Sentinel
Družice Sentinel 3
Start	2014 a dále
Typ oběžné dráhy	Heliosynchronní dráha
Stav objektu	probíhající mise
Provozovatel	ESA
Druh	družice pro dálkový průzkum Země
Program	Program Copernicus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Družice Sentinel jsou hlavními družicemi Program Copernicus – programu pro dálkový průzkum Země řízeného Evropskou unií ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou. Jsou vypouštěny od roku 2014, i když jedna z družic (Sentinel-3A) byla součástí dřívějšího programu GMES.

Program Copernicus sestává z několika řad družic, které jsou zaměřeny na různé části Země (souš, oceány, atmosféra).^[1] Každá řada je vybavena stejnými měřicími přístroji.

Každá řada se skládá obvykle ze dvou družic, které jsou umístěny na stejné dráze, ale obíhají Zemi s fázovým posunem 180 stupňů.

Skládá se ze dvou družic (Sentinel-1A a Sentinel-1B), které byly vypuštěny v letech 2014 a 2016. Jejich jediným měřicím přístrojem je mikrovlnný radar pracující v pásmu C na frekvenci 5,045 GHz. Ten poskytuje data v obvyklém rozlišení 20 m, u vybraných míst až 5 m.

Data umožňují pozorování moří (ledové kry, olejové skvrny), země (stav lesů a zemědělských plodin – obvykle ve spojení s pozorováním z družic Sentinel 2) a důsledků katastrof (záplavy, zemětřesení a výbuchy sopek).

Od roku 2015 se připravuje vypuštění družic Sentinel-1C a Sentinel-1D.

Koncem roku 2021 selhal Sentinel-1B.^[2]

5. prosince 2024 byl vypuštěn Sentinel-1C.^[3]

Tato dvojice družic (Sentinel-2A a Sentinel-2B) byla vypuštěna v letech 2015 a 2017. Je určena pro pozorování Země ve 13 optických pásmech v rozsahu 442–2202 nm – tedy od viditelného záření až po infračervené záření krátkých vlnových délek (SWIR). Snímky mají prostorové rozlišení 10, 20 a 60 m.

Je určena především pro sledování pevniny a okrajových moří. Využití dat z těchto družic zahrnuje především monitoring pokrytí země vegetací, sledování stavu zemědělských plodin, sledování ledovců a záplav. Data z družic lze využít i pro mapování úniků oxidu dusičitého.^[4]

Dvojice družic Sentinel-3A (byl vypuštěn v roce 2008 v rámci předchozího programu GMES) a Sentinel-3B (v roce 2018). Přístrojové vybavení zahrnuje především SLSRI radiometr, OLCI spektrometr a přesný výškoměr. Přístroje mají různé rozlišení: např. radiometr 500 nebo 1000 m.

Sledují výšku světových moří, jejich teplotu a barvu, kvalitu a znečištění vody. Pomáhají také při předpovědi počasí na mořích.

Program zahrnuje jednu družici označovanou obvykle jako Sentinel 5P, která sleduje znečištění zemské atmosféry, především její nejnižší části – troposféry.

Obsahuje spektrometr Tropomi,^[5] který v pásmech od ultrafialového záření přes viditelné, blízké infračervené až po infračervené záření krátkých vlnových délek (SWIR) monitoruje obsah oxidu dusičitého, oxidu siřičitého, oxidu uhelnatého, metanu, formaldehydu, troposférického ozonu a aerosolů. V letech 2019–2020 odhalil místa s největšími úniky metanu na Zemi.^[6]

Byl vypuštěn v roce 2017 jako náhrada za ztracenou družici Envisat do doby, než bude připraven program Sentinel 5.

Družice obsahující výškoměr pro vysoce přesné měření hladiny moří a oceánů. První z nich – Sentinel 6a – odstartovala v listopadu 2020. Nese šest vědeckých přístrojů a má předpokládanou životnost 5,5 let.^[7] Na oběžnou dráhu ji vynesla raketa Falcon 9.

Podle plánů z roku 2020 by družice Sentinel-6B měla být vynesena v roce 2025.^[7]

Přístroj pro měření složení zemské atmosféry z geostacionární dráhy. Bude umístěný na meteorologické družici třetí generace (MTG),^[8] pokračovateli programu METEOSAT.

Nepůjde také o samostatnou družici, ale o vylepšený přístroj pro měření složení zemské atmosféry, který bude umístěn na družici s polární dráhou MetOp-SG (Meteorological Operational satellite programme - Second Generation). Podle informací z roku 2019 bylo její vypuštění plánováno na konec roku 2022,^[9] informace z roku 2022 posunuly start na rozmezí let 2025–2029.^[10]