Jste-li ochotni uvolnit své obrázky památek pod svobodnou licencí, neváhejte je nahrát do úložiště Wikimedia Commons (kliknutím na ikonku fotoaparátu v příslušném řádku tabulky). Obrázky uložené ve Wikimedia Commons můžete pomocí odkazu přidat do tohoto seznamu nebo do článku o příslušné památce, obci atd.
Pokud byly některé části dotčeného území vyčleněny do samostatných seznamů, měly by být odkazy na tyto dílčí seznamy uvedeny v úvodu tohoto seznamu nebo v úvodu příslušné sekce seznamu.
Socha Františka Palackého je první realizovanou zakázkou Jana Štursy. Dílo z roku 1902 vznikalo při studiích sochaře na Akademii výtvarných umění. Kamenný pomník vytvořil umělec dle modelu korigovaného J. V. Myslbekem, jehož žákem Štursa byl. Na díle spolupracoval i Štursův spolužák Jaroslav Křepčík.
Kašna nazývaná Píseň hor pochází z roku 1891. Sochařské dílo uprostřed kašny, chlapec s ovečkou, který představuje alegorii rodného kraje, je prací významného sochaře Jana Štursy. Originál sochy z roku 1905 je dnes vystaven v chodbě Horáckého muzea, ve kterém jsou uloženy také dva předchozí návrhy.
Barokně upravený kostel je opatřený hodnotnou sgrafitovou výzdobou fasády. Sgrafita byla provedena v letech 1927 až 1929 z iniciativy zdejšího děkana p. Matěje Müllera, jenž dílem pověřil svého přítele, znamenitého grafika Karla Němce.
Vznik původního díla se přičítá k roku 1727. K výrazné úpravě však došlo v roce 1875, kdy byl odstraněn výklenek se sochou sv.Rozálie a původní sloup se sv. Annou byl doplněn o kašnu.
Kašna o půdorysu čtyřlistu se sochou Vratislava z Pernštejna z roku 1871 byla vytvořena na zakázku města jako vzpomínka na dobu, kdy novoměstské panství spravoval právě tento pernštejnský šlechtic. Autorem sochy v dobovém renesančním oděvu je Karel Dvořák. V roce 1902 památku restauroval sochař Jan Štursa.
Kamenné pískovcové sousoší uniformovaných legionářů na mohutném podstavci bylo vytesáno v roce 1932 podle předlohy dřevořezby Jana Štursy z let 1917 – 1918. Původní návrh, vytvořený během války, který zobrazoval postavy v rakouských uniformách, přepracoval později sochař Jan Štursa pro pomník obětem 1. světové války v Předměřicích nad Labem a Místku.
Původní areál tvrze byl okolo roku 1589 za pánů z Pernštejna přestavěn na renesanční zámek. Zámek měl půdorys tupoúhlého písmene V a při jeho stavbě byl využit starší pozdně gotický měšťanský dům. Po velkém požáru v roce 1723 zámek zpustl, ale ještě v tomtéž století došlo k jeho barokní přestavbě. Dnes již před sebou vidíme podobu v novorenesance slohu z roku 1874. V současné době v zámku sídlí Horácká galerie se stálou expozicí věnované českému sochařství 20. století, krajinářství a škrdlovickému hutnímu sklu.
Měšťanský dům číslo popisné 11, kde se v roce 1900 narodil umělec Vincenc Makovský. Na ojedinělé fasádě s prvky české novorenesance je umístěna pamětní deska s umělcovou bustou, kterou navrhl jeho žák a asistent Miloš Axman. Deska byla odhalena v roce 1985.
Dům pochází z poloviny 16. století, kdy sloužil zřejmě jako úřední budova. V přízemí je zachován tzv. mázhaus. Mázhaus je ústřední místnost v přízemí domu, z níž vedly vstupy do jednotlivých místností. Majitel tam často provozoval obchod nebo řemeslo. V našem případě je mázhause zaklenutý na středový sloup, kde vidíme znak pánů z Pernštejna - zubří hlavou.
Původně renesanční budova z poloviny 16. století, stavebně upravená v barokním a následně klasicistním období, je významným představitelem radniční architektury na Moravě. Dnes v objektu sídlí Horácké muzeum. Muzeum bylo založeno roku 1892. Jeho expozice se zaměřují na lidovou kulturu v severní části moravského Horácka, sklářství, železářství a dějiny města.
JUDr. Ivan Sekanina, přední levicová osobnost předválečného období, antifašista a přítel básníka Jiřího Wolkera, se v roce 1900 narodil v Novém Městě na Moravě. Rodný dům označuje pamětní deska s bustou, realizována podle návrhu pražského sochaře Jana Kozáka. Fasádu také zdobí reliéf Salvator mundi (Spasitel světa) z roku 1905, kterou zhotovil k výzdobě průčelí lékárny u Salvatora Jan Štursa.
Socha Raněný je vrcholným protiválečným dílem sochaře Jana Štursy. Bronzová plastika stojící před Štursovým rodným domem byla odlita a odhalena v roce 1965 jako památník obětem druhé světové války. Sádrový originál z let 1920 – 1921 je vystaven v Horáckém muzeu.
Budova evangelického kostela byla postavena v letech 1896-1898 v historizujícím, převážně neorenesančním stylu. Autorem návrhu byl vídeňský architekt Hans Glaser. Stavbu provedla firma Josefa Sadílka za velké podpory zahraničních náboženských institucí i výnosů sbírek v kraji.
Dům s bohatě dekorovanou fasádou v duchu historismu byl postaven v roce 1888. Výrazná štuková výzdoba uliční fasády, jež čerpá ozdobné prvky z téměř všech architektonických slohů, je v prostředí regionu skutečně ojedinělá.
