Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji obsahuje tzv. kameny zmizelých – respektive alternativně Stolpersteine – na území Pardubického kraje. Kameny zmizelých připomínají osud těch lidí, kteří byli nacisty deportováni, vyhnáni, zavražděni nebo dohnáni k sebevraždě.
Data pokládání kamenů
Data pokládání kamenů zmizelých v Pardubickém kraji:
České Libchavy: 22.10.2023
Borová: Pokládka kamenů zmizelých proběhla 7. září 2018.
Holice: Pokládky kamenů zmizelých proběhly 16. července 2021, 22. září 2022, 8. září 2023 (za účasti G. Demniga) a 17. září 2024.[1][2][3][4]
Chrudim: Prvních jedenáct kámenů zmizelých bylo v Chrudimi položeno G. Demnigem 20. září 2017.[5]
Polička: 8. března 2022, 16. března 2023, 7. března 2024[7][8][9]
Slatiňany: 15. srpen 2018
Svitavy: první tři kameny zmizelých ve Svitavách (Freund, Freund, Hermanová) byly položeny (bez účasti G. Demniga) 25. dubna 2013[10], další dva G. Demnigem (Meller, Mellerová) 15. září 2014.[11][12]
Vysoké Mýto: První kameny zmizelých byly ve Vysokém Mýtě položeny 6. září 2019, a to dvěma studentům tamního gymnázia, kteří byli za odbojovou činnost popraveni. Dalších 21 kamenů bylo položeno v září roku 2020, 2021, 2022, a 2023.[14][15][16]
České Libchavy
Obrázek
Nápis
Bydliště
Odhalení
Jméno, život
ZDE ŽIL ARTUR ELBOGEN NAR. 15.8.1884 DEPORTOVÁN 17.12.1942 DO TEREZÍNA
1943 DO OSVĚTIMI, ZAVRAŽDEN V OSVĚTIMI 7.3.1944
Gustav Pam se narodil 3. června 1876 v Lačnově. V roce 1903 se oženil s Olgou Freundovou. Měli společně čtyři děti, dceru Martu a syny Ludvíka, Josefa a Richarda.[17] V Borové provozoval obchod se smíšeným zbožím.[18]
ZDE ŽILA OLGA PAMOVÁ ROZ. FREUNDOVÁ NAR. 14.1.1880 DEPORTOVÁNA 5.12.1942
DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 16.1.1943 V TEREZÍNĚ
Arnold Neumann se narodil 2. března 1888 v Rakovníku. Své dětství popsal v deníku nazvaném Naše kniha, zachráněném u Vlasty Kačerové, jediné nežidovské příbuzné rodiny Neumannových v Holicích. S Irenou Kačerovou byli oddáni 27. října 1928 v Pardubicích. S manželkou byli členy pěveckého a hudebního kroužku Hlahol, herci ochotnického divadla a byli též Sokolové. Arnold vlastnil papírnictví a knihkupectví. Ve školním roce 1941/42 provozoval ilegálním vyučování pro židovské děti ve svém domě. V Terezíně pracoval jako vychovatel v chlapeckém domově.[20]
ZDE ŽILA MARIE NEUMANNOVÁ ROZ. KAČEROVÁ NAR. 1896 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1944 V OSVĚTIMI
Holubova čp. 41
(dům dnes již nestojí)
16. července 2021
Irena Neumannová rozená Kačerová se narodila 25. srpna 1896 a byla manželka Arnolda Neumanna. Byli oddáni 27. října 1928 v Pardubicích. Společně s manželem byli členy pěveckého a hudebního kroužku Hlahol, herci ochotnického divadla a byli též Sokolové. Měli dceru Hanu. V Terezíně pracovala v lékárně.[20]
ZDE ŽILA HANA NEUMANNOVÁ NAR. 1930 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1944 DO OSVĚTIMI 1945 DO MAUTHAUSENU OSVOBOZENA
Holubova čp. 41
(dům dnes již nestojí)
22. září 2022
Hana Sternlicht rozená Neumannová se narodila 10. února 1930 v Praze. Žila s rodiči Arnoldem a Irenou Neumannovými v Holicích. V prosinci 1942 byla s rodiči deportována do Terezína, v roce 1944 s maminkou do Osvětimi. Brzy poté byla vybrána na práci v továrně na letecké součástky v táboře Freiberg v Sasku. Odtud byla evakuována do koncentračního tábora Mauthausem, kde se dočkala osvobození.[21]
ZDE ŽIL OSKAR FRIED NAR. 12. 5. 1894 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN
David Frei[2] se narodil 22. června 1898. Pracoval v Prešově v obuvnické továrně. V roce 1934 se s manželkou Ethel a dcerami Kateřinou a Gabrielou přestěhovali do Holic. Byl majitelem obchodu s obuví.[23]
ZDE ŽILA KATEŘINA FREIOVÁ NAR. 1929 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1944 V OSVĚTIMI
Kateřina Freiová[2] se narodila 28. srpna 1929 v Prešově. Po omezení přístupu židovských dětí do škol navštěvovala ilegální vyučování u rodiny Neumannových.[23]
ZDE ŽILA GABRIELA FREIOVÁ NAR. 1933 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1944 V OSVĚTIMI
Gabriela Freiová[2] se narodila 1. ledna 1933 v Prešově. Po omezení přístupu židovských dětí do škol navštěvovala ilegální vyučování u rodiny Neumannových. Gabriela ráda kreslila, 25 jejích obrázků z terezínského ghetta je uloženo v Židovském muzeu v Praze.[23][24]
ZDE ŽIL RUDOLF SEINER NAR. 1886 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI
Rudolf Seiner se narodil 28. května 1886.[25] Byl druhorozeným synem Bedřicha a Augusty Seinerových, kteří měli ve Starých Holicích obchod a hospodu. Společně s manželkou Olgou a dětmi Karlem a Helenou žili v Blšanech, kde měli obchod se střižním zbožím. V důsledku odstoupení pohraničí se přestěhovali k Rudolfově rodině do Holic.[26]
ZDE ŽILA OLGA SEINEROVÁ ROZ. RUSSOVÁ NAR. 1893 DEPORTOVÁNA 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI
Ludvík Weinstein se narodil 18. srpna 1877 v Petrovicích. V Holicích měl továrnu na krabice a papírové zboží. S první manželkou Ellou, rozenou Aronovou měl syna Zdeňka a dceru Lily. Ella v roce 1916 zemřela a Ludvík se oženil s vdovou Idou Popperovou, rozenou Blochovou. S druhou manželkou byli kvůli účasti syna Zdeňka v zahraničním odboji internováni ve Svatobořicích, kde Ida zemřela.[30]
ZDE ŽILA IDA WEINSTEINOVÁ ROZ. BLOCHOVÁ NAR. 1880 ???
