Seletice (Postoloprty)

Seletice
Příjezd do vsi
Příjezd do vsi
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecPostoloprty
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°22′3″ s. š., 13°40′6″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel44 (2021)[1]
Katastrální územíSeménkovice (1,06 km²)
Nadmořská výška200 m n. m.
PSČ439 42
Počet domů33 (2011)[2]
Seletice
Seletice
Další údaje
Kód části obce311464
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seletice jsou malá vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny. Nachází se asi dva kilometry západně od Postoloprt. Seletice leží v katastrálním území Seménkovice o výměře 1,06 km².[3]

Název

Název vesnice je odvozen z příjmení Sele ve významu ves lidí Seletových. V historických pramenech se název vsi objevuje ve tvarech: de Zelecziez (1452), Seletice (1454) Seleticze (1549, 1559), Zelletiz (1692) a Seletitz (1846).[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1238.[5] Tehdy si s povolením krále Václava I. purkrabí na Lokti Sulislav vyměnil s opatem břevnovského kláštera Klementem II. některé své majetky. Součástí směny byla i vesnice s názvem Helvitice, která je považována právě za Seletice.[6] Někdy ve 14. století se stala vesnice součástí velkého panství benediktinského kláštera Porta Apostolorum v nedalekých Postoloprtech. Za husitských válek se většiny klášterních vesnic včetně Seletic zmocnilo město Louny. Z údajů v lounské účetní knize vyplývá, že Lounským v letech 1452 a 1453 platilo dávky šest sedláků, z nichž jeden byl rychtářem.[7] V soupisu vesnic, které musely Louny v roce 1454 vrátit panovníkovi, se ale v Seleticích uvádí deset poddaných, kteří museli robotovat dohromady 48 dní v roce, a navíc ještě dvě poustky.[8]

Na začátku 16. století se postoloprtské dominium stalo majetkem pánů z Veitmile. V roce 1559 si Veitmilové dělili majetek. Seletice měl tehdy v zástavě majitel Blažimi Jan z Vřesovic. Jan z Veitmile je vyplatil a znovu připojil k panství.[9] Třicetiletá válka vesnici zpustošila. Nedlouho před jejím koncem, v roce 1642, byla z deseti hospodářství čtyři pustá.[10] Podle tereziánského katastru z roku 1757 ve vsi hospodařilo dvanáct sedláků. Většinou šlo o velké statky o rozloze kolem patnácti hektarů. Poddaní měli pro svou potřebu několik malých chmelnic.[11]

V roce 1910, kdy měly Seletice nejvíce obyvatel, zde působili dva ševci, kovář, kolář a byla zde hospoda. Elektřina byla do vsi zavedena v roce 1922.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5] [12]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 125 153 160 211 244 210 204 124 101 87 78 45 54 40
Domy 23 25 29 35 44 43 50 35 . 31 24 27 32 33
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Seménkovice.

Pamětihodnosti

  • Kaple svatých Jana a Pavla, postavená po roce 1836.[13]
  • Kamenný krucifix z roku 1831, restaurovaný v roce 2016.[13]
  • Sokl ze zaniklého mariánského sloupu datovaného nápisem do roku 1701.[13]

Galerie

  • Kaplička svatého Jana a Pavla
    Kaplička svatého Jana a Pavla
  • Krucifix z roku 1831
    Krucifix z roku 1831
  • Sokl zničeného sloupu z roku 1701
    Sokl zničeného sloupu z roku 1701
  • Ulice ve vsi
    Ulice ve vsi
  • Náves
    Náves

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-21. 
  4. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Seletice, Seletitz, s. 37. 
  5. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  6. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl I. Příprava vydání Karel Jaromír Erben. Praha: [s.n.], 1855. 813 s. Dostupné online. S. 443. 
  7. ↑ VANIŠ, Jaroslav. Kniha počtů královského města Loun z let 1450–1472 a 1490–1491. Praha: Academia, 1979. 966 s. S. 184, 369. 
  8. ↑ KALOUSEK, Josef. Archiv český, sv. XIV. Praha: [s.n.], 1895. 612 s. Dostupné online. Kapitola Popis odcizených statků duchovenských 1454, s. 378. 
  9. ↑ VESELÝ, Johann. Geschichte der fürstlich Schwarzenberg´schen Domaine Postelberg. Praha: vlastním nákladem, 1893. 160 s. S. 21. 
  10. ↑ Der politische Betzirk Saaz. Eine Heimatkunde.. Příprava vydání Karl Tutte. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereines in Saaz, 1904. 918 s. S. 855. 
  11. ↑ Tereziánský katastr český, svazek 2: Rustikál. Příprava vydání Aleš Chalupa. Praha: Archivní správa ministerstva vnitra, 1966. S. 403. 
  12. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  13. ↑ a b c ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Postoloprty: Město Postoloprty, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 155. 

Externí odkazy

Části města Postoloprty
Části obce