bylo možné až do zrušení hřbitova roku 1891. Koncem 50. let 20. století byl hřbitov z větší části změněn na park, náhrobky byly pokáceny a zavezeny zeminou. Při stavbě televizní věže byly kameny vyvezeny. Jako připomínka se zachovala jen menší část hřbitova s některými cennými náhrobky. Několik náhrobků ze zrušené části bylo umístěno na Novém židovském hřbitově vpravo od hlavního vchodu.
Kostel Povýšení sv. Kříže: orientovaný podélný kostel Povýšení sv. Kříže z let 1717–1719 stojí v prostoru bývalého morového hřbitova, který byl založen roku 1680. Kostel byl „odsvěcen“ roku 1873. V roce 1977 zahájena rekonstrukce na kulturní zařízení Atrium, chrámová loď byla přeměněna v koncertní sál, k baroknímu základu přibyla moderní přístavba, v jejímž východním křídle je výstavní síň.
kostel, parc. 1411
bývalý hřbitov, parc. 1412/4
severovýchodně přiléhala budova fary a sakristie, zbořeny roku 1962, historické konstrukce bývalé fary zčásti dochované v moderní přístavbě (jižní a východní obvodové zdivo).
Budova Národního domu z roku 1910. Řadový čtyřpatrový dům, vytvářející tupý úhel v půdorysném zálomu Bořivojovy ulice. Architektura domu ovlivněna geometrickou modernou a doznívající secesí. Dnes hotel Theatrino.
Neorenesanční třípatrový řadový činžovní dům byl pochází z první etapy výstavby Žižkova, ze 70. let 19. století. Byl inspirován florentskou architekturou.
Neorenesanční radnice byla postavena v letech 1888–1890 podle návrhu Jana A. Šimáčka. Skládá se ze dvou křídel, vstupní válcové části a třípatrového domu v ul. Lipanské, přistaveného k budově radnice roku 1911 J. Fričem. Objekt je dvoupatrový s trojramenným schodištěm směrem do dvora a obytnými místnostmi situovanými do ulice. Vstupní válcová část je zakončená kopulí se 3 hodinovými ciferníky a lucernou, nad půlkruhově zakončeným vstupem probíhá ochoz s balustrádou.
Pomník Karla Havlíčka Borovského. Dílo Josefa Strachovského z roku 1911. Vytvořeno ve třech exemplářích pro Prahu, Kutnou Horu a Chicago. Za okupace byl pomník zničen a roku 1946 znovu odlit.
Betlémská kaple byla postavena v letech 1912–1914 stavební firmou Matěje Blechy. Autorství je obvykle připisováno architektovi Emilu Králíčkovi. Stavba je unikátní užitím kubistického tvarosloví na církevním objektu. Pravoúhlá kubistická stavba s vydutým štítem a plochou střechou, k níž je od jihozápadu představen vysoký hranolový blok předsíně a na severovýchodě mělký presbytář, obestavěný pozdějšími přístavky. V nadpraží reliéf Božího beránka, po stranách ve výklencích busty Jana Husa a Petra Chelčického, mezi nimi uprostřed průčelí nápis ozdobným kubizujícím písmem „Betlémská kaple - k 500leté památce mučednické smrti Mistra Jana Husi“. Průčelí vrcholí plastikou knihy a kalicha. Roku 1938 přistavena sakristie a nad kaplí vztyčena prostá sanktusová vížka podle arch. B. Kozáka. Nedílnou součástí objektu je i zahrádka před kaplí.
Venkovská usedlost Bezovka, bez přístavby. Objekt z období přelomu 18. a 19. století, ve 3. čtvrtině 19. století dvůr s hostincem přestavěn s hlavní budovou na místě starší usedlosti podle vzoru vídeňských a berlínských zábavních podniků. Roku 1936 byla většina areálu dvora zbořena. Volně stojící, ve svahu situovaný dvoupodlažní objekt obdélného půdorysu je jedinou dochovanou částí.