Zdeněk Weinstein se narodil v roce 1908 v Holicích. Byla synem Ludvíka Weinsteina a jeho první manželky Elly rozené Aronové. Po okupaci odešel Zdeněk do Francie a poté do Velké Británie, kde sloužil u československých jednotek. Jeho otec a nevlastní matka byli v tzv. Akci E internováni do tábora ve Svatobořicích.[26]
ZDE ŽILA FRANTIŠKA GLASEROVÁ NAR. 1884 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI
Františka Glaserová se narodila 26. listopadu 1884 v Kutné Hoře. Byla dcerou Josef a Terezy Krásových. V roce 1909 se provdala za Vítězslava Glasera z Pelhřimova. Ten v Holicích vlastnil obuvnickou továrnu. Měli spolu dvě děti syna Jana a dceru Annu. Vítězslav Glaser zemřel v roce 1938. Syn Jan zahynul spolu s Františkou v Osvětimi, dcera Anna (provdaná Flussová) se dočkala osvobození v Bergen-Belsenu.[33][26]
ZDE ŽIL JAN GLASER NAR. 1910 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI
Anna Fialová, vlastním jménem Olga rozená Friedová byla sestrou Oskara Frieda. Narodila se 19. dubna 1886.[35] V roce 1909 se před sňatkem s Václavem Fialou nechala pokřtítn a přijala jméno Anna. Společně měli syna Františka a dceru Marii. Pod tlakem protižidovských opatření se Václav s Annou rozvedl, ta již pak nebyla chráněna smíšeným manželstvím. Byla deportována do Terezína a následně do Osvětimi, kde zahynula.[36]
Chrudim
Obrázek
Nápis
Bydliště
Odhalení
Jméno, život
ZDE ŽIL JIŘÍ ADLER NAR. 1938 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 15.12.1943
Jiří Adler (* 9. června 1938), syn Otty Adlera und Pavly Adlerové, byl deportován 5. prosince 1942 transportem Cf z Pardubic do KT Terezína, 15. prosince 1943 transportem Dr pak dále do KT Auschwitz-Birkenau. Zavražděn zřejmě v tomto táboře.[37][38]
ZDE ŽIL OTTO ADLER NAR. 1891 DEPORTOVÁN 1942 DO BUCHENWALDU ZAVRAŽDĚN 1944
Blanka Adlerová (* 2. března 1933), dcera Otty Adlera a Pavly Adlerové, byla deportována 5. prosince 1942 transportem Cf z Pardubic do KT Terezína, 15. prosince 1943 transportem Dr pak dále do KT Auschwitz-Birkenau. Zavražděna zřejmě v tomto táboře.[37][38]
ZDE ŽILA PAVLA ADLEROVÁ NAR. 1906 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 15.12.1943
Pavla Adlerová (* 14. ledna 1906), manželka Otty Adlera, byla deportována 5. prosince 1942 transportem Cf z Pardubic do KT Terezína, 15. prosince 1943 transportem Dr pak dále do KT Auschwitz-Birkenau. Zavražděna zřejmě v tomto táboře.[37][38]
ZDE ŽILA OLGA ŘÍHOVÁ NAR. 1904 DEPORTOVÁNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 12.9.1943
Olga Říhová (* 15. dubna 1904), žila ve smíšeném manželství. Po rozvodu se starala o společné dítě, pak byla přece jen zatčena a deportována do KT Auschwitz, kde byla 12. září 1943 zavražděna.[38][39]
ZDE ŽIL JUDR. RICHARD SCHMIDL NAR. 1882 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 2.2.1943
Richard Schmidl (* 27. března 1882), byl deportován 5. prosince 1942 transportem Cf z Pardubic do KT Terezína, kde byl 2. února 1943 zavražděn.[37][38]
Artur Pachner (* 24. března 1874 v Německém Brodu, dnes Havlíčkův Brod), manžel Gabriely Pachnerové, byl zubní lékař a publicista židovského původu. Po absolvování gymnázia v tehdejším Německém Brodě studoval medicínu v Praze a později v Berlíně. 1899 se přestěhoval do Chrudimi, kde otevřel lékařskou praxi. Publikoval v odborných časopisech. Po obsazení Československa Německem byl Pachner spolu se svojí manželkou Gabrielou Pachnerovou v Chrudimi zatčen. 5. prosince 1942 byli oba deportováni transportem Cf z Pardubic do Terezína, kde byl Pachner částečně vězněn v Malé pevnosti. 18. prosince 1942 byli posléze deportováni transportem Ds do Osvětimi do tzv. Terezínského rodinného tábora v Auschwitz II – Birkenau, kde byl Pachner pravděpodobně 29. ledna 1944 zavražděn.[37][38][40][41]
ZDE ŽILA GABRIELA PACHNEROVÁ NAR. 1881 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 18.12.1943
ZDE ŽIL EMIL SEIDLITZ NAR. 1877 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 22.1.1943
Myší Díra / Soukenická ul.
20. září 2017
Emil Seidlitz (* 2. května 1877), byl deportován 5. prosince 1942 transportem Cf z Pardubic do KT Terezína, kde byl 22. ledna 1943 zavražděn.[37][38]
ZDE ŽILA FRANTIŠKA SEIDLITZOVÁ NAR. 1877 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 12.2.1943
Myší Díra / Soukenická ul.
20. září 2017
Franziska Seidlitzová (* 15. března 1877), byla deportována 5. prosince 1942 transportem Cf z Pardubic do KT Terezína, kde byla 12. února 1943 zavražděna.[37][38]
ZDE ŽILA IRMA VTÍPILOVÁ NAR. 1898 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 23.1.1943
Myší Díra / Soukenická ul.
