Sergej Něčajev se narodil v Ivanovu chudým rodičům. Jeho otec byl číšník a malíř (podle jiných údajů byl řemeslníkem[1]). Již jako v mladíkovi se v něm vyvinulo povědomí o sociální nerovnosti a nadržování místní šlechtě.
V lednu 1869 byl na Něčajeva vydán zatykač, proto odešel nejprve do Moskvy a poté do Švýcarska.[1] Usadil se v Ženevě, kde předstíral, že je zástupce revolučního výboru, který utekl z Petropavlovské věznice. Díky tomu si vysloužil důvěru u Michaila Bakunina[1] a jeho přítele a spolupracovníka Nikolaje Ogareva[1].
V roce 1869 napsal Něčajev s Bakuninem knihu "Řada otázek revolucionářů", program pro „nemilosrdné zničení“ společnosti a státu.
Návrat
Téhož roku se Něčajev vrátil do Moskvy pomocí Bakuninových ilegálních kontaktů. Předstíral, že je zástupce ruského oddělení "Celosvětové revoluční unie" (která neexistovala) a vytvořil pobočku ilegální organizace Narodnaja Rasprava.[1]
Jeden z členů organizace, Ivan Ivanov však nesouhlasil s Něčajevovými myšlenkami a opustil skupinu, což se mu stalo osudným. Dne 21. listopadujul./ 3. prosince1869greg.[1] Něčajev a jeho přátelé Ivanova zmlátili, škrtili a nakonec zastřelili, tělo poté hodili do jezera dírou v ledu. Tento čin později použil spisovatel Fjodor Dostojevskij v románu Běsi,[1] kde Něčajeva má ztvárňovat jeden z hlavních hrdinů Petr Stěpanovič Verchovenskij.
Tělo bylo brzy nalezeno. Několik vrahů bylo zatčeno, sám Něčajev se však zatčení vyhnul a opět utekl do Ženevy.[1]
Pád
V roce 1872 byl Něčajev zatčen v Curychu a předán do Ruska.[1] Následujícího roku byl za zabití Ivanova odsouzen na 20 let nucených prací v Petropavlovské věznici. Revolucionář a pozdější terorista Andrej Željabov mu chtěl pomoci utéct z pevnosti, Něčajev však odmítl.
Teprve v roce 1880 se Něčajev pokoušel navázat spojení s organizací Narodnaja volja, po níž chtěl, aby mu pomohla s útěkem. Nikdo však o něho neměl zájem, Narodnaja volja v té době totiž osnovala atentát na Alexandra II.