Rodinný dům S. K. Neumanna. Jednopatrový dům se sedlovou střechou, volně stojící v zahradě, pochází z doby kolem roku 1882. V letech 1896–1904 byla sídlem S. K. Neumanna, setkávala se zde početná skupina básníků, výtvarných umělců a novinářů. Zahrada oplocena, od silnice oddělena vysokou zdí částečně krytou taškami.
Bývalá obecní měšťanská škola. Rozlehlá nárožní školní budova byla vystavěna v letech 1912–1913 ve stylu moderny. Zabírá dvěma nárožími blok mezi ulicemi Chelčického, Lupáčovou a Táboritskou. Budova nad zvýšeným přízemím třípatrová, dvoutraktová s připojeným schodištěm při dvoře.
Památkově chráněno od 23. ledna 2004.
Státní ústřední škola bytového průmyslu (Q55024009)
ano
Kategorie „Uměleckoprůmyslová škola Žižkov “ na Wikimedia Commons
Hledat fotografie a kategorie ve Wikimedia Commons podle rejstříkového čísla památky
Nahrát snímek k tomuto tématu do úložiště Wikimedia Commons
Státní ústřední škola bytového průmyslu. Komplex školních budov ve stylu novoklasicismu s prvky rondokubismu, z let 1924–1927 (1939) podle návrhu architekta Františka Vahaly. Školní budovy zahrnují hlavní křídlo, budovu dílen v západní části a mezi nimi severní spojovací křídlo. Nyní zde sídlí Vyšší odborná škola uměleckoprůmyslová a Střední uměleckoprůmyslová škola, Praha 3,
Funkcionalistický pětipatrový řadový nájemní dům s ustupujícím 6. patrem byl postaven roku 1937 dle projektu R. Welsa s Q. Laguse. Dožil zde Vítězslav Nezval.
Barokní kostel svatého Rocha spolu s plochou přilehlého hřbitova byl založen v souvislosti s morovou epidemií roku 1680. Za autora projektu kostela je považován architekt J. B. Mathey. Budova oválného půdorysu, zvoncovitá střecha vrcholí lucernou, sakristie na jihovýchodní straně kostela má čtvercový půdorys.
Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm a místem posledního odpočinku mnoha významných osobností. Nacházejí se zde četné architektonicky a umělecky významné náhrobky či hrobky a čestná pohřebiště padlých z 1. a 2. světové války. Pohřebiště bylo založeno roku 1784 a dále rozšiřováno v 19. a 20. století. Základem byl morový hřbitov u kostela sv. Rocha jako I. olšanský zádušní hřbitov (evidováno jako samostatná památka pod číslem 40232/1-1320 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD). Olšanské hřbitovy se staly pohřebištěm pro pravobřežní obce Prahy. Postupně vznikalo 10 tzv. zádušních hřbitovů (I–X) a dva obecní (nekonfesní) hřbitovy. Areál hřbitovů je rozdělen ulicí Jana Želivského na západní a východní část. Ve východní části se nacházejí čestná pohřebiště padlých z 1. a 2. světové války (národní kulturní památka) a pravoslavný hřbitov při tzv. Ruské kapli.
Blok mezi ulicemi Jičínská a Jana Želivského
II. hřbitov, ohradní zeď, parc. 4317 (severozápadní roh), brána 2 (k svatému Rochu), brána 1 (do Jičínské)
III. hřbitov, ohradní zeď, parc. 4315/1 (u Jičínské, jižně od II. hřbitova, severně od OC Flora)
IV. hřbitov, parc. 4310/1 (u Vinohradské, východně od OC Flora). MonumNet v rozpisu parcel u této parcely uvádí pouze starou vrátnici, neuvádí hřbitov. V jižní části je brána do Vinohradské ulice, u ní domek policie a stará hrázděná vrátnice. Parc. 4310/3 bez staveb.