20. září 2017
Irma Vtípilová rozená Weissová se narodila 5. dubna 1898. Byla deportována 5. prosince 1942 transportem Cf z Pardubic do KT Terezína, 23. ledna1943 transportem Cr pak dále do KT Auschwitz. Zavražděna zřejmě v tomto táboře.[37]
ZDE ŽILA OLGA HAMMERSCHLAGOVÁ NAR. 1873 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 15. 12. 1943
ZDE ŽIL JUDR. EDVARD STRASS NAR. 1865 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN
parčík u okružní křižovatky na Bídě
9. září 2019
Edvard Strass se narodil 7. 1. 1865. Vystudoval reálné gymnázium v Chrudimi a práva v Praze. V roce 1897 si založil vlastní akvokátní kancelář. Byl velmi aktivní ve veřejném životě, stal se členem, jednatelem a dokonce i předsedou několika spolků. Poskytoval pomoc židovským uprchlíkům z Haliče a Bukoviny během první světové války. S manželkou Martou měli tři děti, pouze dvě se dožily dospělosti, a to dcera Milada a syn Jiří. Dcera Milada si se provdala za pařížského právníka Jeana Camille-Carré a přežila válku ve Francii.[56]
ZDE ŽILA MARTA STRASSOVÁ NAR. 1881 DEPORTOVÁNA DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA
parčík u okružní křižovatky na Bídě
9. září 2019
Marta Strassová rozená Stránská se narodila 9. září 1881 ve Slatiňanech. Byla manželkou Edvarda Strasse a společně měli tři děti.[56]
ZDE ŽIL JIŘÍ STRASS NAR. 1912 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN
parčík u okružní křižovatky na Bídě
9. září 2019
Jiří Strass se narodil 8. října 1912 a stejně jako jeho otec Edvard Strass vystudoval práva v Praze. Spolu se svým bratrancem Karlem byl pracovně nasazen na stavbu vlečky v Bílku u Chotěboře.[56]
ZDE ŽIL EMIL STRASS NAR. 1880 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN
parčík u okružní křižovatky na Bídě
9. září 2019
Emil Strass se narodil 29. března 1880.[57] Zakoupil od svého bratra Lea obchod s galanterním zbožím.[56]
ZDE ŽILA EUGENIE STRASSOVÁ NAR. 1878 DEPORTOVÁNA DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA
parčík u okružní křižovatky na Bídě
9. září 2019
Eugenie Strassová se narodila 20. října 1878. Byla manželkou Emila Strasse. S manželem měli dvě děti, syna Karla a dceru Annu. Osud dcery Anny není znám, ale pravděpodobně také tahynula v koncentračním táboře jako celá její rodina.[56]
ZDE ŽIL KAREL STRASS NAR. 1907 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN
parčík u okružní křižovatky na Bídě
9. září 2019
Karel Strass se narodil 18. dubna 1907. Stal se právníkem, stejně jako jeho strýc Edvard a bratranec Jiří. Za svou praxí se odstěhoval do Teplic, ale po okupaci pohraničí se vrátil do rodné Chrudimi. Spolu se svým bratrancem Jiřím byl pracovně nasazen na stavbu vlečky v Bílku u Chotěboře.[56]
ZDE ŽILA IDA MARIE POCHOBRADSKÁ ROZ. SALUSOVÁ NAR. 1894 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI
Ida Marie Pochobradská se narodila 29. března 1984 Emilovi a Kláře Salusovým. Byla nejmladší sestrou Viktora Saluse, který také zahynul v Osvětimi. Provdala se za Ferdinanda Pochobradského, malíře a středoškolského učitele. Společně měli dvě děti, syna Petra, který zemřel tragicky jako chlepec, a dceru Alexandru. Smíšené manželství chránilo Idu až do roku 1940, kdy Ferdinand zemřel. Poté byla s rodinou bratra deportována do Terezína a následně do Osvětimi. Dcera Alexandra nacistické perzekuci jako potomek smíšeného manželství unikla, i tak po válce zůstala z rodiny sama.[56]
Josef Ornstein-Orský se s manželkou Karolínou a dětmi Romanem a Ilonou přestěhovali do nového domu v ulici V Tejnecku v roce 1937. Manželka Karolína nebyla židovského původu a v nátlaku protižidovských opatření se s ní Josef Ornstein formálně rozvedl. Převedl na ni veškeré majetky, dál spolu v tajnosti žili a rodina si změnila jméno na Orský. Ani tak nebyl Josef Ornstein transportu ušetřen, prošel několika koncentračními tábory a poslední zmínka o jeho osudu je z roku 1945 z Kauferingu, odkud absolvoval pochod smrti, při němž zřejmě zahynul.[56]
ZDE ŽIL KAREL HERRMANN NAR. 1884 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 1943
Ing. Arnošt Pollak se narodil do německé židovské rodiny v Liberci. Jeho matkou byla Adelheid Pollaková. Do Chrudimi rodina přišla poté, co Arnošt Pollak začal pracovat jako strojní inženýr v továrně Františka Wiesnera. Společně s manželkou Marií měli dvě děti, dvojčata Františku a Viléma. Františka zemřela na tuberkulózu v roce 1940. Zbytek rodiny byl v roce 1942 deportován do Terezína.
