Titul vévodů z Akvitánie se sporadicky objevuje již v druhé polovině 7. století[1], kdy se akvitánské šlechtě dařilo v době oslabení Franské říše za posledních Merovejovců prosadit určitý stupeň nezávislosti až k titulu krále v osobě Ody (†735), který musel odolávat muslimskému vpádu i stále posilujícímu rodu Karolingů, kteří zastávali prestižní funkci franských majordomů. Jejich úsilí o omezení suverenity Akvitánie skončilo až za císaře Karla Velikého, který domácí vládnoucí rod definitivně porazil a kdy bylo ponecháno územní rozdělení na hrabství[2], královský titul zůstával v rodě Karlovců a titul akvitánských vévodů byl obnoven jen příležitostně a jako prestižní přecházel střídavě do rukou několika západofranských rodů[3]. Před polovinou 10. století ho dědičně získali Ramnulfovci, hrabata z Poitou (někdy uváděni jako rod z Poitiers), kteří od poloviny 11. století drželi dědičně i titul vévodů gaskoňských[p 1]
Sňatkem Eleonory Akvitánské roku 1152 s Jindřichem II. z rodu Planagenetů a pozdějším králem Anglie přešlo toto území pod tento rod a došlo k vytvoření personální a rodové unie tvořené anglickou korunou, vévodstvím Akvitánie, Normandie a hrabstvím Anjou, moderně zvané též Anjouovská říše.
Titul akvitánských vévodů se v anglickém královském rodě udržel až do konce Stoleté války, ve Francii se od poloviny 13. století vžil pro toto území název Guyenne.
(†1204), dcera předchozího, vévodkyně gaskoňská a hraběnka z Poitou, francouzská královna 1137 – 1152, od 1152 manželka Jindřicha II., od r. 1154 anglický král. Její 1. manžel Ludvík VII. byl jejím spoluvládcem 1137 – 1152, druhý manžel Jindřich II. do roku 1189.
(†1199), syn Eleonory a Jindřicha II., nominálně vévodou akvitánským od 1169 nebo 1172, od 1189 král Anglie, v letech 1196–1198 propůjčil titul vévody akvitánského Otu IV. Welfovi.
(†1471), syn předchozího, od 1422 král Anglie jako Jindřich VI.
Roku 1453 zůstalo z francouzských panství Anglii pouze Calais, v kapetovském rodě se příležitostně uděloval titul vévodů z Guyenne, jako apanáž princů, s historickou Akvitánií to však nesouviselo.
Odkazy
Poznámky
↑[Christopher Brooke, Evropa středověku v letech 962-1154, str. 178]