kaple – hrobka Eissnera z Eissensteinu (v severozápadním rohu IV. hřbitova), parc. 4316
V. hřbitov, ohradní zeď, parc. 4309 (u Olšanské, východně od hřbitova II), brána k Olšanské, brána mezi II. a V. hřbitovem, brána mezi V. a VI. hřbitovem,
VI. hřbitov, ohradní zeď, parc. 4306
obřadní síň na VI. hřbitově (Vinohradská 71/155), parc. 4307, volně stojící stavba v historizujícím stylu, postavená roku 1894 K. Ankertem, upravená roku 1928
VII., VIII., IX. hřbitov, ohradní zeď, parc. 4303 a 4300/1 (IX. hřbitov jižní část u Vinohradské a brána do ul. Jana Želivského, VII. severozápadní část parcely, VIII. severovýchodní část parcely)
správní objekt – obchod (Vinohradská 2773/153b), parc. 4308/2, u VI. hřbitova
správní objekt, parc. 4308/7, u VI. hřbitova
správní objekt – obchod (Vinohradská 2753/153a), parc. 4308/6, u VI. hřbitova
správní objekt (Vinohradská 1835/153), parc. 4308/1, u VI. hřbitova
hlavní brána, parc. 4308/1, u IX. hřbitova
správní objekt (Vinohradská 2807/153c), parc. 4308/3, u IX. hřbitova
vrátnice u ul. Jana Želivského, parc. 4300/7
I. obecní hřbitov, ohradní zeď, parc. 4306, jihovýchodní roh západního bloku hřbitovů (roh Vinohradské a Jana Želivského), vrátnice při obřadní síni
obřadní síň – kaple na I. obecním hřbitově (Vinohradská 949/157), parc. 4304: volně stojící stavba s převýšenou střední částí. Původní krematorium, postavené jako interkonfesijní svatyně stavitelem F. Korbelem podle návrhu arch. F. Velicha v neorenesančním slohu. Upravena roku 1921 arch. F. Nevolem, v 70. letech 20. století úpravy interiéru.
Blok východně od ulice Jana Želivského
vrátnice u ulice Jana Želivského, parc. 4274/2
X. hřbitov, v severní části parcely areál čestných pohřebišť vojáků Commonwealthu, ohradní zeď, parc. 4274/1, národní kulturní památka
II. obecní hřbitov, v severní části parcely areál čestných pohřebišť sovětských a bulharských vojáků a hroby padlých v Pražském květnovém povstání, Jan Šverma, Jožka Jabůrková a Julius Fučík, v jihozápadní části parcely čestné pohřebiště příslušníků I. odboje, ohradní zeď, parc. 4275, národní kulturní památka. Na pohřebišti rudoarmějců je druhotně umístěn pomník ruských vojáků a důstojníků zesnulých v Praze po bitvě u Drážďan v roce 1813, byl sem byl přesunut roku 1945 z I. obecního hřbitova.
pravoslavný kostel Zesnutí Matky Boží, parc. 4289
hřbitov, ohradní zeď, parc. 4276/1 a 4277/3, východní cíp východního bloku hřbitovů
Poznámka: Čestné pohřebiště rudoarmějců bylo v roce 1978 prohlášeno národní kulturní památkou. V roce 1999 byla za NKP prohlášena čestná pohřebiště spojeneckých armád a bojovníků za svobodu (areál čestných pohřebišť sovětských a bulharských vojáků, vojáků Commonwealthu, hroby padlých v Pražském povstání a čestné pohřebiště příslušníků 1. odboje; ve vládním nařízení není výslovně zmíněno přilehající čestné pohřebiště čs. letců z 2. světové války ani pomník J. Švermy a pomník čs. rudoarmějců 1917–1922, situované východně od bulharského pohřebiště.
ohradní zdi:
vymezující západní a východní část hřbitova
mezi II. a III. hřbitovem
mezi II. (III.) a V. (IV.) hřbitovem
mezi IV. a V. hřbitovem
V. a VI. hřbitovem
zeď s kolumbáriem (mezi X. hřbitovem a II. obecním hřbitovem)
Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Pravoslavný kostel, tzv. Ruská kaple. Centrální stavba s apsidou a kryptou, vybudovaná v letech 1924–1925 Jednotou pro pohřbívání ruských občanů ČSR. Autory jsou Brandt, Paškovskij a Kledt. V kryptě je mj. pochován Karel Kramář. Malířská výzdoba podle návrhu I. J. Bilibina.