V září 1944 byla společně se synem Vilémem transportován do Osvětimi. Arnošt Pollak se dožil konce války v osvětimském pobočném táboře v Gleiwitz.[59]
Marie Pollaková se narodila v roce 1903. Byla manželkou Arnošta Pollaka, se kterým měla dvojčata Františku a Viléma. V roce 1942 byla deportována do Terezína, kde pracovala v pekárně a dočkala se tam konce války. Vrátila se z Terezína do Chrudimi jako první, aniž by měla jakékoliv zprávy o dalších členech rodiny. Později se setkala s manželem Arnoštem a do konce života žili v Chrudimi.[59]
ZDE ŽIL VILÉM POLLAK NAR. 1927 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1944 DO OSVĚTIMI, BUCHENWALDU ZAVRAŽDĚN V DUBNU 1945 NA POCHODU SMRTI U TACHOVA
Vilém Pollak se narodil 4. října 1927 v Liberci do rodiny Arnošta a Marie Pollakových. Na rozdíl od svých rodičů nepřežil válku. Zemřel pravděpodobně na pochodu smrti u Tachova.[59]
ZDE ŽILA ERNESTINA GOLDSCHMIDOVÁ ROZ. BARBIEROVÁ NAR. 1862 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA
Eduard Witz se narodil 4. ledna 1876 do rodiny Alberta a Kláry (roz. Vohryzková) Witzových. Rodina Witzova ve svém domě v Chrudimi od roku 1868 provozovala likérku. Po smrti otce v roce 1885 zůstala Klára Witzová sama se šesti dětmi. Firmu nakonec převzal Eduard spolu se svým bratrem Oldřichem ve 20. letech 20. století. Vybudovali prosperující továrnu na likéry. V roce 1940 zemřel na tuberkulózu Oldřich Witz a továrna byla rodině kvůli rasovým zákonům zabavena. Eduard si vzal za manželku Helenu rozenou Deimlovou a měli společně dceru Blaženu (Beátu). Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944.[61][62][63]
ZDE ŽILA
HELENA WITZOVÁ
ROZ. DEIMLOVÁ
NAR. 1888
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1943 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚNA
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí)
14. července 2022
Helena Witzová rozená Deimlová se narodila 15. června 1888. Byla manželkou Eduarda Witze s nímž měla dceru Blaženu. Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944.[61][62][63]
ZDE ŽILA
BLAŽENA (BEÁTA) WITZOVÁ
NAR. 1922
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1943 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚNA
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí)
14. července 2022
Blažena (Beáta) Witzová se narodila 1. ledna 1922 do rodiny Eduarda a Heleny Witzových. Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944.[61][62][63]
ZDE ŽILA
VALERIE WITZOVÁ
ROZ. KLEINOVÁ
NAR. 1897
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚNA
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí)
14. července 2022
Valerie Witzová rozená Kleinová se narodila 13. října 1897 v Praze. Provdala se za Oldřicha Witze, s nímž měla dva syny - dvojčata Jiřího a Vladimíra. Oldřich Witz zemřel ještě před transportem v roce 1940 na tuberkulózu. Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944. Druhou světovou válku přežil Valeriin bratr Hanuš Klein, který po osudech sestřiny rodiny pátral.[63]
ZDE ŽIL
JIŘÍ WITZ
NAR. 1925
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1943 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí)
14. července 2022
Jiří Witz se narodil 21. dubna 1925 v Chrudimi do rodiny Oldřicha a Valerie Witzových. Měl bratra Vladimíra. Studium na gymnáziu ukončil předčasně. S bratrem byli dvojvaječná dvojčata a snad i proto se jim podařilo vydávat se za běžné sourozence a uniknout tak Mangeleho pokusům. Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944.[63]
ZDE ŽIL
VLADIMÍR WITZ
NAR. 1925
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1943 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí)
14. července 2022
Vladimír Witz se narodil 21. dubna 1925 v Chrudimi do rodiny Oldřicha a Valerie Witzových. V roce 1940 musel z rasových důvodů opustit chrudimské gymnázium. S bratrem byli dvojvaječná dvojčata a snad i proto se jim podařilo vydávat se za běžné sourozence a uniknout tak Mangeleho pokusům. Všichni členové rodiny Witzovi z Chrudimi se pravděpodobně dostali transportem v září 1943 do Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Všichni nejspíše zahynuly v plynových komorách při likvidaci rodinného tábora v noci ze 7. na 8. března 1944.[63]
ZDE ŽILA BERTA MANDELÍKOVÁ ROZ. WEISSENSTEINOVÁ NAR. 1879 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 28. 2. 1944
Hedvika Rebenfeldová rozená Strasserová se narodila 15. 12. 1876. Její manžel Eduard měl obchod se suknem a zemřel v roce 1937. Do deportace se živila jako učitelka jazyků. Obě její děti nacistům unikly. Syn Oskar emigroval do Velké Británie a stal se členem RAF. Alice přečkala válku v Chrudimi, zřejmě kvůli smíšenému manželství.[64]
ZDE ŽIL JUDR. ROBERT MEISL NAR. 1900 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Marie Pešková se narodila 19. listopadu 1898 v rodině obchodníka Gustava Meisla, který provozoval kramářství a jeho ženy Růženy, rozené Bergmannové.[66]
ZDE ŽILA ELIŠKA WEISSOVÁ ROZ. FLASCHNEROVÁ NAR. 1865 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1. 1. 1943
Gustav Fuchs[7] se narodil 26. června 1867 v Poličcce. Byl synem obuvníka Josefa Fuchse a jeho manželky Luisy. V roce 1900 se oženil s Malvínou Silbersternovou. Jako úředník žil v Plzni, Mostu i v Praze, ale v druhé polovině 30. let se vrátil do Poličky, odkud byl vypraven do Terezína.[68]
ZDE ŽIL ARNOŠT ŠLESINGER NAR. 21.1.1896 DEPORTOVÁN 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Arnošt Šlesinger[7] se narodil 21. ledna 1896 v Poličce. Byl synem Zikmunda a Eleonory Schlesingerových. Vlastnil v Poličce pánské krejčovství. V roce 1923 se oženil s Eliškou/Ellou Schwarzovou.[68]
ZDE ŽILA ELLA ŠLESINGEROVÁ NAR. 30.7.1892 DEPORTOVÁNA 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI
Ella Šlesingerová[7] se narodila 30. července 1892 v Moravské Ostravě. Byla dcerou zlatníka Isidora Schwarze a jeho manželky Hermíny, rozené Fuchsové. Poprvé se provdala ve Vídni za JUDr. Jakuba Edela, se kterým měla syna Waltera a v roce 1921 se rozvedla.[68]
ZDE ŽILA EDITA ŠLESINGEROVÁ NAR. 10.7.1924 DEPORTOVÁNA 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI
