Sekta (1965) je hra Jiřího Suchého. Využívá surrealistických motivů. Jiří Šlitr odmítl k písním ve hře napsat hudbu a tak ji napsal Jiří Suchý sám.^[1] Hra ale měla špatné ohlasy a hrála se jen krátce^[2].

V představení hrál Orchestr divadla Semafor řízený Ferdinandem Havlíkem.

V roce 2008 mělo v Semaforu premiéru nové nastudování Sekty. Sedmi písněmi ze hry byla také obohacena inscenace Dobře placené procházky v Národním divadle (2007).^[3]

Hra pojednává o dívce Evě, která se utvrzuje v tom, že je všemi milována. Dostává zamilované dopisy z vězení, pan farář jí po dvou družičkách poslal zlatou monstranci, zbožňuje ji i další dívka – motocyklistka. Pak se ale ukáže, že vězeň utekl z vězení k jiné dívce a ukradenou monstranci družičky u Evy pouze schovávají. Eva ale dál jedná tak, jako by se pravdu nedozvěděla, a motocyklistka jí u ní v bytě uspořádá obřad, jakoby byla Eva bohyní. Nakonec do bytu vtrhnou policisté a všechny dívky zatknou.

Sbor dívek hrály a v jednotlivých rolích dále alternovaly Vlasta Kahovcová, Jana Malknechtová, Irena Minaříková, Yvonne Přenosilová, Lilka Ročáková, Eva Malknechtová.

• Zpěváků a herců sbory
• Na střeše světa
• Pokud vám jde o děj
• Jak se plaší zlé sny
• Ornament
• Plameny plápolají
• Nevíme nic
• Blázen a dítě
• báseň Med ve vlasech

Pro hru Suchý složil také píseň Dívka má růžovou duši, která ale nakonec nebyla použita.^[4]

Záznam představení se nedochoval, dvě písničky, které vyšly na LP Divadlo Semafor 1959 - 1969, Supraphon, 1978 (Zpěváků a herců sbory a Pokud vám jde o děj), jsou z podkladu k připravovanému filmu.^[1]

Ke konci 60. let 20. století připravoval Jiří Suchý na motivy hry stejnojmenný film. Ten ale nedokončil. V 80. letech se k materiálu vrátil a s Věrou Křesadlovou o filmu točil fiktivní dokument, který ale také nedokončil. Fragmenty vyšly na videokazetě Když bylo Perplexu 16 mm.

2. dubna 2008 mělo v Semaforu premiéru nové nastudování Sekty. Režisérem byl opět Jiří Suchý. Kritika přijala hru poměrně vlažně. Dle názoru Radmily Hrdinové (Právo) „absurdně surrealistické jádro hry nebylo rozkryto už v roce 1965 a [...] ani nyní [...] problém tkví především v divadelní podobě textu, která strádá nedostatkem obrazivé nadsázky a humoru, dialogy jsou servírovány na smrtelně vážno jako ze špatně zahraného Ibsena, bez povšimnutí Suchým nastražených point. Režisér Suchý rozhodně autoru Suchému neprospěl.“^[5] Jan Kolář (Divadelní noviny) soudí, že „Sekta není hra v pravém slova smyslu, je to scénická báseň, osobitě rozvíjející v komediální podobě prvky surrealismu, poetismu, absurdity a filmové grotesky. Převést tuto esenci ‚lyrismu‘ a podivné komiky na scénu tak, aby měla dramatickou hodnotu, však vyžaduje spíš rafinovanou režijní nadstavbu než nastudování, které pouze slouží textu.“^[6]

V dívčím pěveckém sboru různě alternovány účinkují: Kamila Novotná, Lucie Chlumská, Veronika Šotová, Magdalena Turchichová, Martina Jiránková, Nella Kosíková, Dana Hejtmanová, Barbora Smejkalová, Kristina Durczaková, Lucie Zemanová, Vilma Frantová, Tereza Vágnerová, Daniel Bič.

V baletním policejním sboru účinkují: David Bouša, Filip Gröger, Petr Novotný, Pavel Kaucký.

• hudební nastudování – Jiří Svoboda
• scénický výtvarník – Jaroslav Svoboda
• kostýmní výtvarník – Jiří Suchý
• choreografka – Kristýna Černá
• pohybová spolupráce – Zora Nováková (step)

• Jonáš a dr. Matrace a jiné hry ze Semaforu, Mladá fronta, 1994.
• Encyklopedie Jiřího Suchého, svazek 10, divadlo 1963–1969, Karolinum a Pražská imaginace, Praha 2002: s. 45-68.