Poznámka: Součást kulturní památky Olšanské hřbitovy Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Původní bronzová náhrobní deska pár měsíců po své instalaci v roce 1970 na příkaz StB roztavena, v roce 1973 pak proběhla nařízená exhumace a zpopelnění ostatků Jana Palacha, o rok později byla urna uložena do rodinného hrobu ve Všetatech a hrob na Olšanech byl označen jménem jiné osoby. Náhrobek Jana Palacha tvoří bronzová deska s reliéfem ležící postavy rozpadající se v prach. Autorem náhrobku je sochař Olbram Zoubek. Autor jej odlil v roce 1990 podle původní desky z roku 1970, jejíž model měl uložený v ateliéru.
Nový židovský hřbitov: byl zřízen v roce 1891 a svému účelu slouží dodnes. Areál s výraznou ústřední novorenesanční obřadní síní a vstupní branou. Hřbitov uzavřen ohradní zdí se čtyřmi vstupy, hlavní brána a tři shodné brány vedlejší. Uvnitř hřbitova administrativní budova vlevo od hlavního vchodu, jednopatrová budova s plochou střechou, pěti okny v hlavním průčelí, obráceném na hřbitov, dále obřadní síň. Na hřbitově je množství cenných uměleckých náhrobků, práce sochařů Jana Štursy, Čeňka Vosmíka, Václava Vokálka, z architektů Jana Kotěry, Josefa Fanty, L. Ehrmanna, Alberta Kopetzkého, Antonína Balšánka a dalších. V areálu je mj. hrob spisovatele Franze Kafky.
Nákladové nádraží Žižkov. Hlavní budova čp. 2200 a podzemní část jižního křídla hlavní budovy.[2][3] Funkcionalistická budova z let 1934–1937 od arch. Karla Caivase a Vladimíra Weisse ve spolupráci se železničním inženýrem Miroslavem Chlumským dokládá vysokou vyspělost industriálních staveb na území tehdejšího Československa. Konstrukce vlastní budovy převážně železobetonové, boční křídla navzájem spojena komunikačními lávkami (s výtahovými věžemi uprostřed) z ocelové příhradové konstrukce. Za kulturní památku byla prohlášena hlavní trojkřídlá budova nádraží (administrativní křídlo a dvě křídla překladišť) s pozemkem parc. pp. 4481/1, suterénní část jižního křídla přesahuje na pozemek pp. 4450/1. Součástí budovy jsou i pevně zabudované prvky původního technologického vybavení (šnekové shozy pro sypké materiály, schodiště přilehlé rampy, posuvná vrata skladů, nákladní výtahy, přemostění kolejišť s výtahovými věžemi – celkem 5 dvojic kovových výtahových věží, které jsou tříúrovňovými kovovými lávkami (3 páry + 1 + 1) spojeny s horními dvěma podlažími a střechou bočních křídel; lávky vedou nad pozemkem pp. 4450/1). Budovy vrátnic a oplocení, prostor kolejišť ani rampa uprostřed nebyly prohlášeny za kulturní památku.
.JPG)
.JPG)
_-_%C5%98eho%C5%99ova_997.JPG)
_-_Husitsk%C3%A1_1249.jpg)
.jpg)
_-_Husitsk%C3%A1_753.JPG)
.JPG)
.JPG)
.jpg)
.JPG)
_-_Kon%C4%9Bvova_605.jpg)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
_-_Chvalova_1222.JPG)
_-_Kubel%C3%ADkova.jpg)
_(2).jpg)
_-_T%C3%A1boritsk%C3%A1_469.JPG)
.JPG)
,_Praha_3,_Chel%C4%8Dick%C3%A9ho_41,_%C5%BDi%C5%BEkov.JPG)
,_Praha_3,_Radho%C5%A1%C5%A5sk%C3%A1_20,_%C5%BDi%C5%BEkov_-_detail.JPG)
,_Praha_3,_Baranova_4,_%C5%BDi%C5%BEkov.JPG)