Rudolf Deutsch[7] se narodil 6. května 1890 ve Zbizubech Jindřichu a Antonii Deutschovým. Účastnil se první světvé války na italksé frontě. Byl úředníkem poličské pobočky Hořické mechanické tkalcovny Em. Feuerstein a spol. V roce 1913 se oženil s Olgou Schlesingerovou, s níž měl čtyři syny: Viktora, Jiřího, Arnošta a Zdeňka. Byl zatčen 26. června 1941 a umísten do vězení v Ichtershausenu. V létě roku 1942 byl souzen za finanční podporu tehdy zakázané KSČ. Podle výpovědi spoluvězně byl po výkonu trestu odvezen do Osvětimi.[68]
ZDE ŽILA OLGA DEUTSCHOVÁ NAR. 24.11.1891 DEPORTOVÁNA 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI
Olga Deutschová[7] se narodila 24. listopadu 1891 v Poličce. jejími rodiči byli Zikmund a Eleonora Schlesingerovi. Před sňatkem s Rudolfem Deutschem pracovala jako dělnice v módním závodě klobouků. S manželem měla čtyři syny: Viktora, Jiřího, Arnošta a Zdeňka. Nejstarší syn Viktor jako jediný z rodiny válku přežil. Studium medicíny se rozhodl dodělat v Bělehradě, což se mu kvůli válce nepodařilo. Po delší době se dostal do Velké Británie, kde se stal vojenským lékařem. Přijal příjmení Dennis a účastnil se invaze a bojů ve Francii.[68]
ZDE ŽIL JIŘÍ DEUTSCHNAR. 10.11.1917 DEPORTOVÁN 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Jiří Deutsch[7] se narodil 10. listopadu 1917 Rudolfovi a Olze Deutschovým. Před transportem studoval na fakultě chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze.[68]
ZDE ŽIL ARNOŠT DEUTSCH NAR. 24.12.1918 DEPORTOVÁN 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Arnošt Deutsch[7] se narodil 24. prosince 1918 Rudolfovi a Olze Deutschovým. Před transportem studoval na fakultě inženýrského stavitelství ČVUT v Praze.[68]
ZDE ŽIL ZDENĚK DEUTSCHNAR. 2.11.1922 DEPORTOVÁN 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Zdeněk Deutsch[7] se narodil 2. listopadu 1922 Rudolfovi a Olze Deutschovým. Před transportem studoval na střední textilní škole v Ústí nad Orlicí.[68]
ZDE ŽILA ELEONORA SCHLESINGEROVÁ ROZ. KLEINOVÁ NAR. 2.5.1861 DEPORTOVÁNA 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 20.12.1942 V TEREZÍNĚ
Eleonora Schlesingerová[8] rozená Kleinová se narodila 2. května 1861 v Zájezdci. Jejími rodiči byli Markus s Rozálie Kleinovi. Byla manželkou Zikmunda Schlesingera, který v Poličce provozoval obchod s textilem. Z manželství se narodilo pět dětí: Pavlína, Valerie, Olga, Arnošt a Otto.[68][69]
ZDE ŽIL OTA SCHLESINGER NAR. 25.12.1901 DEPORTOVÁN 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Ota Schlesinger[8] se narodil 25. prosince 1901 v Poličce Zikmundovi a Eleonoře Schlesingerovým. Byl obchodníkem s látkami a oděvy. Oženil se se Zdeňkou Klačerovou a měli dceru Trudu a syna Jiřího.[68]
ZDE ŽILA ZDEŇKA SCHLESINGEROVÁ ROZ. KLAČEROVÁ NAR. 30.8.1902 DEPORTOVÁNA 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI
Leo Schneier[8] se narodil 25. ledna 1908 ve Vídni zřejmě jako nemanželský syn Pavlíny Schneierové. V Poličce pracoval jako příručí u Oty Schlesingera.[68]
ZDE ŽIL HUGO KLEIN NAR. 24.4.1889 DEPORTOVÁN 9.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Hugo Klein[9] se narodil 24. dubna 1889 v České Třebové. Po svém otci Jindřichu Kleinovi převzal živost s koženým zbožím. V roce 1921 se oženil s Valerií Schlasingerovou a měli společně čtyři děti: Ilonu, Ota, Lily a Věru.[70]
ZDE ŽILA VALERIE KLEINOVÁ ROZ. SCHLESINGEROVÁ NAR. 6.2.1890 DEPORTOVÁNA 9.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI
Vilém Klein[9] byl mladším bratrem Hugo Kleina. Narodil se 22. března 1902 ve Stašově Jindřichovi a Josefě Kleinovým.[68] Také se živil jako obchodník s kůžemi. Na konci 30. let 20. století musel opustit svůj dům v Hegerově ulici čp. 299 a přestěhovat se k rodině svého bratra.[70]
ZDE ŽIL BOHDAN MINICH NAR. 2.2.1874 DEPORTOVÁN 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Bohdan (Theodor) Minich[9] se narodil 2. února 1874 v Hluboké. Jeho rodiči byli Moric Minich a jeho manželka Františka. V Poličce žil od roku 1902. Byl úředníkem Hořické mechanické tkalcovny Em. Feuerstein a spol., která měla pobočku v Poličce. Se svou druhou manželkou Františkou Krausovou se oženil v roce 1912 v Praze. Narodil se jim syn Arnošt, který se vyhnul transportu a emigroval do Palestiny. Před deportací žili společně s rodinou Kleinovou na Riegerově ulici čp. 41.[70]Po smrti poličského rabína v roce 1919 převzal vedení matrik poličského židovského matričního obvodu (oficiálně od roku 1930) a vedl je do roku 1942.[68]
ZDE ŽILA FRANTIŠKA MINICHOVÁ NAR. 24.7.1883 DEPORTOVÁNA 5.12.1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI
Gustav Herrman (*11. června 1896) celá rodina se přestěhovala do Slatiňan z Chrudimi ještě před rokem 1939.[71] Transport Cf (05. 12. 1942, Pardubice → Terezín), další Transport Cr (23. 01. 1943, Terezín → Osvětim)[37]
ZDE ŽIL OTTO HERRMANN NAR. 1926 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 1943
Otto Herrmann (*20. dubna 1926) byl na studiích v Praze. Stejně však transportu neušel a setkal se s rodiči až v Terezíně.[71] Transport Ba (10. 08. 1942, Praha → Terezín), další Transport Cr3 (23. 01. 1943, Terezín → Osvětim)[37]
ZDE ŽILA VILMA HERRMANNOVÁ NAR. 1894 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 1943
Helena Stránská se narodila 12. srpna 1899. Poslední bydliště před deportací byla v Slatiňany. Transport Cf (05. prosince 1942, z Pardubice do Terezína), další Transport Ev (28. 10. 1944, z Terezína do Osvětimi). Zahynula.[37]
ZDE ŽIL PAVEL STRÁNSKÝ NAR. 1887 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 1944
Pavel Stránský (*29. června 1887) Transport Cf (05. 12. 1942, Pardubice → Terezín), další Transport Ev (28. 10. 1944, Terezín → Osvětim)[37]
Svitavy
Obrázek
Nápis
Bydliště
Jméno, život
ZDE ŽIL ARNOŠT FREUND NAR. 1911 DEPORTOVÁN 1941 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1942 V TÁBOŘE IZBICA
Náměstí Míru č. 97
Arnošt Freund (* 23. září 1911) byl deportován 2. prosince 1941 transportem G z Brna do KT Terezína, 25. května 1942 transportem Az pak dále do Ghetta Izbica u Lublinu. Zavražděn zřejmě v tomto táboře.[37]