V době působení evangelického faráře Matěje Hykla kupuje církev v bezprostřední blízkosti modlitebny roku 1823 od místního měšťana Antonína Geislera dům č. p. 135 a přestavuje jej na faru. Původně se jednalo o přízemní skromnou budovu, která byla v roce 1868 zvýšena o patro a upravena téměř do současné podoby.
Před budovou gymnázia v Novém Městě na Moravě stojí již od roku 1931 pomník pedagoga, literárního kritika a vlastence Leandra Čecha. Autorem je významný sochař a novoměstský rodák Vincenc Makovský, který bustu vysekal z nedvědického mramoru. Mimořádně široké vzdělání, všeobecný přehled a pedagogické zkušenosti předurčily Leandra Čecha na místo ředitele gymnázia v Novém Městě na Moravě, kde působil téměř dvě desetiletí. V době svého působení zde se společně s novoměstským starostou Josefem Sadílkem zasloužil o otevření nové budovy školy.
Venkovská usedlost: obytná budova s hospodářskou částí a stodolou, brána s brankou. Drobná předměstská usedlost situovaná v řadové zástavbě se skládá ze štítově orientované přízemní budovy s hospodářskou částí a novodobě upravenou stodolou. Dvorek je uzavřen zaklenutou bránou. Necitlivé zásahy nerespektující a závazné stanovisko zásadním způsobem změnily a tvarově zkomolily zejména původní výškové a hmotové proporce hlavního uličního průčelí.
Památkově chráněno od 24. května 2006. Památková ochrana zrušena 13. ledna 2018.
Boží muka jsou tvořena osmibokým žulovým sloupem s velkým základním balvanem. Na sloupu jsou osazena replikou popravčího meče, jehož originál je uložen ve sbírkách Horáckého muzea.
Poznámka: Boží muka byla původně umístěna na rohu zahrady č.147, kde připomínala popravní místo zvané "Na Stínadlech". Odtud byla odstraněna při stavbě okresní nemocnice v 30. letech 20. století. Při obnově v roce 1948 je sloup vybaven železným křížem, který záhy zmizel, proto byl nahrazen replikou meče. Zapsáno do státního seznamu před rokem 1988.
Rodný dům malíře Karla Němece, na průčelí domu vidíme vyřezávaný reliéf se svatým Lukášem – patronem malířů. A kousek od něj visí i pamětní deska z dílny dalšího novoměstského rodáka – Jiřího Plieštika.
Silniční most se sochami z roku 1861. V roce 1863 na něm byla instalována pískovcová socha svatého Jana Nepomuckého (vlevo ve směru od Nového Města k Bystřici), socha svatého Josefa na protější stranu mostu přibyla o pět let později. Skulptury obou světců byly poškozeny a strženy mnohokrát, naposledy byly restaurovány v roce 1999.
Poznámka: V lednu 2013 poté, co řidič nákladního vozu nezvládl smyk, skončila socha Jana Nepomuckého poškozená v potoce. Zrestaurování historické sochy se bude věnovat akademický sochař a restaurátor Martin Kovařík ze Svratky.[2] Památkářská evidence uvádí chybné číslo mostu 18-097 místo správného 19-079. Památkově chráněno od 28. dubna 1999.
Vodní mlýn na kraji vsi při potoku Bobrůvka. Vlastní objekt mlýna výrazné stavební hmoty je doplněný hospodářskými objekty uzavírajícími dvůr a solitérně stojící pilou. Raně barokní stavba s cennou fasádou. Historie původního objektu zjevně sahá až do doby první poloviny 15. století. Mlýn byl výrazně přestavěn a rozšířen na sklonku 17. století, hospodářské budovy v duchu druhé poloviny 19. století.
vodní mlýn. Raně barokní budova mlýna s dochovanou interiérovou dispozicí a staršími stavebními konstrukcemi je poprvé zmiňována již roku 1492. Zděný štít dvoupodlažního objektu krytého vysokou mansardovou střechou nese stopy barvené omítkové úpravy vymezené ryskou.
hospodářská budova. Přízemní hospodářské stavení protáhlého obdélného půdorysu pocházející patrně z přelomu 18. a 19. století uzavírá jihozápadní stranu dvora. Zděná budova obsahující prostory chlévů a bývalé lednice.
Poznámka: Ochrana vyhlášena znovu pod číslem 106610 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD), aniž by původní ochrana byla prohlášena za neplatnou. Památkově chráněno od 17. února 1988.
Vodní mlýn na kraji vsi při potoku Bobrůvka. Vlastní objekt mlýna výrazné stavební hmoty je doplněný hospodářskými objekty uzavírajícími dvůr a solitérně stojící pilou. Raně barokní stavba s cennou fasádou. Historie původního objektu zjevně sahá až do doby první poloviny 15. století. Mlýn byl výrazně přestavěn a rozšířen na sklonku 17. století, hospodářské budovy v duchu druhé poloviny 19. století.
vodní mlýn. Raně barokní budova mlýna s dochovanou interiérovou dispozicí a staršími stavebními konstrukcemi je poprvé zmiňována již roku 1492. Zděný štít dvoupodlažního objektu krytého vysokou mansardovou střechou nese stopy barvené omítkové úpravy vymezené ryskou.
hospodářská budova. Přízemní hospodářské stavení protáhlého obdélného půdorysu pocházející patrně z přelomu 18. a 19. století uzavírá jihozápadní stranu dvora. Zděná budova obsahující prostory chlévů a bývalé lednice.
Poznámka: Ochrana vyhlášena pod novým rejstříkovým číslem, aniž by původní ochrana pod číslem 45338/7-7162 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) byla prohlášena za neplatnou. Památkově chráněno od 28. ledna 2021.