ZDE ŽIL EMIL FREUND NAR. 1878 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1942 V OSVĚTIMI
Náměstí Míru č. 97
Emil Freund (* 1. září 1878 v Ubušíně), byl deportován 19. března 1942 transportem Ac z Brna do KT Terezína, 27. dubna 1942 transportem Aq pak dále do Ghetta Izbica u Lublinu. Zavražděn zřejmě v tomto táboře.[37]
ZDE ŽILA LOUISE HERMANOVÁ ROZ. FREUNDOVÁ NAR. 1916 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVĚTIMI A BERGEN-BELSENU PŘEŽILA
Náměstí Míru č. 97
Louise Hermanová (* 8. května 1916, Svitavy) vystudovala po reálce ve Svitavách Montessorskou školu v Praze, musela však jako židovka natoupit službu jako vychovatelka v soukromých rodinách. 24. dubna 1942 byla deportována do KT Terezína, kde se starala o děti; 18. prosince 1943 pak byla transportována dále do KT Auschwitz. Začátkem července roku 1944 byla transportována do polských Krzystkowic, kde se nacházel pobočný tábor KT Gross-Rosen - KT Christianstadt. Přibližně v únoru 1945 nastoupila pochod smrti z Krzystkowic do Flossenbürgu, v březnu t. r. skončila v KT Bergen-Belsen až do osvobození anglickou armádou. Zde onemocněla tyfem, do Prahy se vrátila až 14. července 1945.[72][73][74]
ZDE ŽIL MUDR. ALBERT MELLER NAR. 1890 DEPORTOVÁN 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Náměstí Míru č. 13
Albert Meller (* 9.1.1890) byl deportován 13. července 1943 transportem Di z Prahy do KT Terezína, 6. září 1943 transportem Dl pak dále do KT Auschwitz. Zavražděn zřejmě v tomto táboře.[37]
ZDE ŽILA MUDR. OLGA MELLEROVÁ NAR. 1897 DEPORTOVÁNA 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI
Náměstí Míru č. 13
Olga Mellerová (* 13. května 1897) byla deportována 13. července 1943 transportem Di z Prahy do KT Terezína, 6. září 1943 transportem Dl pak dále do KT Auschwitz. Zavražděna zřejmě v tomto táboře.[37]
ZDE ŽIL ALFRÉD NEUSTADTL NAR. 1889 DEPORTOVÁN DO DACHAU A ODTUD DO MAUTHAUSENU ZAVRAŽDĚN 27. 11. 1940 V MAUTHAUSENU
Náměstí Míru č. 8
Alfred Neustadtl (* 1889)
ZDE ŽIL ZIKMUND WINTERNITZ NAR. 7. 5. 1867 DEPORTOVÁN DO TEREZÍNA 1942 A ODTUD DO TREBLINKY ZAVRAŽDĚN 1942 V TREBLINCE
Náměstí Míru č. 56
Zikmund Winternitz. Narozen 7. května 1867, byl soukromníkem. Transport Ac, č. 808 (19.03.1942, Brno → Terezín), transport Bv, č. 479 (15.10.1942, Terezín → Treblinka), zahynul.[75][76]
ZDE ŽIL OSCAR BEER NAR. 7. 7. 1879 DEPORTOVÁN ROKU 1941 DO TEREZÍNA A ODTUD DO RIGY ZAVRAŽDĚN 1942 V RIZE
Náměstí Míru č. 41
Oscar Beer (*7. července 1879) ve městě působil jako advokát. Byl zavražděn v Rize.[77]
Ústí nad Orlicí
Obrázek
Nápis
Bydliště
Odhalení
Jméno, život
ZDE ŽIL RUDOLF FREUND NAR. 7. 10. 1884 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1944 V OSVĚTIMI
Rychnovská (dnes Mistra Jaroslava Kociana) čp. 81 (dům dnes již nestojí)
2. prosince 2024
Rudolf Freund
ZDE ŽILA MARTA FREUNDOVÁ ROZ. FREUNDOVÁ NAR. 26. 4. 1891 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1944 V OSVĚTIMI
Rychnovská (dnes Mistra Jaroslava Kociana) čp. 81 (dům dnes již nestojí)
2. prosince 2024
Marta Freundová
ZDE ŽIL OSKAR SGALL NAR. 28. 3. 1893 DEPORTOVÁN 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 7. 3. 1943 V OSVĚTIMI
Komenského čp. 156
2. prosince 2024
JUDr. Oskar Sgall
ZDE ŽIL RUDOLF PICK NAR. 20. 12. 1886 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Rašínova čp. 123 (dnes Tomáše Garrigue Masaryka)
2. prosince 2024
Rudolf Pick
ZDE ŽILA FRANTIŠKA PICKOVÁ ROZ. FANTLOVÁ NAR. 9. 7. 1893 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI
Rašínova čp. 123 (dnes Tomáše Garrigue Masaryka)
2. prosince 2024
Františka Picková
ZDE ŽIL ALFRED PICK NAR. 3. 8. 1919 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI
Rašínova čp. 123 (dnes Tomáše Garrigue Masaryka)
2. prosince 2024
Alfred Pick
ZDE ŽILA AMÁLIE PICKOVÁ ROZ. JEITELESOVÁ NAR. 25. 12. 1863 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 31. 5. 1943 V OSVĚTIMI
V příkopě (dnes Příkopy) čp. 99
2. prosince 2024
Amálie Picková
Vysoké Mýto
Obrázek
Nápis
Bydliště
Odhalení
Jméno, život
ZDE ŽIL JIŘÍ SVOBODA STUDENT GYMNÁZIA NAR. 31.10.1923 ZATČEN GESTAPEM POPRAVEN 15.4.1943 V BERLÍNĚ-PLÖTZENSEE
Hana Frischmannová[15] se narodila 13. listopadu 1896 v Nových Hradech. Byla dcerou pekaře Moritze Pfeifera. V roce 1920 si vzala obchodníka Alfréda Frischmanna, s nímž měla dva syny Františka a Jiřího. V roce 1931 ovdověla, Alfréd zemřel na zánět slepého střeva. Dál ale ve Vysokém Mýtě provozovala vyšívačkou firmu a prodejnu textilního zboží. Firmu stihla před zabavením prodat, transportu do koncentračního tábora se ale nevyhnula.[79][80]
ZDE ŽIL FRANTIŠEK FRISCHMANN NAR. 1921 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 13.2.1943 V OSVĚTIMI
František Frischmann[15] se narodil 18. září 1921 do rodiny Alfréda a Hany Frischmannových. Byl talentovaným sportovcem a skautem. V roce 1940 odmaturoval na gymnáziu ve Vysoké Mýtě. Emigrovat již nestihl a dobrovolně nastoupil do transportu do Osvětimi, protože nechtěl opustit matku. František Frischmann byl po válce oceněn zlatým stupněm Junáckého kříže za statečnost.[79][80]
ZDE ŽIL JIŘÍ FRISCHMANN NAR. 1922 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI DO SACHSENHAUSENU OSVOBOZEN
Jiří Frischmann[15] se narodil 24. listopadu 1922 do rodiny Alfréda a Hany Frischmannových. Stejně jako bratr František byl skautem. Před válkou nestihl odmaturovat a spolu s bratrem pracovali na stavbě vodovodu. V Terezíně i v Osvětimi se uplatnil jako ošetřovatel a vychovatel malých dětí. Osvobození se dočkal v Sachsenhausenu, odkud poslal přihlášku na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po válce přijal jméno Franěk, odmaturoval a vystudoval češtinu a ruštinu a nadále působil na filozofické fakultě v Praze. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy byl nucen z fakulty odejít na pracoval na dráze. Po revoluci byl rehabilitován a jmenován profesorem. Zemřel 30. prosince 2007.[79][80]
ZDE ŽIL OTTO SCHWARZ NAR. 1912 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA SCHWARZHEIDE
OSVOBOZEN V TEREZÍNĚ
Otto Schwarz se narodil v roce 1912 v Luži. Jeho rodina tam vlastnila továrnu na ruční vyšívání. Po návratu z koncentračního tábora chtěl tuto firmu obnovit. Doba tomu ale nepřála a s manželkou a synem Janem odešli od Izraele.[81][16]
ZDE ŽILA EVA SCHWARZOVÁ ROZ. PICKOVÁ NAR. 1918 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1944 DO OSVĚTIMI, NEUENHAMME, BERGEN-BELSENU OSVOBOZENA
Eva Schwarzová rozená Picková se narodila v roce 1918 ve Vysokém Mýtě. Byla dcerou Karla a Olgy Pickových. Její otec se války nedožil a matka a bratr zemřeli v koncentračních táborech. [81][16]
ZDE ŽILA OLGA PICKOVÁ ROZ. BREITENFELDOVÁ NAR. 1887 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA
Olga Picková rozená Breitenfeldová se narodila 18. srpna 1887. Provdala se za Arnošta Picka. Jeho rodiny vlastnila ve Vysokém Mýtě továrnu a obchod s likéry a lihovinami. Společně měli tři děti, syny Pavla a Karla a dceru Evu. Pavel zemřel pravděpodobně jako dítě, Karel zemřel v koncentračním táboře a Eva provdaná Schwarzová druhou světovou válku přežila.[81][16]
ZDE ŽIL KAREL PICK NAR. 1916 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN
Karel Pick se narodil 30. června 1916 do rodiny Arnošta a Olgy Pickových. V roce 1935 odmaturoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. Několik měsíců pobýval v přeškolovacím táboře v Lípě u Havlíčkova Brodu, stejně jako Bedřich Koblitz. Zde se měli mladíci židovského původu učit práci v zemědělství pod záminkou budoucího vystěhování do Palestiny, ke kterému ale nedošlo.[81][82][16]
ZDE ŽILA IDA PICKOVÁ ROZ. WEISSOVÁ NAR. 1890 DEPORTOVÁNA 1942 DO SVATOBOŘIC, TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 8.3.1944
Ida Picková rozená Weissová se narodila 5. ledna 1890. Provdala se za Bohumila Picka s nímž měla dvě děti, syna Ottu a dceru Hanu. Syn stihl emigrovat od Velké Británie, kde v řadách RAF pracoval jako tlumočník. Kvůli jeho emigraci a působení v zahraničních odboji byly jeho matka i sestra internovány v táboře ve Svatobořicích. Propuštěny byly obě s podlomeným zdravím, tak aby prakticky ihned nastoupily do transportu do Terezína.[81][16]
ZDE ŽILA HANA PICKOVÁ NAR. 1918 DEPORTOVÁNA 1942 DO SVATOBOŘIC, TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 8.3.1944
Hana Picková se narodila 20. března 1918 do rodiny Bohumila a Idy Pickových. Před transportem do Terezína byla ještě po dobu několika měsíců držena v internačním táboře ve Svatobořicích v rámci tzv. Akce E pro rodinné příslušníky emigrantů.[81][16]
ZDE ŽILA BERTA ADLEROVÁ ROZ. ADLEROVÁ NAR. 1884 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA
Berta Adlerová rozená Adlerová se narodila 26. ledna 1884 v Pardubicích. V roce 1904 se provdala za Hugo Adlera. Společně měli čtyři děti: Zdeňka, Jiřího, Hanu a Karla. Rodina vlastnila obchod s textilním zbožím. Dcera Hana se provdala za inženýra Rudolfa Gottlieba z Pardubic, odkud byla také deportována do koncentračního tábora. Válku nepřežila, od roku 2021 má kámen zmizelých v Pardubicích.[83]
ZDE ŽIL ZDENĚK ADLER NAR. 1909 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN
Hermína Vohryzková rozená Weinerová se narodila v roce 1877 v Přelouči. V roce 1899 se provdala za Maxe Vohryzka. Společně přivedli na svět dvě děti, syna Otu a dceru Annu. Provozovali obchod se železem ve Vysokém Mýtě. Max Vohryzek zemřel ještě před nástupem do transportu v roce 1941. Dcera Anna se transportu vyhnula kvůli smíšenému manželství s filmovým kritikem Karlem Smržem. Hermína se dožila konce války v Terezíně, kde byla osvobozena, zbytek života bydlela u své dcery Anny v Praze. Zemřela v roce 1973 a dožila se tedy úctyhodného věku 96 let. Její vnučkou byla česká psycholožka Hana Junová.[84][83]
ZDE ŽIL OTA VOHRYZEK NAR. 1901 DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI BUCHENWALDU OSVOBOZEN
Ota Vohryzek se narodil v roce 1901 do rodiny Maxe a Hermíny Vohryzkových. Vystudoval ČVUT v Praze. Pracoval pro plzeňskou Škodovku a věnoval se i vlastním vynálezům. Ota Vohryzek přežil Terezín, Osvětim, Buchenwald a pochod smrti, na kterém byl osvobozen. Po válce se přestěhoval k sestře Anně do Prahy. Po smrti matky a sestry se ke konci života vrátil do Vysokého Mýta, kde si přál být pohřben.[84][83]
ZDE ŽILA REGINA MÄNDLOVÁ ROZ. BERGEROVÁ NAR. 1866
DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA
náměstí Přemysla Otakara II. čp. 187
7. září 2023
Regina Mändlová se narodila 3. ledna 1866 ve Vysokém Mýtě do rodiny Tobiáše a Terezie Bergerových. Měla celkem deset sourozenců, dva starší a sedm mladších. Provdala se za Ludvíka Mändla, se kterým měla tři děti. Bohužel jen jediná dcera se dožila dospělosti, ale tragicky zemřela po nákaze v manželově lékařské ordinaci. Regina Mändlová převzala po rodičích obchod s textíliemi.[85]
ZDE ŽIL JUDR. FRANTIŠEK BERGER NAR. 1882 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN
náměstí Přemysla Otakara II. čp. 98
7. září 2023
František Berger se narodil 27. června 1882 v Litomyšli. Byl synem sestry Reginy Mändlové Barbary. Vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze a poté se přestěhoval do Vysokého Mýta, kde provozoval advokátskou praxi.[85]
ZDE ŽIL KAREL KOBLITZ NAR. 1885 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN
Bedřich Koblitz se narodil 24. května 1911 ve Vysdokém Mýtě. V roce 1936 absolvoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Několik měsíců pobýval na přeškolovacím táboře v Lípě u Havlíčkova Brodu mj. ve společnosti Karla Picka. Zde se měli mladíci židovského původu učit práci v zemědělství pod záminkou budoucího vystěhování do Palestiny, ke kterému ale nedošlo.[85]
ZDE ŽIL JAN KOBLITZ NAR. 1916 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN
Jan (Hanuš) Koblitz se narodil 6. července 1916. Ve Vysokém Mýtě studoval gymnázium a obchodní školu. Byl jazykově nadaný a pravděpodobně pracoval ve firmě svých rodičů.[85][86]
Odkazy
Poznámky
↑Otto Adler je veden v databázi portálu holocaust.cz pod jménem "Ota Adler" s vcelku souhlasejícími údaji (transporty do Terezína i Osvětimi ap.), ovšem s tím, že na kamenu zmizelých (viz zde na zprávě chrudim.eu/vismo/ zde) je uvedena deportace do KT Buchenwaldu, ne do Osvětimi.
↑"Nečitelné datum úmrtí .. .12.1943 na fotografii kamenu zmizelých; jiné prameny ovšem uvádějí výslovně "březen 1944", zde pak souhlasně "v noci z 8. na 9. března" - viz PACHNER FAMILY..., kehillatisrael.net/...Archivováno 21. 11. 2015 na Wayback Machine. nebo Spisovatelka nacistům unikla..., iDNES.cz Pardubice z 7. září 2017, online: pardubice.idnes.cz/
Reference
↑ONE, Digital. Odhalení kamenů zmizelých 2021 | Holice | město neznámé energie. www.mestoholice.cz [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online.
↑ abcdeONE, Digital. Odhalení kamenů zmizelých 2022 | Holice | město neznámé energie. www.mestoholice.cz [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online.
↑ Pokládání kamenů zmizelých v Holicích | Aktuality | Gymnázium Dr. Emila Holuba Holice. www.gyholi.cz [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online.
↑Pokládání kamenů zmizelých v Holicích 17. září 2024 [online]. 2024-09-17 [cit. 2024-09-24]. Dostupné online.
↑Chronik (20. September 2017), offizielle Website von G. Demnig, online: stolpersteine.eu/
↑ abMALÝ, Jakub. Co kostka, to příběh. Kameny zmizelých už budou mít i Pardubice. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 26. srpen 2020 [cit. 2023-10-15]. Dostupné online.
↑ abcdefghijNÁDVORNÍKOVÁ, Iveta. Polička položí svoje první kameny zmizelých za dvě židovské rodiny. Svitavský deník. 2022-02-19. Dostupné online [cit. 2024-04-19].
↑ abcdefg V Poličce přibydou kameny zmizelých. Královská věnná města [online]. [cit. 2024-04-19]. Dostupné online.
↑ ab Kameny zmizelých - Robert Meisl a Eliška Weissová | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
↑ Kameny zmizelých - Marie Pešková | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online.
↑S.R.O, World Media Partners. Po stopách kamenů zmizelých (stolpersteine) v Chrudimi. www.vychodni-cechy.info [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online.
↑ abcdefghijklmnopKONEČNÝ, Stanislav. Lid Bible v Poličce: Vznik, vývoj a zánik židovské obce. Polička: Městské muzeum a galerie Polička, 2022. 164 s. ISBN978-80-86533-31-5.
↑NÁDVORNÍKOVÁ, Iveta. Šest kamenů připomíná židovskou rodinu. Do Poličky se už nikdy nevrátili. Svitavský deník. 2023-03-17. Dostupné online [cit. 2024-04-19].
↑ abcde Město Polička - Kultura - Centrum Bohuslava Martinů - Slavnostní odhalení kamenů zmizelých v Riegrově ulici čp. 41. www.policka.org [online]. [cit. 2024-04-19]. Dostupné online.
↑ ab
Robert Koblížek: Ozvěny: Osud židovské rodiny Herrmannových, Lokalserver der Gemeinde Slatiňany, 1. Oktober 2018, online auf: slatinak.cz/...
↑Svitavská rodačka Louise Hermanová přežila nacistické běsnění při vyvražďování Židů 29. ledna 2012, online: svitavsky.denik.cz/.../prezila
↑Louise Hermanová se stala v Osvětimi číslem 72 708, Českobudějovický deník.cz 8. února 2015, online: ceskobudejovicky.denik.cz/...
↑ abc Kameny zmizelých ve Vysokém Mýtě - rodina Frischmannova. Pardubice [online]. 2020-09-21 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online.
↑ abcKRÁTKÁ, Soňa. Stolpersteiny 2020: Frischmannovi. Vysoké Mýto: město Vysoké Mýto ve spolupráci s Regionálním muzeem, 2021.
↑ abcdef Eva Picková z Vysokého Mýta holocaust přežila a odešla s rodinou do Izraele. Pardubice [online]. 2021-08-29 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
↑KRÁTKÁ, Soňa. Stolpersteiny 2021: Pickovi. Vysoké Mýto: město Vysoké Mýto ve spolupráci s Regionálním muzeem, 2021.
↑ abcdefKRÁTKÁ, Soňa. Stolpersteiny 2022: Vohryzkovi a Adlerovi. Vysoké Mýto: město Vysoké Mýto ve spolupráci s Regionálním muzeeem, 2022.
↑ ab Hermína a Ota Vohryzkovi z Vysokého Mýta válku přežili. Pardubice [online]. 2022-10-02 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
↑ abcdef Příběhy ukryté za kameny zmizelých. Místní kultura [online]. 2023-09-11 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online.
↑ Kameny zmizelých - rodina Koblitzova | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
.jpg)
.jpg)
.jpg){kind=spacer}
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg){kind=spacer}
.jpg){kind=spacer}
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
